Ghost Recon: Future Soldier

Verdikt
77

Povedená akce, která kombinuje styl moderních stříleček a taktický přístup svých předchůdců v sérii. Dvanáctihodinová kampaň nabízí řadu působivých okamžiků, zatímco multiplayer disponuje desítkami hodin potenciální zábavy a dobrý dojem z něj nekazí ani několik nedostatků.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$19,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

Nedostupné

WiiWii

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Ubisoft
Vydání: 24. května 2012
Štítky: válečná, moderní válka, kooperace, akční

Vítejte ve světě, kde se taktika snoubí s akcí, kde máte chvíli pocit, že hrajete moderní válečnou střílečku a jindy zase, že jste nad tyhle střílečky vysoko povzneseni. Ghost Recon: Future Soldier sice bere oba světy tak, aby vytvořily zábavný mix, ale skalní fandové série, kteří odmítají jakékoliv změny, budou zklamáni. To je prostě fakt.

Od počátku je jasné, že GRFS si bere inspiraci u válečných stříleček, jako je Modern Warfare nebo Battlefield 3. Na druhou stranu ale nutno dodat, že tak činí decentně. Přeci jen, když se zaklínáte jménem Toma Clancyho, nejde naservírovat stupidní heroické zkratky a prvky, které popírají to, co vytváříte. Ve výsledku se tedy po velmi dlouhé době cítíte v kůži člena Ghost týmu opravdu jako příslušník speciálních jednotek, ale zároveň pořád jako člověk. Žádný Rambo, žádný John Matrix apod.

Co vám strýček Tom Clancy už někdy vyprávěl...

Příběh je na dnešní standardy obyčejný. Hrozba USA, hledání stop po světě, zjištění původce, řešení... prostě klasika. GRFS však zachází dobře s kulisami, snaží se vyhýbat těm nejočividnějším klišé, a když už vám servíruje protivníka, většinou se s vysvětlováním o koho jde patlá víc, než že by vám jen řekla „je zlý, zabij ho“. Je tedy jasné, že se podíváte po velké části světa, vystřídáte několik podnebí, několik typů zástavby, několik meteorologických pásem a ve výsledku nemáte pocit, že byste se nějak nudili, alespoň ne z hlediska prostředí.

Co vás teoreticky může začít nudit, je postup hrou. Jak už bylo řečeno, možnosti taktického rozhodování z předchozích Ghost Recon her byla dost okleštěná. K dispozici máte několik hraček a jeden prvek, který vám má umožnit pohyb po bojišti. Ačkoliv vám to hra většinou necpe a nechává na vás, jak se budete pohybovat, jasně preferuje, když se neženete jako neřízené střely, ale jdete sice dynamicky, ale s rozmyslem. Takže se plížíte.

Dá se říci, že jediným taktickým prvkem v rámci mise je synchronní střelba, při níž nacvakáte cíle a pak se třemi kolegy sundáte čtyři protivníky jedinou salvou. Po čase se tenhle prvek stane rutinou a pro někoho možná otravou. Má však své kouzlo, protože před vás hra velmi často staví víc, než jen čtveřici protivníků. Musíte tedy často měnit polohu, zbavujete se nadbytečných cílů a prostě se snažíte jít vpřed trochu elegantně a ne za cenu přestřelek na každém rohu. Velmi často jsou navíc v misích všude kolem vás civilisté a hra vás za jejich zabíjení v hodnocení trestá. Ne opakováním mise, ale prostě nemáte tak dobré skóre. Civilisté navíc poskytují misím příjemný pocit autenticity.

Opatrně, s rozmyslem, ale dynamicky

Když dojde na otevřený střet a soupeř si uvědomí, že po něm někdo jde, začne to být napínavé. Člen Ghost týmu toho moc nevydrží, určitě ne tolik, jako průměrný voják z jiných stříleček. Stačí jedno chybné vykouknutí a než se stáhnete, je po vás. Neodkutálíte se od granátu a máte po legraci. Takže načtete checkpoint a zkusíte to znovu a lépe. Holt, chytrý člověk se přímým přestřelkám vyhýbá.

Nesmíte se hnát vpřed, musíte postupovat s týmem, protože přesila tří na jednoho většinou znamená, že vás maximálně ten třetí dostane. V tomto ohledu je náročnost GRFS velmi sympatická. Na druhou stranu, je to prostě moderní válečná střílečka, která se nerozpakuje vás čas od času hodit na jednokolejku, po níž jedete a jen střílíte. Ne často, ale stejně tyto momenty ruší. Stupidity z jiných her, jako jsou třeba nekonečné vlny nepřátel dokud nepřekročíte určitý bod, se naštěstí nekonají.

Ten šátek přes obličej vám sluší

Audiovizuálně má hra dvě tváře. Ozvučení je výborné a parťáky se vyplatí poslouchat, protože vám říkají kde koho viděli a informují vás o průběhu akce. Vizuální stránka trpí v animačkách - tam, kde se prezentují nějaké obličeje, je hra neskutečně ošklivá. Možná je to důvod, proč mají všichni členové týmu při akci přes obličeje šátky.

V samotné akci však hra vypadá výborně. Ať už jde o architekturu nebo mé oblíbené sněhové a písečné bouře, dokáže hra vyvolat autentický pocit a boduje tam, kde se mnohým jiným nedaří. Servíruje vám momenty, které si zapamatujete, i když nejsou přitažené za vlasy. Celkově hra vypadá působivě – a vy se při jejím hraní působivě cítíte.

Slasti a strasti kooperace

AI parťáků je jedna z nejlepších, jakou lze ve střílečkách zažít. Umí se krýt, neblbne pathfinding, ví kam střílí. Spolubojovníci nemají tendenci zbytečně umírat, a pokud jste to nechytili granátem nebo těžkým kalibrem, budete nejčastěji čekat na oživení vy. AI vám neklade do cesty překážky. Naopak se občas stane, že než zjistíte, co se podělalo, parťáci vše vystřílí sami.

Hry mají často tendenci nechávat většinu práce na vás. Ale to nic nemění na tom, že je tahle hra určena primárně pro kooperaci a nejvíce si ji tak užijete.

Kooperace plynule vede k multiplayeru. Primární je zde týmová souhra. Osamělý střelec neudělá nic, jen chcípne. Jasně na to poukazuje i fakt, že zde chybí Deathmatch módy, což je rozhodnutí, za které tvůrcům náleží potlesk. Ve hře tohoto typu prostě hra na to, kdo posbírá víc fragů, nemá co dělat. Kooperaci podporují všechny módy.

Ghost Recon: Future Soldier je velmi zábavná a povedená hra. Nezapíše se do historie, ale má potenciál zapsat se vám do paměti, zejména zábavným multiplayerem. Není to samozřejmě hra bez chyb, ale ty, které se týkají hry více hráčů, se dají odstranit, protože nejsou systémové. GRFS má dobrou atmosféru, dobře vypadá, dobře se hraje... je to prostě dobrá akční hra.