Frostpunk

Verdikt
80

Mrazivě drsná strategie, jakou jste ještě nehráli. Víc než rozhodnutí co postavit vás budou trápit rozhodnutí, jakou část lidství obětovat. Grog s sebou!

Počítač

WindowsWindows

Zboží.cz
29,99 €Steam

Další informace

Výrobce: 11 bit studios
Vydání: 24. dubna 2018
Štítky: dystopie, budovatelská, survival, postapokalypsa, strategie

Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…

Z bláta do louže

Frostpunk je hra jako málokterá jiná. Žánrově jde o real-time strategii, která se ovšem namísto klasického dobývání cizích měst jako v Age of Empires nebo budování blyštivých metropolí jako v Cities: Skylines soustředí na boj o přežití. Pamatujete Banished? Tak něco v tom smyslu. Akorát je to celé mnohem mrazivější, depresivnější (a naštěstí i méně zabugované). Koneckonců, od polských tvůrců This War of Mine, survivalové strategie o obětech války, bychom už ani nic veselého nečekali.

Píše se devatenácté století a lidé by si nepřáli nic jiného než špetku globálního oteplování ze století jednadvacátého. Na světě udeřila věčná zima, celá města se ocitla (doslova) pod sněhem a ledem. Poslední přeživší se vydali na sever, kde má být paradoxně nejlépe, aby založili nové kolonie. Nikdo pořádně neví, proč tato apokalypsa udeřila. V průběhu příběhové kampaně budete nakukovat pod zmrzlou pokličku zdejšího děje, ale jasné odpovědi nečekejte. A happy end? Nebuďte naivní, tohle není Doba ledová s veverčákem Scratem.

Frostpunk se oproti většině survivalových her může pyšnit kampaní, která má začátek a konec. Má to svá pro i proti. Pokročíte-li v ní dostatečně daleko, otevřou se vám ještě další dva scénáře, ovšem klasický endless mód, na který jste v survivalech zvyklí, zde nenajdete (byť autoři do budoucna slibují nové módy, takže se nekonečna třeba dočkáme). Na druhou stranu se nemusíte bát, že by příběh byl lineární.

Nečekejte zde žádné dělení na mise a cut-scény. Jak začnete hrát, spustí se jedna souvislá seance, která může trvat jednotky hodin (buď proto, že jste hodně dobří, nebo proto, že se vám z města stala kostka ledu), ale která může trvat hodin klidně dvacet. V průběhu kampaně se dočkáte několika příběhových momentů – v jednu chvíli si např. musíte vybrat, zda se stanete sekulárním silovým vůdcem, nebo dáte přednost víře a volnomyšlenkářství. Žádný koridor vás každopádně nečeká, designéři vás pouze lehce usměrňují občasnými úkoly, jejichž plněním se vaše kruhové město pomalu rozlézá.

Mrznu, mrzneš, mrzneme

Ne vždy jste to vy, kdo hru hraje – občas si hra hraje s vámi. To se nám takhle kolem desátého dne podezřele dobře dařilo. Zásob bylo habaděj, průzkumníci přinášeli extra suroviny i pracanty, a ekonomika prosperovala takovým způsobem, že byl problém najít pro všechny práci. Jenže pak průzkumníci venku narazili na trosky Winterhome, nedaleké bašty, kde lidem došlo jídlo i naděje, a začali se požírat navzájem. Když se zpráva roznesla mezi našimi svěřenci, propadli depresím, začali hrozit sebevražedným útěkem do Londýna a hráč má pár dní na to získat zdeptané občánky zpět na svou stranu.

Blahobyt lidiček bude vaší denní noční můrou. Stejně jako v jiných strategiích musíte neustále monitorovat stav surovin (uhlí, dříví, ocel, jídlo), ale tím to nekončí. Snad ještě důležitějšími ukazateli jsou indikátory nespokojenosti a naděje. Nespokojené obyvatelstvo propadající beznaději vás může vyhnat. Game over. Vývojáři vás tudíž záměrně neustále testují, viz výše zmíněný exodus Londýňanů.

Podobných „náhodných“ událostí je hra plná. Tuhle vám dají občané ultimátum, že do dvou dnů chtějí lepší bydlení, tamhle vám pojde parta průzkumníků, když v jeskyni narazí na lední medvědy. Úrazy střídají choroby a choroby střídají úmrtí, byť čas od času se vysvitne i naděje. To když např. postavíte strážní věže a další den vám maminka poděkuje za to, že hlídač chytil její dítě padající ze střechy.

Nutno podotknout, že ona maminka má jméno. Stejně jako zmiňovaní průzkumníci, pracanti a vlastně všichni další. V duchu This War of Mine je každá postavička jedinečná, ovšem jedním dechem musíme dodat, že osobní vztah si není zas tak snadné vytvořit. Je to jednak tím, že oproti This War of Mine vám zde rukama projdou lidí stovky, nikoli pouze desítky. A jednak je to i tím, že oproti české perle Original War, která vynikla právě jedinečností každé jednotky, se občánci ve Frostpunk projevují jen zcela výjimečně, nejsou nadabovaní a příběh zde nehraje zásadní roli.

Jak přežít?

Frostpunk je drsná hra. Zvlášť během prvních pár hodin vás mockrát vyškolí. Příležitostné nápovědy vám pomohou, spoustu věcí však budete muset objevit na vlastní pěst. Jak na kruhové mapě nejvýhodněji umisťovat budovy, které se nalepují k centrálnímu generátoru? Lidem se nelíbí spát v zimě, nelíbí se jim pracovat v zimě, ale všechno do středu zkrátka nenacpete. Jaké zákony podepsat na začátku a jaké později? Lze to jen jednou za čas a účinné předpisy již nelze vzít zpět – něco jako pasivní schopnosti v RPG. Jak nejlépe generovat jídlo? Lovci makají přes noc, farmáři ve skleníku přes den, ale občas lovci potřebují pár hodin navíc a skleník najednou není kým naplnit.

