Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia

Verdikt
80

Místy zbytečně frustrující a zpátečnická, ale stále špičková tahová strategie s velkým důrazem na RPG prvky. Fanoušci série budou tradičně nadšení. A ti ostatní? Pro ně jde jen o další pádný důvod, proč si pořídit 3DS, a Fire Emblem konečně vyzkoušet. Vážně stojí za to.

Konzole

3DS3DS

Zboží.cz

Další informace

Výrobce: Intelligent Systems
Vydání: 19. května 2017
Štítky: tahová, fantasy, jrpg, vojenské, anime, rpg, strategie

Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna. 

Game over

Fire Emblem Echoes je hra, která umí člověka úžasně bavit, ostatně navazuje na Fire Emblem Awakening, jednu z nejlepších tahovek vůbec. Zároveň to je ale hra, která umí i mimořádně rozčilovat. Nevybavuji si jinou strategickou hru, kde by se jednotky tak často netrefovaly. S trochou nadsázky minou při každém třetím, čtvrtém útoku, což významně narušuje precizní taktické plánování, takže máte pocit, že více než na vašich generálských schopnostech pak všechno závisí na náhodě, což prostě není fair. Zvlášť, když je Fire Emblem Echoes tak náročná hra.

Jak je u série Fire Emblem zvykem, i Echoes lze hrát se zapnutou permadeath, která znamená, že jakmile někdo z vaší armády zemře, už se s ním nikdy neuvidíte. Pamatujete Original War? Pokud navíc tento drsný režim zkombinujete s těžkou obtížností (tradičně lze vybírat jen mezi „klasickou“ a „těžkou“ obtížnosti), je to jako kdybyste rozehráli Dark Souls rovnou na New Game+.

I když sii po nějakých dvaceti hodinách myslíte, že jste svou armádu konečně vyladili na jedničku a nic ji nezastaví, překvapení v podobě nového druhu nepřítele nebo nečekaného designu mapy vám vždy vrazí pěstí a vrátí zpátky do reality. Zkraje se sice většina potyček odehrává na otevřeném prostranství, kde se dá jednoduše manévrovat, ale jak začnete dobývat pevnosti s úzkými průchody, které chrání lučištníci na hradbách, výrazně přituhne. Skvělý design map vás zkrátka neustále drží v pozoru, za což autoři zasluhují klobouk dolů. Žádná příběhová bitva není stejná.

Nováčkům v sérii tedy doporučíme těžkou obtížnost obejít obloukem, a když už chtějí výzvu, ať raději sáhnou po permadeath. Neustálá hrozba, že nenávratně přijdete o jednotku, vás nutí hrát opatrněji a chytřeji, a tím si ve výsledku mnohem více užijete všech těch komplexních mechanismů, které tento parádní mix RPG a strategie nabízí. Jedním z takových mechanismů je nově i možnost vracet čas o pár tahů zpět, což harcovníci možná budou brát jako zradu, ale vězte, že vracení je omezené. Rozhodně jej nelze používat pořád a přeci jen si tím ušetříte několik restartů půlhodinových bitev.

Od mistrů řemesla

Japonská sága Fire Emblem od Intelligent Systems, autorů Advance Wars, je tu s námi již od roku 1990, ale do západního mainstreamu pronikla až relativně nedávno. Může za to Fire Emblem Awakening, pro mnohé nejlepší 3DS hra vůbec, a může za to i nedávná Fire Emblem Heroes, velice solidní free to play odbočka pro mobilní telefony. Fire Emblem Echoes však na to jde jinak. Jedná se totiž o remake Fire Emblem Gaiden, druhého dílu série z roku 1992, který na první pohled vypadá jako Awakening nebo Fates, ale pod svým retro pláštěm skrývá řadu změn.

V prvé řadě jde každopádně stále o ten osvědčený mišmaš tahové strategie a RPG ve stylu Awakening, kde neovládáte žádné velké armády. Namísto toho se staráte o partu (resp. dvě party) hrdinů, které znáte jménem (každý má svou náturu, schopnosti, statistiky i předměty), a postupem času se zlepšují a vyvíjejí do nových povolání. Propracovanost každé jednotky je zkrátka nevídaná. Už tady padla zmínka o Original War?

Na Fire Emblem Echoes je vidět, že hru nedělají žádní mlíčňáci, nýbrž zkušení harcovníci, kteří dobře vědí, co rozlišuje dobrou strategickou hru od strategické hry špičkové a myslí na každý detail. Můžete přepínat mezi izometrickým a top-down pohledem, máte vždy perfektní přehled o svých i nepřátelských jednotkách, vidíte jejich dosah, před každým soubojem se dozvíte předpokládaný dopad na HP obou stran, můžete vypnout/zapnout/zpomalit/zrychlit animace soubojů, před každou bitkou si v klidu můžete pohrát s nastavením své armády… A takhle by šlo pokračovat ještě dlouho. Je zkrátka vidět, že vývojáři jsou profesionálové.

