Frostpunk: The Last Autumn

Verdikt
90

Povedené rozšíření mrazivé survival strategie, které zase jednou podrobí zkoušce jak taktické myšlení, tak odolnost vůči stresu. Připravte si tlusté ponožky, šálu a svařák. Tenhle chladný podzim jen tak nepustí.

Počítač

WindowsWindows

16,99 €Steam

Další informace

Výrobce: 11 bit studios
Vydání: 21. ledna 2020
Štítky: budovatelská, dlc, datadisk, survival, strategie

Strategií není nikdy dost. A jen málo z těch dostupných nechá hráče opravdu budovat a růst, aniž by se musel neustále chvět při představě orčí invaze, obléhání Turky či trošky přátelského atomového volejbalu. Ti z nás, kteří si rádi ničím nerušeni kopou na svém vlastním písečku a staví města, hrady či zábavní parky do pěkně symetrických uliček, se tak nemohli dočkat už druhého rozšíření kriticky uznávané survival strategie Frostpunk jménem The Last Autumn. Strategie, kde největším nepřítelem není jiný člověk nebo emzák, ale hlad, omrzliny a blížící se absolutní nula. A teď i podzim.

Jdu na sever. Jdu na jih.

V The Last Autumn se hráč ujímá posádky, která má před sebou těžký úkol. Na časové ose se totiž přesouváte ještě před samotnou sněhovou kalamitu, která zasypala svět z původní kampaně. Vy musíte postavit onen obrovský generátor pohánějící v základní hře celou základnu. S úhlavním nepřítelem v podobě mrazu se tedy tentokrát nesetkáte. Nahradí ho však neméně silný motivátor, a to časový limit, když se děsuplné zprávy o přicházející době ledové potvrdí.

Stresový faktor původní hry, který tak tlačil k morálně sporným rozhodnutím a nutil hráče přisypávat do jídla piliny nebo si vypomáhat dětskou prací zůstává i přes mnohem útulnější podnebí zachován. Zajímavým rozdílem oproti základní hře je také fakt, že dělníci o nevyhnutelnosti nadcházející apokalypsy zpočátku nemají ani tušení, a tak stávky vyvolané zhoršujícími se pracovními podmínkami je třeba řešit o to opatrněji alespoň do momentu, než začne váš areál zapadat sněhem. Budete se je snažit chlácholit a držet se naděje, že i tak to stihnete? Nebo uděláte z výpravy naděje pro budoucnost nelítostný gulag?

Ať už padne rozhodnutí jakékoliv, nebezpečí číhá na každém rohu. Plán je třeba zefektivnit i když zrovna neřešíte stávku. Bezpečnost práce? Luxus. Delší pracovní hodiny nebo i distribuce povzbuzujících drog se stanou vaším denním chlebem. Aby toho nebylo málo, dělníci, kteří budou v hlavní hře umírat zimou a podvýživou z nedostatku surovin, se teď mohou otrávit jedovatými výpary z kýženého reaktoru. Místo tepelných rozvaděčů je tak třeba vybudovat ventilační šachty, které budou tyto nebezpečné zplodiny vyvádět. Riziko výskytu nemocí se dá snížit postavením lázní. Prostě, i když ještě nemrzne, prostoru na umírání je tu dost.

Až opadá listí z dubu

Protože barevnost podzimu je rozhodně příjemnější pracovní prostředí než ledová pláň, do hry vstupuje nová mechanika - motivace, která nahrazuje původní naději. Místo kočírování nespokojenosti mrznoucích a přepracovaných občanů tu máte šanci podpořit své lidi nejen sliby jistot a prosperity, ale také trochou toho odreagování. A jako vždy, možností je několik a žádná není tak úplně zadarmo.

Stavba kostelů zvýší spotřebu jídla, veřejné domy a prostituce zase mohou podpořit násilí či šíření nemocí a z kokainových pilulek hrozí smrt předávkováním.

