Grand Theft Auto V (next-gen)

Verdikt
91

Výjimečná hra, která díky lehkému faceliftu vypadá fenomenálně, obzvlášť z nového úhlu pohledu. Nový zážitek ale nečekejte – ten přichází pouze ve chvíli, kdy bude vypucovaná verze vaší první.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$29,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Další informace

Výrobce: Rockstar Games
Vydání: 18. listopadu 2014
Štítky: auta, third person, gta, otevřený svět, akční, rpg

Když vycházelo páté Grand Theft Auto na staré konzole, bylo možné narážet na četné vzlyky ohledně kvality grafiky. Těžko je však pochopit: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který vás nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jste si připadali echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace, vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno?

Osobo, vy jste tu byla první?

Tak prý ne. Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka.

Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru.

Dnes už to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního telefonu! Zatímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní liště, tentokrát ho prostě držíte v ruce.

Hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Pokud například obecně preferujete virtuální řízení zpoza palubní desky, nebudete měnit ani za volantem.

Palba od boku

Chtělo to sice nové návyky, především co se najíždění do zatáček týče (takže doporučujeme zvykat si za Franklina, jehož matrixovské zpomalení času přijde tuplem vhod), ale když pak uháníte po Great Ocean Highway, slunce se potápí k obzoru a na digitálním displeji rádia máte naladěnou takovou muziku, která vám k tomu přijde správná... blaho!

Vy nechcete fotit, ani se vozit soumrakem za doprovodu The Delfonics. Vy chcete střílet. A to je výrazně odlišná legrace, než když vám kamera fandila zpoza vašich zad. Za prvé: logicky ztrácíte přehled o dění kolem vás. Za druhé: dá se s tím pracovat.

Početnější přestřelky se stávají tvrdými ořechy, které může být problém rozlousknout, ale nelze zapomínat, že stisk jediného tlačítka vás vrátí do klasického pohledu. Případně můžete hrát v pohledu z první osoby, který se do pohledu z osoby třetí přepne automaticky, když jste v krytu. Nastavit pohled si můžete odlišně i pro akci na nohou a řízení. Tvůrci nabízí spoustu možností, volba je pouze na vás.

Nově použitý first person pohled každopádně dosavadní funkčnost pětkových přestřelek nijak nerozbíjí, jenom zapomeňte, že byste s ním uspěli v Grand Theft Auto Online. Na každý pád jde o slušný způsob, jak si zvednout obtížnost i autenticitu zároveň.

Staré vrásky nenapravíš

Jak ale pozvednout původní příběh? Do scénáře se pochopitelně nehrabalo. Pseudodrama tří hrdinů zůstává rozkročeno mezi hodně lacinou jundou a „něčím víc“ a někomu může vadit, že scénář nemá jasno, co vlastně chce.

Nová verze je ale slušnou záminkou zkusit klíčová místa příběhu řešit jinak: vybrat jiný plán jedné z loupeží, sestavit jinak tým, věnovat pozornost jinému z hrdinů a hlavně namířit si to k odlišnému konci. Grand Theft Auto V je velkolepé a velkolepě vyvedené hřiště, a kdo to ani s přebroušenými texturami nepozná, tomu není pomoci.