Godfall

Verdikt
47

Zcela průměrná hra, která nakonec nevyniká ani vizuálem, ani soubojovým systémem. Počkejte si, až bude za pár měsíců v PS Plus, vyzvedněte ji a nikdy ji nehrajte.

Počítač

WindowsWindows

Epic Games Store

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Counterplay Games
Vydání: 12. listopadu 2020
Štítky: fantasy, third person, akční, rpg

Nejsem natolik naivní, abych si myslel, že bude Godfall kdovíjakým veledílem, ale doufal jsem, že podobně jako třeba Ryse: Son of Rome před lety v případě Xboxu One bude tahle hra dobrou ukázkou výkonnostních schopností PlayStationu 5. A navíc, akční rubání stohů nepřátel patří mezi mé oblíbené herní kratochvíle. Bohužel ale Godfall nenaplnil ani ta velmi nízká očekávání, s nimiž jsem k němu přistupoval.

Hluboké lidské (?) příběhy

Godfall vypráví příběh o zradě a pomstě ve světě, který stojí někde na pomezí fantasy a sci-fi. Hrdinové rádi nosí pompézní zbroje a masky a všechno je tak kýčovitě barevné a lesklé, že máte pocit, jako byste se ocitli v horečném snu milenky ruského oligarchy.

Samotný narativ je až směšně prostý: Jmenujete se Orin a není tak úplně jasné, jaké máte pohlaví – váš hlas se totiž odvíjí od toho, jaké brnění si zrovna oblečete, což hra nijak nevysvětluje, byť k vám dvě jediná NPC ve hře promlouvají jako k muži, a to i v ženské podobě. No, každopádně – váš bratr zradil, plánuje provést rituál a stát se bohem, jenže netuší, že to nejspíš nepřežije a v rámci následujícího kataklyzmatu s sebou vezme i zbytek světa.

Tomu samozřejmě musíte zabránit, ale aby to nebylo tak snadné, je napřed potřeba vypořádat se s několika bratrovými pohůnky, kteří pro něj v mezičase sbírají posilující energii. Tito zmetkové jsou rozeseti po třech elementárních říších, a tak se kromě zemských plání podíváte i do království vody a vzduchu.

Z centrálního hubu, kde můžete kovat nová brnění, případně vylepšovat zbraně, se vydáte na výpravy do jednotlivých zpřístupněných světů. V nich můžete buď jen tak bloumat, kosit nepřátele, levelovat a hledat poklady, nebo se vydat na lov náročnější kořisti, případně zkusit, jak dlouho zvládnete přežít ve věži plné výzev nebo trochu pokročit v příběhu. Mimochodem, ani Godfall se neobjede bez nenáviděného systému, kdy vám hra občas znepřístupní další příběhovou misi, dokud v těch vedlejších nenasbíráte dostatečný počet konkrétních materiálů.

Na smrti nezáleží

Ono na tom ale v praxi zas tolik nesejde, protože příběhové i vedlejší mise jsou svou náplní prakticky totožné. Pokud čekáte jakoukoli porci invence, případně nějaké pamětihodné momenty, máte smůlu. Hratelnost se omezuje na pobíhání po snad až zbytečně rozlehlých lokacích, vybíjení skupinek nepřátel a občasné zničení čehosi, co vám brání v další cestě.

Na to, jak grandiózní je prostředí Godfallu, je jeho potenciál absolutně nevyužitý. Z hlavy bych navíc nedokázal vypíchnout snad jediného zajímavějšího nepřítele, s nímž jsem zkřížil svůj meč, a ani souboje s bossy to nijak nevylepšují.

Problém je v tom, že Godfall je v jádru extrémně snadnou hrou, které absolutně chybí jakákoli motivace ke snažení. Smrt tu vůbec nic neznamená, zkrátka se jen vrátíte k checkpointu (tedy o pár kroků zpět), přičemž zabité příšery jsou stále mrtvé, ty, které jste aspoň nahlodali, mají pořád stejnou úroveň zdraví, a dokonce i v boss fightech je healthbar nepřítele rozdělen na několik částí a po případné smrti se nedoplňuje na maximum.

Sice se dá říct, že je díky tomu hra přístupnější, ale zároveň absence fail state zapříčiňuje absolutní ztrátu koncentrace a brzký nástup nudy. V kombinaci s nezajímavou náplní misí se totiž Godfall velmi rychle zvrhne v souvislý řetězec stále se opakujících půtek se skupinkami podobných nepřátel.

Na vybavení nezáleží

Hra se snaží profilovat jako zástupce nového žánru „looter-slasher“, v podstatě chce být takovými Borderlands nebo Destiny, jen bez střelných zbraní. Místo nich se vám do rukou dostanou nejrůznější obouručáky, halapartny, válečná kladiva, případně duální meče.

Mimo ně budete také nacházet prsteny, magické amulety, prapory a zvláštní artefakty a z toho všeho si můžete poskládat svůj build, který dále podporuje zvolené brnění (těch je na výběr slušné množství, ale nesbíráte jednotlivé kusy, odemykáte si předpřipravené varianty v základním hubu) a systém předmětů přidávajících bonusy.

