Guitar Hero Live

Sladký dřevo beze strun

Hned zkraje se sluší podotknout naprosto očividný fakt: Guitar Hero Live nemá s hraním na skutečnou kytaru vůbec nic společného, tudíž existence „trenažéru“ Rocksmith 2014 je pro tuto sérii v podstatě irelevantní. Guitar Hero je rytmická party hra s tlačítkovým ovladačem ve tvaru kytary, který popadnete do ruky a v podstatě ihned víte, jak na to. Zkrátka instantní zábava, navíc pořádně barevná, hlasitá a atraktivní i pro pouhého diváka. Je to jako srovnávat Grand Theft Auto V a autoškolu.

Po celou dobu existence konkurenčních značek Guitar Hero a Rock Band jsme byli zvyklí na klasické plastové kytary s pěti barevnými čudlíky v řadě. Patrně nejdůležitější a zároveň nejvítanější změnou v Guitar Hero Live je právě nový koncept ovládání. Nová kytara má tentokrát dvě řady po třech tlačítkách a rozdíl je setsakra znát. I profíci, co zvládají předchozí díly poslepu, se budou muset učit nové rozložení, což je paráda. Díky tomu Guitar Hero Live působí příjemně svěže a vytváří novou výzvu. Ano, je to pořád jen mačkání tlačítek do rytmu, ale iluze toho, že člověk hraje na kytaru je zase o něco vychytanější.

Co se týče zpracování ovladače, je trochu obtížné soudit, jak moc se posunula kvalita zpracování. Spínač simulující úder do strun je velmi přesný a dává o sobě vědět poměrně hlasitým klikáním. Chválu si zaslouží také šest tlačítek na prvních třech pražcích kytary i přesto, že je jejich stisk lacině plastový – ale není to nic vážného.

Živák jako bejk

Ovladač je pro Guitar Hero klíčový a po několika hodinách používání mu lze vytknout skutečně málo. Jaká bude situace po půl roce, to se pochopitelně teprve ukáže. Podobně zásadní změny však doznal nejen hardware, ale i software. Slovo „Live“ v názvu hry totiž upozorňuje, že celá koncertní šňůra je vlastně video natočené z pohledu vlastních očí. Pryč jsou ulítlé trojrozměrné postavičky a divoká kamera, nyní vše sledujete jako kytarista různých hudebních skupin. Jednou se přidáte k typické hardrockové partičce v kožených bundách, jindy si zase necháte narůst plnovous, napnete šle a ukážete hipsterům, jak umí pařit Imagine Monsters and Mumford Dragons nebo jak se ty dnešní skupiny jmenují.

Na počátku každého koncertu si projdete zákulisím, poplácáte se s kolegy po zádech, uděláte pár fotek pro místní plátky a vyfasujete váš šestistrunný nástroj. S ním pak vyběhnete na pódium, aby vás téměř smetla vlna řevu od obrovského živého davu. Ani na chvilku však nezaváháte a rozjedete první pecku. Lidi šílí, zpěvák vyskakuje na reproduktor, maník u kláves se svíjí jak striptér a pohledná basistka v leopardím sáčku vás svýma očima doslova svádí přímo na pódiu. A jediné, co běží hlavou, je: „Dejte mi všichni pokoj, musím se soustředit na mačkání čudlíků!“

„Živá“ atmosféra je prostě nakažlivá. Je to celé hrozně přestřelené, kýčovité a plné těch nejprovařenějších klišé. Ale asi díky tomu to funguje. Navíc je video do určité míry dynamické: když se vám totiž nebude dařit, fanoušci v publiku začnou odhazovat transparenty, někteří rovnou přejdou k opovržlivému bučení. To samé vaši parťáci. Sympatická bubenice se na vás bude dívat, jako byste jí právě oznámili, že rádi jíte holuby z nosu, zatímco druhý kytarista vás bude alespoň trošku povzbuzovat, abyste se dali dohromady.

