Grimmwood

Verdikt
50

Experimentální online survival, který se může chlubit dobrým nápadem a parádní atmosférou. Daleko hůř na tom ovšem je design hratelnosti, jež svou hloubkou nemůže konkurovat dnešnímu standardu. Díky svému citlivě a dobře nastavenému sociálnímu prvku sice stále stojí za pozornost, ale pokud se do lesa vydáte, obrňte se skálopevnou trpělivostí.

Počítač

WindowsWindows

12,49 €Steam

Další informace

Výrobce: Big Moustache Games
Vydání: 2. srpna 2018
Štítky: survival, multiplayer, kooperace, experiment, strategie

Válka se jak děsivý přízrak vznáší nad krajinou a skrápí pole mrtvých těl potoky černočerných slzí. Doutnající popel značí, kde ještě nedávno stály vesnice, a v nové zemi nikoho se z lidí stávají zrůdy. Neutěšená beznaděj tlačí skupinku znavených přeživších na hranice zlověstného hvozdu. Nezbývá jim, než vkročit dovnitř. Čímž si ale nevědomky podepisují rozsudek smrti.

Obsah nenalezen

Není ovšem jisté, co za skon obyvatel nové vesnice, ke kterému nakonec nevyhnutelně dojde, bude moci. Buď vydechnete naposled v tratolišti vlastní krve pod tesáky a drápy nočních běsů, nebo vás zabije nuda. Tedy, ne, že by snad Grimmwood byla tak špatná hra, že byste radši před monitorem prostě přestali žít, ale je vcelku možné, že až půl hodiny po spuštění zjistíte, jak málo se tu dá dělat, už se do lesa nevrátíte a postava bez vašeho dozoru zahyne žízní.

Grimmwood se totiž pyšní natolik hlubokou hratelností a množstvím obsahu, že by to člověk snesl u webové hry před deseti lety. Dneska už toho totiž i ty browserovky mívají víc. Nápad a filozofie titulu přitom vůbec není k zahození. V jádru se jedná o online kooperativní survival, v němž se zoufalá skupinka hráčů snaží přes den nahromadit jídlo a materiály k budování opevnění, aby pak každou noc čelili čím dál zuřivějším útokům temných stvůr. Zdi nakonec padnou, ale kdy to bude, záleží na vás a míře vašeho odhodlání.

Papírově zajímavý je i přístup, kdy ve hře běží čas jedna ku jedné k reálnému. Kosa ale padá na kámen, když přijde na jeho designové zpracování. Každá postava má omezenou výdrž a ta při jakékoliv činnosti mizí jak benzín v motoru hypersportu pod plným plynem. A doplňuje se realisticky. Když se ve skutečnosti vyčerpáte, odpočíváte celý den, no ne?

Není zas tak těžké pochopit, co tím tvůrci sledovali. Lidská síla, práce, zkrátka má být nesmírně cennou surovinou a je potřeba si setsakra rozmyslet, do čeho ji investovat. Jenže v téhle formě to není zábava. Činností je jednak po čertech málo a vyzkoušíte si je všechny zhruba do deseti minut, a hlavně předlouhé hodiny až dny neustálého čekání berou s pořádnou vervou pod krkem chuť ve hře vůbec pokračovat. 

Zážitek vypadá následovně: Přihlásíte se, dojdete nasekat dřevo nebo nasbírat potravu, vrátíte se, možná opečete rybu. Stamina je pryč. Můžete den čekat. Výdrž se sice doplňuje jídlem, ale to nejde do nekonečna, protože se postava za chvíli přejí. Plnému břichu lze zase ulevit lektvarem, jenže stamina jednoduše mizí v takovém tempu, že abyste mohli třeba hodinu a půl opravdu aktivně hrát, spotřebujete na to suroviny a bylinky, co celá vesnice sbírala týden. Za což vás pak nejspíš ostatní pošlou zcela doslova do háje. Tedy vypudí vás z vesnice, a to se rovná smrti.

Ještě horší je, že i kdybyste si odmysleli neustálé k šílenství dohánějící pozorování měřáku vyčerpání, Grimmwood by stále nebylo nikterak zábavné hrát. Nabízí toho málo. Monotónní sbírání klestí a lehce podezřelých hub, žalostně nudný boj se skřety či bandity, který nemůžete v podstatě nijak ovlivnit, jakmile jednou začne, a jako vrchol občasnou týmovou snahu o skolení medvěda či hromadné pobodání čarodějky. Ta je ve výsledku úplně stejně nudná, ale alespoň je potřeba se s ostatními domluvit. 

Vývoj postav, RPG prvky, detailnější statistiky nebo alespoň podrobnější vysvětlivky těch několika málo existujících, odemykatelné recepty na craft, zajímavé předměty... nic z toho tu nenajdete. Pokud budeme hovořit čistě o hratelnosti a herních možnostech, Grimmwood by možná ospravedlnila svoji existenci jako nezávislá, malá webovka nebo projekt ve velmi raném stádiu early accessu, ale rozhodně ne jako hotová hra na Steamu.

V jednotě moc

Herní vyžití by si zasloužilo tak dva body z deseti, a to ještě kdo ví jestli, přesto hru v hodnocení prohlašuji za průměr. Důvody k tomu jsou prosté: Atmosféra potemnělá jak bezměsíčná noc, jíž pomáhá i jaksepatří ponurá hudba, a zejména sociální aspekt hry. Jinak řečeno  kouzelné momenty pramenící z nutnosti vzájemné pomoci a spolupráce.

