Heroes of Might and Magic V

Verdikt
85

Výtečná fantasy strategie, která sice oproti předchozím dílům nepřináší příliš inovací v herním systému, ale je pohádkově zpracována a skvěle se hraje. Hardcore fanoušci série nechť si klidně přičtou pár bodů k hodnocení navíc.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Nival Interactive
Vydání: 16. května 2006
Štítky: tahová, multiplayer, fantasy, více hráčů u jednoho zařízení, strategie

Svět Might and Magic je pro většinu hráčů ekvivalentem pro rozsáhlá fantasy dobrodružství ve stylu RPG či strategií. Druhý jmenovaný žánr si vzala za své série Heroes of Might and Magic, dnes již ztělesnění klasické tahové strategie s budováním měst, střety mocných armád i putováním a rozvojem statečných hrdinů. Těžko říci, čím to je, ale v ČR si tahle sága získala srdce snad ještě většího počtu hráčů než jinde; tedy myšleno v relativním měřítku, samozřejmě.

Šest kampaní...

Pátý díl Heroes nabízí rozmanité herní módy, které ovšem příznivce série nijak nepřekvapí. Součástí plné verze jsou i samostatné mapy a multiplayer – ten je přítomen nejen v běžném hraní po síti či internetu, ale i v podobě (ze série HOMAM dobře známého) režimu Hot Seat, kdy se více hráčů střídá po tazích u jednoho počítače. Hlavním lákadlem jsou ale samozřejmě příběhové kampaně, jejichž děj (podpořený pěkným úvodním filmečkem) se točí kolem invaze pekelných mocností do lidského království.

Kampaní obsahuje hra šest, přičemž tažení na sebe navazují a nelze přeskočit nějaké nedokončené. Tažením vás obvykle provází jeden hlavní hrdina, který se postupně zlepšuje (i když díky omezení úrovně v každé misi z něj nemůžete hned na začátku učinit poloboha, a navíc se z mapy do mapy nepřenáší nalezené artefakty). Příjemnou, ale v rámci série nikoliv novou záležitostí je výběr bonusu před každou misí - může jít o artefakt, peníze, suroviny či jednotky.

V každé z půltuctu částí ze zhostíte vedení jiného národa, a střídavě tak stojíte na různých stranách konfliktu. Úvodní šestinu obstará klasická lidská říše, která se pod vedení královny Isabel snaží bránit proti invazi démonů. Pak se chopíte ďábelských stvoření, respektive pekelného lorda, který tak úplně nesouhlasí s plány svého vládce... Později se do všeho vloží nekromanti a také temní elfové, aby situaci nakonec řešil lesní národ a nevyzpytatelní mágové. Příběh se během kampaní několikrát celkem zajímavě posune, a na poměry strategických her je docela propracovaný.

...a šest národů

Jednotlivé národy se od sebe samozřejmě radikálně liší. Rozdíly najdete v podobě i skladbě měst, mezi jednotkami nebo u hrdinů. Zatímco lidské město je v podstatě klasickým obrazem středověkého sídla obohaceného o několik fantasy prvků, pevnost démonů je peklem se vším všudy. Sídlo nekromantů připomíná kryptu, temní elfové se skrývají v podzemních městech, lesní národ pochopitelně žije v souznění s přírodou a mágové si libují ve vysokých věžích. A stejně tak, zatímco lidé mají ve svém středu rytíře, střelce, gryfy, kněze či anděly, démoni se spoléhají na... ehm, démony. Démony a podobnou pakáž, jako třeba trojhlavé psy jak vystřižené z antických pověstí o Kerberovi. A tak dále a tak podpobně; pokud jste hráli v podstatě jakýkoliv díl série HOMAM, nebudete příliš překvapeni, i když se díl od dílu zařazené národy samozřejmě trochu liší.

Odhlédneme-li prozatím od přechodu do trojrozměrné grafiky, neudiví vás příliš ani herní princip. Je velmi podobný dřívejšku, skoro by se chtělo říci stejný. Je to na škodu? Nikoliv; konec konců proč měnit něco, co se tak skvěle osvědčilo. Se svými hrdiny a jejich armádami (ano, tady je třeba oproti „čtyřce“ změna v tom, že v rámci jedné skupiny musí být vždy právě jeden hrdina a nějaká armáda – nemůžete tedy vyslat vojska bez vedení nebo naopak seskupit tři statečné reky do jedné miniarmády) budete procházet pohádkovou krajinou, navštěvovat důležité budovy a tajemná místa, bojovat s nepřáteli a obsazovat i zvelebovat města.