Mikrotransakce jak na mobilu

V základním balení hry dostanete něco málo přes čtyřicet songů, z nichž většina se řadí k těm modernějším. Z interpretů tu nalezneme třeba Arctic Monkeys, Green Day, Rihannu, Skrillexe, The Black Keys, Of Monsters and Men, Mumford & Sons, ale nakonec třeba i Pearl Jam, Rolling Stones nebo Queen. K výběru se raději moc vyjadřovat nebudeme, přece jen každý máme rádi jinou hudbu, každopádně určitě není od věci se před koupí mrknout na celý tracklist, než vytáhnete peněženku. Jestli je pro vás tento výběr nedostatečný, má Guitar Hero Live ještě jedno eso v rukávu, ale bacha – budete hrát karty s ďáblem.

Ve hře totiž najdete druhý rozsáhlý režim nazvaný GHTV. Jedná se o čistě online komponentu, která vám umožní hrát dalších zhruba 200 skladeb a bez internetového připojení nefunguje. Tyto songy už nejsou zpracované formou živého vystoupení, ale na jejich pozadí běží oficiální videoklip. Rovněž se zde vrací i klasické bodové hodnocení tak, jak ho známe z předchozích her. Žánrová diverzita je tu skvělá a na své si tu konečně přijdou i milovníci starých klasik jako Breaking the Law od Judas Priest, More Than a Feeling od Boston a řady dalších. Ovšem je tu háček. Celé je to prolezlé mikrotransakcemi jak průměrný freemium titul na mobilních zařízeních.

Pokud si totiž v GHTV chcete zahrát libovolnou písničku z katalogu, musíte mít žeton. Žetony získáváte výměnou za herní body, kterých ale rozhodně není přebytek, tudíž vám hra na každém rohu zcela bez zábran cpe možnost nákupu herní měny za reálné peníze. Jakmile vám body dojdou, nemáte jinou možnost, než hrát náhodně vygenerovaný playlist tak dlouho, dokud si zase nenastřádáte dostatečné konto. A aby toho nebylo málo, herní body neslouží jen k nakupování žetonů ale i nejrůznějších upgradů, skinů a dalších záležitostí. Musíte se tedy rozhodnout, jestli raději chcete nový hmatník nebo další písničku.

Pokud někdo chce zaplatit za to, aby se mu v Assassin’s Creed Unity rychleji odemkla nová kápě, budiž. Hratelnost na tom nestojí. Tady bohužel pronásleduje pocit, že pokud nezaplatíte, nebudete mít za chvíli co hrát. Raději bychom návrat ke starým DLC, za které možná člověk zaplatil stejně či více, ale minimálně mu pak zakoupené songy zůstaly na disku a mohl je hrát dokolečka i offline. A perlička na závěr: Guitar Hero Live vám velkoryse nabídne dvacetičtyřhodinový přístup ke všem songům za 5.99 USD.

Encore

Guitar Hero Live dělá celou řadu věcí naprosto skvěle. Inovovaný ovladač s šesticí tlačítek představuje novou výzvu a režim kariéry má docela šťávu, i když herecké výkony balancují až na hraně totální parodie. Prostě se musíte „smířit“ s tím, že jste strašně moc cool superhvězda. Drobný problém přichází s výběrem písniček. Některé známé hity totiž nejsou z hlediska kytaristy příliš záživné a tu a tam se vám stane, že prostě budete dokola opakovat stále ty samé noty. Co naplat, pop music je takhle prostě stavěná.

Guitar Hero ale vždycky stálo především na režimu více hráčů. Ten je přítomen pochopitelně i zde, ale opět se to bez háčku neobjede. Písničky si totiž nejdřív musíte odemknout v kariéře – a tu můžete hrát pouze sólo. Jakmile ale budete mít playlist kompletní, nabídne vám Guitar Hero Live stejnou, ne-li větší porci zábavy jako předchozí díly. Tedy za předpokladu, že se navíc ještě dokážete přenést přes útrpné mikrotransakce v GHTV.

Nový díl úspěšné kytarové ságy je tedy nejenom svěží experiment, který zabaví na každém večírku, ale zároveň představuje i trošku nejistý krok do nové éry hudebních her. Možná by se bylo vyplatilo, kdyby zůstali vývojáři v některých ohledech více konzervativní.