Problém je, že Godfall vás sice zavalí množstvím statistik a drobných detailů, jak ladit svou postavu a co nejvíc ji přiblížit k preferovanému stylu hraní, během samotného průchodu kampaní jsem ale jejich efekty vůbec nepociťoval. To jediné číslo, které mě reálně zajímalo, byla damage, kterou působí mé zbraně. RPG systém (zejména s přihlédnutím k celkové jednoduchosti) tak vyznívá naprázdno.

Je samozřejmě možné, že při kooperativním hraní více pocítíte, jak se ten který build hodí na konkrétní situace a kdy bude pro partu prospěšnější, ale ve skutečnosti mám pocit, že se stejně jako v singleplayeru všichni vrhnou do líté holomajzny a během chvíle všechno bez větších cavyků rozsekají na hadry, aniž by přemýšleli, zda by se jim zrovna teď nehodil jiný gear.

Soubojový systém je na tom podobně, pro potřeby hry je možná jeho ovládací schéma až zbytečně komplexní a navíc jsem měl opakovaně dojem, že je pro potřeby rychlé sekanice nedostatečně responzivní. Okamžiky, kdy se mi povedlo velmi efektně odpravit protivníka, který se následně rozprskl do zářivé mlhy, střídaly momenty, kdy postava zkrátka nereagovala na mé pokyny.

Na skillu nezáleží

Za dosažené levely si můžete ve stromu schopností a dovedností odemykat třeba i nové útoky, hra vás motivuje k tomu, abyste zkoušeli bohaté možnosti různých tříd zbraní, zapojili (vrhatelný) štít, vysávali z nepřátel zdraví a bušením do země omračovali nepřátele. Funguje tu i odrážení útoků a dorážení oslabených protivníků. 

Ve skutečnosti ale opět platí, že si ve finále vystačíte s lehkým a těžkým útokem, souboje jsou navíc mnohdy chaotické a situaci nepomáhá ani kamera a nevydařený systém lockování na nepřátele, který se mnohdy uchytí až na několikátý pokus a občas zničehonic sám vypadne.

Kamera také nedobře pracuje s perspektivou, takže se mi opakovaně stávalo, že moje drtivé útoky přicházely vniveč, protože byl nepřítel zkrátka o kus dál, než se zdálo. S ohledem na to, že jsem Godfall hrál simultánně s remakem Demon's Souls, jsem měl vlastně okamžité a dokonalé srovnání toho, jak to vypadá, když se melee combat udělá správně a když ne.

Podobně jako Demon's Souls, i Godfall oplývá dvojí možností nastavení zobrazení, které bere v potaz buď rozlišení, nebo obnovovací frekvenci. Stejně jako v Demon's Souls je i zde vhodnější vsadit spíš na druhou variantu, bohužel je v případě této hry rozdíl na první pohled viditelný a navíc ani Performance mód se neobejde bez frame dropů, které se dle mé zkušenosti začnou objevovat hlavně po delších herních seancích. 

Je to zvláštní i proto, že Godfall sice během reklamní masáže lákal na neuvěřitelný vizuál, nakonec je ale jeho výsledná podoba spíše zklamáním. Nechápejte mě špatně, z množství efektů přechází zrak a rozhodně se dostavuje pocit, že s tímhle by si PlayStation 4 patrně neporadil, ale ve skutečnosti všechna ta pompa a barevnost brzy začne splývat dohromady, hra je podivně neostrá a nedostatek kreativity při tvorbě protivníků maskuje odlesky a spektáklem barevných explozí.

V rychlosti boje si toho možná nevšimnete, ale zejména během dorážecích animací vyniknou zoufale provedené modely, na nichž absentují detaily. Zvláštní stylizace mi velmi často připomínala Kingdoms of Amalur, což optikou roku 2020 není úplně pochvala.

Na ničem nezáleží

Celou situaci nezachraňuje ani jindy lákavý systém kořisti. Věcí sice dostáváte mnoho, ale jen zřídka narazíte na kvalitní kus, který vás inspiruje k obměně. A stejně vše podřizujete jen DPS.

Je to škoda, protože třeba Borderlands od stejného vydavatele ukázaly, že mnohdy šílené efekty zbraní mohou i do repetitivní hratelnosti vstříknout důležitou dávku zábavy. Godfall je v tomto ohledu nudnou přehlídkou klasických ohnivých, případně jedovatých či jiných bonusů, které se ale projevují vždy stejně. Nečekejte, že by vás nějaká zbraň překvapila bizarní funkcí, jakou uměly třeba raketometné revolvery na planetě Pandora.

Ke cti Godfallu slouží snad jen to, že ačkoli svým pojetím připomíná hry typu live service, ve skutečnosti je tradičním titulem, v němž absentují mikrotransakce a jiné modely dodatečných plateb, které ke dnu stáhly třeba Anthem nebo nedávné Avengers. Přesto vlastně nevím, pro koho tvůrci Godfall vytvořili, žádný z jeho aspektů není dostatečně zajímavý na to, aby kvůli němu stálo za to, zvažovat nákup a tipnu si, že se hra velmi brzy objeví v nabídce PlayStation Plus.

Pokud přemýšlíte, jakou hru si na svůj nový PlayStation pořídit, měl by Godfall stát až na tom úplně posledním místě launchových titulů. Hardcore hráči ocení Demon's Souls, mainstream pokrývá Spider-Man a kromě nich je tu i rostoucí počet her od vývojářů třetích stran. A valná většina z nich bude lepší než tohle.