Nabít si čumák ve Frostpunk je zábava. Hra totiž není žádná Civilizace, jde o řádově méně komplexní titul, takže z chyb se rychle ponaučíte a postupně expandujete. Je proto milé, že vás autoři nechávají často tápat a vy se musíte učit. Překonávání překážek je uspokojivé, stejně jako postupné odemykání nových budov i schopností. Začínáte tím, že obyvatele posíláte manuálně sbírat hroudy uhlí, dřeva, oceli a jídla, postupem času však vyzkoumáte a postavíte uhelné doly, ocelárny, stroje na těžbu zmrzlého dřeva nebo dokonce fabriky, které produkují automatony, ohromné čtyřnohé roboty připomínající stridery z Half-Life 2, kteří jako jediní pracanti neremcají a makají 24 hodin denně. Mimochodem, odtud i název hry: „frost“ jako ladovská zima, „punk“ jako prvky steampunku.

Výtvarný styl zmrzlého steampunku je velmi zdařilý. Od drobností jako námraza na pístovém uživatelském rozhraní přes patřičně pochmurné animačky a obrázky až po samotné zpracování města. Všude jen samý sníh, šeď a těžký průmysl. Ocenit je třeba řadu drobných detailů - kupříkladu efekt, jak si houf dělníků prokopává cestu sněhovým polem, aby se dostal k zásobám oceli, v žádné jiné strategii takhle pěkně zpracován nebyl. Nutno podotknout, že tato krása má svou cenu, a zvlášť na mobilních grafických kartách si Frostpunk moc dobře nezahrajete. Hardwarové nároky jsou na poměry nezávislých her přísné.

A když už jsme u té nezávislé tvorby: Frostpunk své kořeny nezapře a má své limity. Oproti výše zmiňované Civce tak samozřejmě mnohem dříve nastane, že už jste všechno viděli a zkusili. Vzhledem k jedné poměrně významné vidličce má smysl kampaň ještě jednou zopakovat, ale jinak nečekejte, že byste u této hry strávili dlouhé desítky hodin a stále přicházeli na něco nového. Zprvu svěží námět se po pár hodinách začne lehce okoukávat a trochu pochybujeme, že by komunitou poptávaný endless mód byl vůbec endless zábavný.

Kdo neobětuje, nepřežije

Stejně jako This War of Mine, ani Frostpunk není ideálním lékem na klidné spaní. Záměrně vás staví před nelehká dilemata. Představte si, že se vám před branami objeví skupina třiceti uprchlíků, z toho dvacet dětí. Přeci je nenecháte venku zmrznout, no ne? Nad tímhle by slušný člověk ani chvilku nepřemýšlel! Jenomže pak zjistíte, že těch extra dvacet hladových krků, které nepřiloží ruku k dílu, vám vyžralo zásoby. Lidé začínají mít hlad. A teď co: stále se snažit udržet image lidumila, nebo zapřete své humanistické ideály a zavedete dětské práce, protože jinak se zřejmě celá kolonie sní navzájem?

Frostpunk je nejen technicky vzato zábavnou a originální strategií, ale také tak trochu sondou do vaší duše. Hra názorně ukazuje, jak nevděčnou profesí je práce vrcholného politického činitele. Když se nedaří, vy „tam nahoře“ si spočítáte, že je třeba začít šetřit, ale jak to vysvětlíte „těm dole“? To oni se budou muset uskromnit, to oni přijdou o pravidelnou stravu, to oni budou mrznout ve frontě před nemocnicí. Ukazatel naděje klesá, ukazatel nespokojenosti stoupá. Jen těžko lidem vysvětlíte, že to všechno děláte pro jejich dobro. Nebo si to aspoň myslíte…

Oproti jiným budovatelským hrám v této o něco opravdu jde. Tady se nesnažíte dělat lidem radost z nové bublinkové vířivky na střeše mrakodrapu – tady se snažíte, aby prostě „jen“ přežili. Zvlášť během nocí je to těžké. Slunce zapadne, teplota ještě klesne, produkce uhlí se zastaví a vy sledujete, jak se zásoby tenčí. Stačil by jednodenní pracovní výpadek, jedna volná neděle, a oheň by vyhasl. Denní cyklus je důležitým prvkem hratelnosti a padající temnota umí být pěkně depresivní.

Neustále plynoucí čas pro vás znamená neustálý tlak. To bohužel vede k tomu, že jako nejefektivnější způsob hraní se osvědčila taktika „zastavit čas - zrychlit čas - zastavit čas - zrychlit čas…“ Každá čtvrthodinka je cenná, nic nenaštve víc, než když máte z 99 % vyzkoumanou novou technologii topení, ale odbije šestá hodina večerní a pracanti jdou domů. V praxi tak jste nuceni k tomu, abyste v pozastaveném čase mikromanažovali každý pohyb, ale pak zase pár hodin in-game času není co dělat. Tak ho zase zrychlíte, pak zase pozastavíte, zase zrychlíte, zase pozastavíte… hra pak zkrátka nemá „flow“ a připomíná žabí skákání.

Tyto drobné vady na kráse však nic nemění na skutečnosti, že Frostpunk je svěžím (a patřičně mrazivým) vánkem v žánru survivalu a strategií. Kdo má rád výzvy, kdo se nebojí her, které jej ztrestají, a kdo od survivalu automaticky nečeká sto hodin hratelnosti, ten s Frostpunkem nesáhne vedle. Inu: dobra rabota, polští bratři!