Taktické bitvy

Ať už se pohybujete na denním světle či v zatuchlém podzemí, boje vás čekají všude. Velice často narazíte na skupinku neutrálních potvor či vojáků. Někteří se k vám přidají (zvláště máte-li diplomatickou dovednost), jiní utečou a většina se do vás pustí. K boji samozřejmě dojde také v případě, že se při odpolední procházce náhodou potkají dva nepřátelští hrdinové. Bitvy se odehrávají – jako vždy – ve speciálním taktickém režimu. Trochu nepříjemné přitom je, že z rozehrané bitvy nemůžete vyskočit přímo do hlavního menu a v případě, že se vám nedaří, rychle naloadovat starší pozici.

Bojiště je rozdělené šachovnicí, nejprve si rozestavíte na své straně své svěřence (ovládáte-li skill Taktika, máte širší možnosti) a pak se do sebe pustíte hlava nehlava. Vojáci jsou na přehledné liště seřazeni podle iniciativy a vy tak předem vidíte, kdy na koho dojde řada. A nejde jen o to, že vojáci se střídají a záleží jen na pořadí! Ne ne, rychlost je tady poměrně klíčovou záležitostí,takže třeba hbitá víla má klidně i dvě akce předtím, než se silný, ale neohrabaný titán vůbec rozkouká. Ve svém tahu může jednotka vykonat pohyb nebo zaútočit (lze udělat i pohyb zakončený útokem), případně použít speciální schopnost, ovládá-li nějakou; třeba andělé mohou oživit padlé spolubojovníky.

O něco obtížnější může být dobývání měst, kdy vaše pozemní jednotky musí počkat, až jim cestu skrz opevnění vyčistí katapult. Díky rozdílům mezi jednotkami jednotlivých národů se samozřejmě liší i taktika,kterou použijete. Zatímco třeba v lidské armádě se můžete pokusit obrněnými pěšáky chránit střelce a mnichy kosící nepřátele z dálky, za pekelníky není na škodu použít tzv. "Gating", který umožní zreplikovat vaše svěřence na zvoleném místě - třeba poblíž nic netušících elfích lučíštníků, kteří se zbaběle skrývají za hradbami. U nemrtvých zase budete spoléhat na početní výhodu, kterou lze získat díky doplňování slabších jednotek po každém boji ze zabitých nepřátel.

Do boje se v Heroes V může zapojit i hrdina. Samozřejmě může mydlit kouzla ze své magické knihy, případně zaútočit (ovšem není součástí armády jako takové, prostě jen ze své výsadní pozice provede výpad či vystřelí) či použít nějakou specialitu. Ty jsou zaneseny stejně jako kouzla v knize - jde třeba o dočasné zlepšení statistik celé armády. Taktizovat se zkátka dá docela dost, a pokud by vás nebavilo namáhat si mozek, můžete zapnout automatický boj.Umělá inteligence sice není zlá, ale samozřejmě dosáhnete lepšího výsledku, pokud své svěřence budete ovládat sami. Hlavní principbojů pochopitelně zůstává podobný jako dříve, ale pár výše zmíněných drobných novinek potěší.

Závěrem

Přechod do 3D je samozřejmě nejpatrnější změnou oproti dílům předchozím. Samozřejmě, že hra obsahuje i další – vesměs příjemné – novinky, ale přeci jen jsou to spíše drobnosti než významnější inovace. Ale je to tak špatně? Ne. Hra má stále to kouzlo, které dělá sérii Heroes tak výjimečnou, a bylo by asi nesmyslem osvědčený princip nějak zásadně měnit. Hratelnost je vynikající, syndrom „ještě jeden tah a jdu spát (respektive se rovnou nasnídám)“ zůstal zachován. Řemeslně skvěle odvedená práce a titul, který na ultimátní hodnocení nedosáhne jen proto, že to tady všechno už tak nějak bylo. Pro skalní i sváteční fanoušky fantasy strategií povinnost.