Fist of the North Star: Lost Paradise

Verdikt
77

Vezměte lásku a péči, s jakou vzniká série Yakuza, a naroubujte ji na alternativní časovou linku světa Fist of the North Star. Technické zpracování Lost Paradise trochu drhne a ne všechny vedlejšáky jsou zábavné. Jinak se ale jedná o propracované a řádně ujeté dobrodružství, které nešetří stylem, humorem ani krví.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Další informace

Výrobce: SEGA
Vydání: 2. října 2018
Štítky: anime, otevřený svět, bojová, akční

Kultovní osmdesátková manga Fist of the North Star již napříč lety ožila nejen v podobě anime a filmů, ale také prostřednictvím mnoha ne zrovna povedených her. Tentokrát se však dobrodružství nezdolného bojovníka poznamenaného sedmi jizvami ujalo studio, které má na svědomí sérii Yakuza, a výsledek opravdu stojí za to.

Pokud jste fanoušky mangy Fist of the North Star a zároveň nedáte dopustit na videoherní sérii Yakuza, ušetřete si čas a namísto čtení recenze si Fist of the North Star: Lost Paradise rovnou běžte koupit. Jestliže ale naopak s jedním nebo rovnou s oběma jmenovanými pojmy nemáte zkušenost, pak vězte, že jejich kombinace v žádném případě neosloví každého.

Předloha hry totiž začala vycházet v osmdesátých letech a rozhodně se nesnaží padnout do oka mladšímu publiku. Na jedné straně proto místy působí až bizarně, na straně druhé se ale jedná o vynikající sondu do minulosti.

Vykročení ze stínu

Svět je jedna velká postapokalyptická poušť, jejíž obyvatele terorizují gangy nájezdníků. Nad běžnými násilníky zde ční mistři dávných bojových umění, kteří obvykle zaujímají role vůdců nebo obránců. A jedním takovým je i hlavní hrdina Fist of the North Star: Lost Paradise (dále jen FNS) jménem Kenshiro.

Nasvalený bijec s duší jemnou jako letní vánek ovládá techniku tlakových bodů. Vhodnými hmaty své nepřátele v podstatě ucpává a pak sleduje, jak se nafukují a vybuchují. Zatímco všude stříká krev, on odchází z bojiště a pokračuje v životním putování, při kterém hledá svou snoubenku jménem Yuria.

Nemusíte se ale bát, že byste spolu s Kenem vyrazili po předem daných příběhových cestách a dobrali se stejného konce jako on v manze, potažmo v anime. FNS totiž sleduje alternativní linku, ve které hlavního záporáka předlohy porazíte již na samotném začátku. S posledním výdechem vám prozradí, že Yuriu vyslal do pouště, protože když ji nemůže mít on, vy taky ne. Ken proto pátrá dál a stopy jej přivedou do města jménem Eden – teprve zde doopravdy začne jeho videoherní dobrodružství.

Upřímná naivita

FNS je příběh o odplatě a o lásce, který si prožijete v podobě bojovky viděné očima třetí osoby. Neprobírá problémy současnosti a neřeší ani žádnou globální krizi. Veškerou charakterovou šedivost, která je v současné popkultuře tak oblíbená, vyměňuje za přímočarost, skoro by se chtělo říct až naivitu. Ale právě v tom tkví kouzlo hry. V podstatě všechny vedlejší postavy stojí na klasických anime standardech, takže tu máte vzteklouny, odměřené dominy, velejemné křehule a tak podobně.

Ve hře se vyskytuje spousta závažných témat, která táhnou zážitek kupředu. Podávána jsou však charaktery, které můžete mít rádi, aniž byste vyloženě museli čekat, že o pár hodin později bodnou Kenovi dýku do zad. Vyprávění jejich osudů probíhá prostřednictvím mikropříběhů, které jsou volně roztroušeny po Edenu, jenž je vám otevřen k prozkoumávání.

Město to sice není extrémně veliké, ale rozhodně je napěchované obsahem. Máte tu kasino, kde můžete „vydělávat“ peníze, spoustu jídelen a barů, arénu, obchody, garáž, vývěsku s hledanými osobami, a hlavně ulice nacpané náhodnými setkáními.

Mistr míchání drinků

Tu potkáte dítko, které přišlo před nějakou dobou o rodiče a nemá ani přátele, ale chtělo by si zahrát na schovávanou, a tak se jeho radosti můžete propůjčit. Tenhle pán po vás chce někoho vypátrat. Tamten má zase zdravotní problémy a nedokáže dnes večer obsloužit zákazníky v baru, vezmete to za něj?

Velká část kouzla FNS spočívá v tom, že ovládáte ultimátního bojovníka, který ale v řadě často absurdně humorných situací hledá po městě malé děcko, využívá své bojové umění k opracovávání ledu do drinků, stará se o hostesky nebo ošetřuje pacienty. Ken toho moc nenamluví a jeho hrubiánské kouzlo, které jde ruku v ruce s groteskní brutalitou hry, koliduje se strastmi běžného života tak roztomilým způsobem, že si ho zamilujete.

Vedlejší povyražení jsou navíc naroubována na uspokojivé, i když jednoduché minihry. Takže jen neodklikáváte hromady textu, ale také kroutíte páčkami, máváte ovladačem nebo mačkáte tlačítka do rytmu písničky. Vedle zábavy jste nakonec odměněni ještě penězi nebo zkušenostmi, které živí zdejší RPG systém.

A když se vám město omrzí, máte v jeho okolí ještě obrovskou otevřenou lokaci, kde se dají hledat poklady nebo se tam můžete zúčastnit závodů. V té hromadě vedlejších aktivit se samozřejmě najdou i takové, které působí otravně a nudně – obvykle jde o úkoly typu najdi-přines. Obecně se ale dá říct, že se budete bavit.

Krvavý návrat QTE

Soubojový systém není kdovíjak komplikovaný, nicméně stále zvládá plnit svou funkci: Staví na standardním systému komb a krytí, který se ale rozšiřuje o Kenovy speciální schopnosti. Když někoho dostatečně zbušíte, můžete si jej zmáčknutím tlačítka připravit na ultimátní útok a ten pak prostřednictvím velmi jednoduchého a pro každou techniku specifického quick time eventu provést. Nepříteli tím zasadíte často zničující zranění, za odměnu dostanete krvavou spršku a pokračujete v mlácení škodné.

QTE sice souboje osvěžují, ale i tak se po určitém množství prolité krve dostaví stereotyp. Proto je vhodné míchat si mlácení dle libosti s vedlejšími aktivitami a netlačit zbytečně na pilu. FNS se vám za to odmění zážitkem, který dalece přesahuje deset hodin zábavy.

Jako v levném BDSM klubu

S tím, kolik práce bylo do hry investováno, je proto škoda, že není podložená lepším technickým zpracováním. Nekritizujeme teď stylizaci, protože v té se odráží čirá osmdesátková esence kýče. Absurdní svaly, přehnaná dramatičnost, bederní roušky, uniformy a outfity jak z levných BDSM klubů se zde míchají v naprosto stylovém šílenství.

Podpírají je ale relativně jednoduché a málo rozličné modely postav, které se často pohybují docela tuze, a nepříliš ostré textury. Nejvíce jsou nedostatky vidět na herních kulisách, které dokážou být doslova škaredé.

Celkově vzato je však FNS výborná sonda do minulosti a velmi zábavná hra. Vývojáři ji postavili s láskou, takže je propracovaná a plná zajímavého obsahu. Jen se nesmíte zaleknout stylizace a musíte být připraveni na to, že vás čeká titul, který je občas ošklivý a na každém kroku velmi „japonský“.