Five Nights at Freddy's

Verdikt
78

Five Nights at Freddy’s umí pořádně vyděsit i bez třetího rozměru a obecně vysokých produkčních hodnot. Jde o hororovou jednohubku, která děsí originálním nápadem i jeho provedením a ukazuje, že prostor pro nový přístup je v každém žánru. Pokud se rádi bojíte, dejte této hře šanci.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Scott Cawthon
Vydání: 8. srpna 2014
Štítky: horor, indie hra, adventura

Představivost je mocná čarodějka. Když ji máte, můžete si vysnít hrady a zámky a dostat se alespoň na pár minut denně ze svrabu každodenního stereotypu. Stejně tak ale kvůli bujné fantazii a představivosti můžete prožít muka, která by jiní nezakusili. Míra, s níž si užijete hororovou hru Five Nights at Freddy’s, závisí právě na míře vaší představivosti. V jádru jde totiž o tak jednoduchou hru, že by ji svou sofistikovaností strčili do kapy i fotbaloví hooligans.

Stali jste se nočním hlídačem u Freddyho - v restauraci, kde se pořádají nejrůznější oslavy i večírky a je tam pořád veselo. Jakmile se ale prostory restaurace uzavřou, světla zhasnou a ručičky hodinek překročí půlnoc, nálada se znatelně mění. Vaše pracovní doba přitom začíná právě po půlnoci a trvá až do šesté hodiny ranní.

Hlídat restauraci po zavíračce zní jako ideální zaměstnání, protože krom občasné návštěvy zlodějů snad nic nehrozí a celou noc se dá spát nebo hrát hry. Jenže na podobné kratochvíle při hlídání Freddyho pizzerie ani na vteřinu nepomyslíte. Celou pracovní dobu totiž trávíte přikovaní k židli ve svém kamrlíku a více než o spánek, zábavu či osud restaurace se staráte, abyste každou noc přežili ve zdraví.

Že tu něco nehraje je jasné od první chvíle. Vedle bzučení skomírajícího větráku posloucháte i záhadné zvuky odněkud z útrob restaurace, při prohlížení záběrů z jednotlivých kamer si povšimnete problikávajícího obrazu a později i hraček, které se dostaly z jedné místnosti do druhé. A pak to přijde!

Jedna z dříve neškodných hraček se objeví u dveří do místnosti hlídače a vy se leknete jako nikdy předtím. A pak zase a znovu, i když vám všechny ve hře používané triky přijdou v záchvatu racionálního pohledu na věc ohrané. Na racionální přístup ale moc času nebude...

Bubáci z vaší představivosti

Z budky pro hlídače, ve které sedíte, vedou dva východy a oba dva lze zavřít těžkými kovovými dveřmi. Představují  spolehlivou obranu před neidentifikovatelným zlem tam venku. Problém je, že přes noc můžete spotřebovat jen omezené množství elektřiny. Když dojde, sedíte ve tmě neschopni se jakkoliv bránit a už jen čekáte, až si pro vás dojdou.

Spotřeba energie se násobí množstvím spotřebičů, které zapnete najednou. Když zavřete jedny dveře, vyplácáte méně energie než když aktivujete oboje dveře najednou. Rovněž můžete koukat na záběry z bezpečnostních kamer, které napoví, jestli se k vám něco zlého neblíží nebo už to dokonce nečeká ve vedlejší místnosti.

Sami si dovedete představit, co popsané mechaniky pohromadě dokáží napáchat. Hned po půlnoci sedíte jak zařezaní ve své budce, koukáte nalevo a napravo, občas prolétnete záběry z kamer a probliknete světly na chodbě. V tom vám dojde, že neúprosně ubývá energie (ale ne čas), a tak všechno vypnete a jenom napjatě posloucháte, jak se k vám z potemnělých místností linou všechny ty divné zvuky.

Jak dlouho vydržíte nic nedělat a jenom doufat, že si pro vás zrovna teď nejdou? Moc dlouho ne, takže zase prolétnete záběry z kamer, posvítíte na chodbách, všimnete si bubáka, spustíte dveře a přitom tlačíte ručičku hodin, aby konečně ukázala 6 ráno a z nočního zoufalství vás vysvobodila. Podobný scénář se opakuje pětkrát za sebou s minimálními obměnami a drobnostmi, které vás (nemile) překvapí.

Po pěti nocích už vám začne lézt dřevní grafické zpracování na nervy. Textury a obecně zpracování prostředí je fádní a leckdy hnusné, zlo v restauraci je vyobrazené staticky, takže opravdu potřebujete představivost, abyste se do hry ponořili. Bez ní nemá prezentované strašení takový dopad.  

Přesto Five Nights at Freddy’s názorně předvádí, že se dá i s jednoduchým nápadem, zpracováním a v podstatě primitivní hratelností udělat velký humbuk a snad i díra do světa. Tento minimalistický horor by mohl být inspirací pro tvůrce všech těch „velkých“ hororových titulů, kteří spoléhají na tradiční klišé a opulentní produkční hodnoty, které k vystrašení kolikrát nejsou vůbec potřeba. Pokud jsou vám horory jako žánr blízké, neměly byste Five Nights at Freddy’s minout.