Gran Turismo 6

Nové koště dobře jede

Začít bychom měli tím úplně nejdůležitějším. Není třeba vám mazat kolem peněženky iluze o počtu aut, tratí a různých bizarností (exkluzivní koncepty slavných automobilek, měsíční vozítko apod.), protože jsou to pouze nicneříkající čísla, ale hlavně není všechno zlato, co se třpytí. Později se k tomu ještě dostaneme. Zásadní je, jak Gran Turismo 6 jezdí.

Jízdní model je totiž mnohem konzistentnější než vizuální stránka nového dílu. A právě kvůli tomu, jak nová i stará auta jezdí, hru ani po několika relativních zklamáních neodložíte. Pocit z jízdy je to, pro co zatnete zuby, přimhouříte oči a vrhnete se do dalšího závodu.

Polyphony Digital značně zapracovali na fyzice pneumatik a chování podvozku. Může za to spolupráce se společnostmi Yokohama nebo K&W. Autařům jistě tahle jména něco říkají, ostatním to může být šumák, protože důležitý je výsledek. Auta jsou mnohem živější a čitelnější, přenos váhy při brždění a akceleraci je skoro hmatatelný a dostat auto na hranu smyku a udržet ho tam je nyní mnohem snazší.

Fandové PC simulátorů si nad touhle otázkou uplivnou a pokřižují se směrem do standardního háčka, ale berte to tak že mluvíme o mainstreamových „simulacích“. A v tomhle ohledu se Gran Turismo 6 minimálně při jízdě na okruhu chová trochu méně jako studený čumák. Uhánět tu s jakýmkoliv autem po ideální lajně je zábava a katování apexů je slast.

Miluj moje plechy nebo vypadni!

S tou odtažitostí Gran Turismo her to jde ale trochu víc do hloubky. Jasně, Forza vás taky v kariéře neotravuje dojemným lidskými příběhy. Prostě vás coby anonymního závodníka nechává kroužit v sérii nikdy nekončících závodů, zatímco vám přibývají kredity, bonusy a gratis káry v garáži. Gran Turismo ale vždycky bylo ještě více rezervovanější. Máte tu šampionáty, řidičské licence nebo opravdu rozsáhlý tuning, ale nikdo vám k ničemu nic neřekne a do ničeho tzv. nenutí.

Gran Turismo 6 od vás automaticky očekává nehynoucí lásku ke všemu, co souvisí s automobily a závoděním. Nijak se ve vás nesnaží probudit závodníka, jako se to dařilo intru čtvrté Forzy nebo jejím Top Gear vložkám. Popisky aut vás sice mohou vzdělat o tom kterém modelu, ale žádné vychovávání petrolheadů se tu nekoná. Chceš jezdit, proto si sem přišel, tak alou na trať. Tam ovšem na hráče vždycky čeká letmý start z posledního místa, bez jakéhokoliv vysvětlení.

V multiplayeru jsou přitom kvalifikace a pevné starty, tak jak je všichni známe v reálu. Z nějakého důvodu si ale v Polyphony Digital myslí, že je zábavné popadesáté začínat z posledního místa a snažit se zdolat pět nebo deset soupeřů během směšného počtu kol. K čemu to vede? Ke třenicím. Prostě začnete jezdit prasácky.

Jakkoliv vás pokročilá fyzika odměňuje i za čistou stopu, jejím následováním nezvítězíte včas. Sice tu, jako ve všech ostatní závodních hrách, úřaduje gumové lano, ale ani to není samospásné. Navíc přichází do hry až v posledním kole a kdo by se na něj chtěl spoléhat, že?

Sisyfovská dřina

Kdekoliv šestý díl přidá něco nového a vzrušujícího, tam vedle toho v ostrém kontrastu vykoukne starý podklad. Nová grafika v 1080p a do detailů zpracovaná prémiová vozidla? Stojí vedle stovek zubatých modelů ze čtyřky a pětky, které postrádají kromě polygonů i interiéry. Tentokrát vám je navíc nikdo v seznamu vozů neodliší, takže si musíte dát bacha, za co utrácíte kredity. I když je jasné, že pokud máte to či které auto rádi, není co řešit. Stejně ho koupíte.

A jedeme dál. Nové efekty počasí a změny času? Super, ale dočkáte se jich pouze na hrstce tratí, a jsou to spíš nesmělé pokusy, které nemůžete srovnávat se špičkou oboru. Lepší zvuk aut? Pár desítek vozů je nově nasamplováno a odpovídá svým předlohám, ale všechna starší produkce nadále trať spíš luxuje. To zamrzí především u slavných automobilů, které kdysi na závodních okruzích zadělávaly lidem bez špuntů na stařeckou nedoslýchavost.

Jsou to pochopitelné výtky. Při každé snaze o implementaci něčeho nového se tým v Polyphony Digital musí ohlédnout a chtě nechtě udělat kompromis. Buď zachovat obrovský vozový park a novinky aplikovat jen na vybrané vozy, nebo novou hru vydat s desetinou aut. Pátá Forza se o něco podobného pokusila a snesl se na ni hněv fanoušků.

Gran Turismo 6 zkouší zachovat obrovskou paletu aut i tratí, ale zákonitě musí být nekonzistentní. Vedle sebe stojí zbrusu nové modely aut i naskenovaných tratí a výtvory, které jsou několik let pozadu. Některé jsou oprášeny, jiné pouze přepočítány do vyššího rozlišení. Hra samotná je tak bizarní remako-pokračováním. Co že to znamená? Kazunori Jamauči, duchovní otec Gran Turisma, se nám to snažil v jednom z rozhovorů vysvětlit.