Když se ale daří udržovat motivaci vysoko, efektivita práce se může zvýšit až o třetinu. Totéž však platí i v opačném případě s jejími propady. Vliv motivace je tak ve výsledku nezanedbatelný. Nemalou roli hraje opět politika, i když tentokrát jde více o přístup k efektivitě plnění plánu než snahu o absolutní kontrolu nad svými svěřenci. Více než fašistické diktátorství tak hráče čeká rozhodnutí mezi podporou odborů dělnické třídy či inženýrů, což přímo určuje skladbu zákonů a nařízení, které lze vydávat.

Do věčných lovišť

Radikální změna počasí s sebou nese i změnu managementu zdrojů obživy. Stále je v kritických situacích nutné vysílat výpravy za účelem shánění jídla a materiálů, tentokrát se ale jedná jen o nouzové řešení krize. Jinak jsou v podzimním datadisku zdroje trvalé. Přístup k vodě nabízí nákladnější, zato však nevyčerpatelnou zásobu jídla i ostatních surovin. Jen je třeba postavit příslušný přístav, naplnit jej námořníky a zvesela rybařit a dovážet. S množstvím lidí si naštěstí není třeba dělat starosti. Místo abyste komplikovaně hledali každého nezmrzačeného přeživšího, stačí postavit telegrafní stanici.

Ta nejenže komunikuje se stále ještě funkční základnou v Londýně ohledně blížících se výkyvů počasí, ale lze skrze ni i zažádat o dovoz surovin či právě lidských zdrojů. Absence starosti o zásobu tepla a o něco lepší přístup k jídlu pak umožňují ubytovat dostatek personálu bez děsivých dopadů na existenci kolonie. Je však třeba mít na paměti, že víc lidí znamená víc investic do správy objektu.

V rozložení areálu krom pár nových budov neproběhlo mnoho změn. Kruhový půdorys odpovídá konceptu reaktoru z původního příběhu, i když se dle mapy jedná o jinou lokaci. Evidentní je jasnější rozdělení na industriální a obytnou zónu, které tentokrát neovlivňuje dostupnost tepla tak, jako účelnost. Obytné zóny se tedy staví výhradně na vzdálenějším okruhu, zatímco nejbližší okolí reaktoru patří továrnám. Výborné logické i atmosférické zpracování Frostpunku navazuje na svůj odkaz i v příběhu The Last Autumn.

Se zhoršujícím se počasím a rostoucí nutností pokračovat ve výpravách za jídlem a zdroji po svých se můžete dostat i do oblastí, které se odkazují na události původní hry. Jsou to takové detaily jako je střídání pracovního dne a neproduktivní noci, postupný pokles teploty a zamrzání lodních kanálů, rostoucí nepokoje a reakce přímo úměrné zvyšujícímu se zoufalství, které dělají Frostpunk unikátním zážitkem. Ten je ještě umocněn detailním grafickým zpracováním a smyčcovým hudebním doprovodem, který jako by gradoval ruku v ruce s nevyhnutelně se blížící zkázou.

Do nekonečna a ještě dál

Svého rozšíření se konečně dočkala i možnost zahrát si Frostpunk mimo hlavní kampaň. The Last Autumn nabízí tzv. nekonečný mód, kde je třeba v již zasněžené krajině rozebrat nefunkční reaktor a postavit jej znovu. V závislosti na zvolené mapě se tento úkon může projevit v různých stupních složitosti a poskytuje tak zajímavou výzvu a prodloužení hratelnosti o mnoho hodin navíc.

I přes změnu ročního období se rozšíření popralo s alternací mechanik spojených s mrazivou lokalizací původní hry výborně a nijak neutrpěla ani ovladatelnost či přehlednost. Melancholický rozjezd pádu do doby ledové se tak polskému 11 bit studios skvěle vydařil a má co nabídnout jak zarytým fanouškům Frostpunku, tak nově příchozím. Vzhůru ke strojům!