Grimmwood sází vabank na společenský prvek a interakci mezi hráči. A tentokrát neodchází od stolu na mizině a bez kalhot. Lidé (většinou) všeobecně interagují samovolně, stačí jim k tomu poskytnout prostor. Přesně to hra činí, zatímco ještě nenápadně a chytře staví mantinely, aby hráče nasměrovala ke kooperaci.

Způsob, jakým toho dociluje, je navíc úplně prostý. Ale jednoduchost, síla, však to znáte. Každý vesničan je životně důležitý. Zvyšuje obranná čísla celého sídla, může přispět surovinami či prací na opevnění. A zeď dostavěná před půlnocí často rýsuje chatrnou, dřevěnou linku mezi možností spatřit úsvit a násilnou smrtí. 

Pokud navíc někdo zahyne, všem ostatním to sníží ukazatel příčetnosti, který je dostat zpátky do kladných hodnot zhruba stejně snadné jako zhubnout na Vánoce. Jistě není potřeba dodávat, že skupince vyděšených, zdeprimovaných chudáků, co bojují krom skutečných zrůd ještě se svými vidinami hrůz, se vesnice brání poněkud hůře než semknuté a sebevědomé partě.

A jelikož hry se z logiky věci hrají kvůli vítězství, v tomto případě přežití, nikdo nechce, aby někdo zemřel. Tento nepříliš objevný fakt inspiruje hrdinské činy doslova za minutu dvanáct, když třeba soudruh uvízne v lese za vesnicí a únavou nemůže jít dál. Sprint zachránce, co ještě není úplně vyčerpaný, s bylinkovým životabudičem či jídlem v kapse, aby pak oba vběhli zpět do bezpečí tak těsně, že téměř slyšíte krvežíznivé čelisti, jak jim chňapají po patách, dovede jaksepatří rozproudit krev. Nic z toho v podstatě přímo neuvidíte, musíte si to představit, ale když se necháte pohltit, je to paráda.

Libo rychlovku?

Hořekování nad neustálým čekáním zabírá podstatnou část textu, zdálo by se tedy, že alternativní zrychlený mód, který si můžete zvolit v menu, musí problém řešit. Ano i ne. Na nedostatek aktivního hraní si v něm stěžovat opravdu nelze, protože čas v „blitz“ módu běží circa stokrát rychleji a den tak trvá pouhou skutečnou čtvrthodinu. Jenže podobný kvapík s sebou přináší také svoji vlastní sadu nových, svěžích problémů.

Ten největší vám bude okamžitě jasný, protože ho ihned pocítíte s intenzitou čerstvě nabroušené gilotiny. Skoro nikdo to nehraje. Den trvá patnáct minut a abyste měli šanci vůbec přežít první noc, nesmíte být ve vesnici sami. Což znamená, že od chvíle, kdy spustíte blitz, se musí někdo ideálně do pěti minut přidat. Téměř se to neděje, v drtivé většině případů vám hodiny odbijí půlnoc o samotě a rána se nedočkáte.

Blitz jsme zkoušeli zhruba desetkrát a pouze jednou jsme na konci prvního dne byli alespoň dva. Tato slavná dvojmužná vesnice padla až na konci čtvrtého dne, kdy bylo jasné, že se základní zdí se neubráníme a v zoufalé snaze nasekat dost dřeva jsme oba uvízli vyčerpaní v lese. Poplácali jsme se po ramenou, bratrsky si potřásli rukama a s půlnocí se odebrali na onen svět. Ano, v takových chvílích dokáže být Grimmwood velmi dobré povyražení, ale bohužel se to neděje moc často.

Rychlý mód má navíc ještě jeden povážlivý nedostatek. V celé své nahotě se ukáže nedostatečná hratelnost, kterou sice nedrobí čekání, ale je stále příšerně chudá a nudná. Nejsilnější aspekt hry, tedy socializace, ještě k tomu ustupuje spíše do pozadí, protože na rozhovory u táboráku ve smrtícím tempu zkrátka není čas. Jinými slovy, dáte si dvě tři rychlovky a na další už nebudete mít chuť, protože onen titěrný náprstek obsahu, co je k dispozici, už bude dávno propraný skrz naskrz a hra nic dalšího nenabídne.

Bokovka

Grimmwood je skutečně spíš experiment, napůl sociální platforma či glorifikovaný chatovací kanál s celkem pohlednou kreslenou grafikou, chcete-li. Hraní samo o sobě vážně za moc nestojí, ale spolupráce v rámci až překvapivě vstřícné komunity se stará o zážitky, co není úplně snadné zapomenout. Je to škoda, protože mít tahle hra navíc ještě pořádný obsah a alespoň trochu barvitější hratelnost, stála by za to daleko víc.

Doufejme tedy, že se bude ještě časem rozrůstat a zvětšovat. Její originální koncept by si to zasloužil. V současném stavu však rozhodně nepočítejte, že by se z Grimmwood mohla stát vaše primární zábava. Na to jednoduše nemá dostatečnou hloubku. Občas prokliknout do ponuré vesnice na liště či na druhém monitoru, zatímco hrajete jinou, plnohodnotnou hru, se nicméně celkem dá snést.