Gran Turismo 6.0

Ten nadpis je trochu podlý. Tohle přece tak často používáme u pokračování, které nedostojí našim očekáváním a máme pocit, že patří spíš do datadiskového koše (nebo rovnou do koše normálního). Jenže u Gran Turisma se tenhle oslí můstek hodí, protože sám Jamauči připouští, že šesté Gran Turismo je jen další evolucí jeho vize o ultimátní závodní hře, tak jak ji poprvé představil spolu s uvedením první generace konzole Playstation. Letos je tomu už patnáct let a Jamauči o Gran Turismo mluví jako o celoživotním snu a živém organismu, který se neustále vyvíjí. Samozřejmě to znamená, že nikdy nebude zcela hotový a nikdy nebude zcela bez chyb.

Když vyšlo první, druhé a třetí Gran Turismo, konkurence v oboru realistických závodních her, které nabízejí stovky aut a desítky tratí na vyzkoušení, v podstatě neexistovala. Pak se ale objevila na konkurenční platformě Forza Motorsport a během necelé dekády se jí podařilo dohnat náskok a nabídnout řadu věcí, které Gran Turismo dodnes nemá (především v oblasti tuningu stále GT nenabízí pokročilejší vnější zdobení aut nebo v Japonsku velmi populární kompletní výměny pohonných jednotek).

Projevilo se to i na prodejích, které od vydání čtyřky v roce 2005 setrvale klesají. Po nástupu nezávislých PC simulací přestaly být laserem naskenované tratě a vypiplané modely aut jen mainstreamovou záležitostí a pokročilá fyzika začala být nejen dosažitelným, ale i vyžadovaným atributem.

Kaz nebo Kazisvět?

Království Kazunoriho „Kaze“ Jamaučiho se samozřejmě nezhroutilo. Nadále nabízel největší a nejslavnější automobilovou simulaci ze všech, což bylo ještě podtrženo startem Gran Turismo Academy v roce 2008. Když vaše hra produkuje opravdové a schopné závodníky, musíte přece něco dělat dobře, ne? Tahle marketingová vizitka dělá divy, a je vlastně úplně jedno, jestli je jízdní model v Gran Turismo nejlepší nebo ne, protože díky klukům z Gran Turismo Academy si to bude myslet i laická veřejnost.

Trumfové eso v rukávu ovšem nijak nesnižuje, čeho za těch posledních pět let dosáhla konkurence. Ve všech herních aspektech totiž Gran Turismu dýchá na záda a v některých ho dokonce překonává. Za všechnu slávu Gran Turisma je svým způsobem zodpovědný právě Kaz Jamauči. Snadno se ale může z duchovního otce stát sám sobě katem.

Na hře je totiž tak neuvěřitelné množství věcí k dodělání (např. prémiové modely představují sotva pětinu aut ve hře, ale rozdíl mezi nimi a zbytkem je propastný, mluvíme tu o tisícinásobku počtu polygonů), ale Kazunori jako by žil v bublině a zabývá se doslova vzdušnými zámky. Ve hře máte realistický model noční oblohy, můžete jezdit po opravdovém Měsíci s (neovladatelným) lunárním roverem, který je simulován podle původních výkresů od Chevroletu.

Můžete vyzkoušet futuristické koncepty od mnoha automobilek nebo vyfotit svá auta v mnoha nádherných lokacích, včetně Kazova oblíbeného španělského městečka Ronda. Jenže co z toho, když auta znějí jako vysavače, vrážejí do sebe s elegancí ledový ker a umělá inteligence protivníků připomíná prastarý Lotus Challenge?

Gran Turismo pro svoje budoucí přežití potřebuje nového kapitána. Někoho, kdo řekne, že je zbytečné vyvíjet GPS modul, který si dáte na vaše vlastní opravdové auto, abyste si pak mohli svou jízdu zdigitalizovat a pustit si ji v replayích Gran Turisma 6. Někoho, kdo zajistí, aby prémiový model nového BMW M4, který si ve hře právě odbývá svou globální premiéru s posvěcením automobilky, nemusel dalších několik týdnů čekat na interiér. Někoho, kdo nedopustí, aby měl první patch v první den prodeje obludných 1,2 GB a v podstatě do hry doplnil funkční multiplayer.

Vzhůru za hranice off-line dní

Jízdní model totiž zas po letech opravdu šlape (nejen konkurenci na paty) a ňoumovitou AI můžete snadno vyměnit za robustní multiplayer s bohatou nabídkou sezónních eventů. Tady chytá hra druhý dech, protože si můžete nastavit nejen kosmetické, ale i funkční poškození, průjezdy boxy, libovolnou délku závodu i další serepetičky.

Chcete čtyřiadvacetihodinovku se vším všudy? Chcete kvalitními závodění s kvalitními soupeři? Gran Turismo 6 vám to nabídne plnými doušky, na platformě s desítkami milionů hráčů a online službou zadarmo. Skoro to vypadá, že na multiplayer se vyplýtvalo mnohem víc lidských zdrojů než na zbytek hry. Nabízí se srovnání se sérií Call of Duty, které posledních pár dílů ustrnula, ale její tvůrci to omlouvají tím, že s ní nemohou nikam výrazně hnout, protože by jim to rozsáhlá komunita online hráčů nedovolila.

Stane se z Gran Turisma jen komunitní multiplayerová modla a líheň potenciálních závodníků pro Gran Turismo Academy? Sony si určitě svůj vlajkový závodní mainstream představovala jinak, ale letité chybičky Gran Turisma pravděpodobně způsobí, že u mnoha fanoušků letos přeteče pověstný pohár trpělivosti.