Starý, nový Fire Emblem

Přesto je Echoes víc než jen prostý pokračovatel zajeté série. Přebírá totiž některé originální prvky ze zmíněného druhého dílu Gaiden, a tak kupříkladu ze strategického pohledu čas od času přeskakujete do real-time third-person pohledu, když se svým hrdinou vlezete do dungeonu. V ten moment se ze hry stává JRPG, takže pokud bloumající nepřátele zvládnete přepadnout zezadu, máte v následující bitvě první tah, v opačném případě táhne jako první nepřítel.

Dungeony jsou na první pohled skvělým zpestřením, jenže v praxi jde jen o strohé a veskrze lineární šedivé chodby, kde se donekonečna respawnují nepřátelé. Chtě nechtě se do nich budete vracet trénovat své jednotky, protože zvlášť na těžkou obtížnost se bez určité míry grindování neobejdete. V ten moment přijde vhod režim Tactics, díky kterému můžete celé armádě udělit hromadný rozkaz „Do boje!“, a AI se bezhlavě vrhne vpřed. Proti slabým nepřátelům tato hulvátská taktika stačí a vy šetříte čas, protože nemusíte komandovat každou jednotku zvlášť.

Odkaz Fire Emblem Gaiden z 90. let se projevuje i v řadě jiných oblastí. Kupříkladu každý magický útok nyní stojí mága pár hitpointů (nebo klidně celou polovinu zdraví, když si třeba vyvoláte na pomoc partu zombíků). S tím je třeba kalkulovat a čaroděje si patřičně chránit. Zároveň zde chybí klasický zbraňový trojúhelník z Awakening či Heroes, a přestože tu pár základních pravidel platí (např. že magie je silná proti obrněncům), bojové určení jednotek již není tak čitelné, a ani po třiceti hodinách ve hře si často nejsem jistý, kterého geroje nasadit. Těžko říct, zda je absence zbraňového trojúhelníku krokem dobrým, nebo špatným. Echoes se každopádně hraje jinak než ostatní Fire Emblem hry.

Jiné je i to, že se jednotky neumějí sbližovat, ženit a rodit potomky, které byste následně naverbovali do armády. Tento unikátní systém z Awakening se sice nesetkal s univerzálním hráčským nadšením, ale rád na něj vzpomínám a nyní mi chybí. Stejně tak postrádám možnost sdružovat dvě jednotky do jednoho políčka (což se hodilo například pro dlouhé přesuny pomalých obrněnců). Marně byste hledali i jakoukoli správu vlastního hradu jako ve Fates. Jo a hudba? Ta je možná věrná originálu, ale to stále není legitimní důvod, proč byste měli několik desítek hodin dokola poslouchat všehovšudy dvě hudební smyčky.

Fire Emblem Echoes je prostě remake 25 let staré hry. Někdy je to dobře, jindy o něco méně. V mnoha ohledech se nechává ovlivňovat novějšími díly série, ale logicky nemůže obsahovat všechny moderní výdobytky série. Na to je třeba myslet.

Japonská epika

Je to k nevíře, ale 25 let stará dějová linka o znesvářených královstvích Rigel a Zofia je lepší než příběhy z Awakening i Fates dohromady. Je to vyprávění s desítkami zajímavých postav na mnoho hodin, během kterého se děj skutečně rozvíjí a posouvá vpřed, takže rozhodně nehrozí, že byste po intru věděli, kam dění směřuje. Důraz na příběh je na poměry tahovek enormní, a hlavně zkraje vám bude připadat, že více času než hraním trávíte posloucháním rozhovorů (ve valné většině jsou nadabované, což na 3DS není zvykem). Nejlepší na celém příběhu každopádně je, že se po několika úvodních hodinách rozvětví do dvou vzájemně se doplňujících větví.

Na jedné straně kontinentu Zofia ovládáte Alma a jeho bandu hrdinů, na druhé straně zase Celicu a její společenstvo neohrožených. Alm a Celica k sobě mají od mládí velmi blízko, ale když už si po spoustě let mají zase padnout do náručí, osud jim to nedopřeje a rozdělí je. Z hlediska hráče to vypadá tak, že dle vašeho uvážení střídavě ovládáte dvě různé armády, a postupně se prokousáváte dvěma odlišnými frontami kontinentu Valentie, což hře dodává extra rozměr, vysokou míru variability a solidní příběhový spád.

Fire Emblem Echoes je zkrátka další skvělý „fire emblém“. Tato série snad už ani neumí zklamat. Nintendo ji povýšila mezi své nejcennější značky a evidentně ji věnuje náležitou péči. Kupodivu to však má i svou stinnou stránku. Z Fire Emblem se stala dojná kráva. Hra vychází 19. května, ještě ten samý den k ní vychází první placené DLC za 8 euro a do 1. června, tedy ani ne dva týdny po vydání, vyjdou ještě další tři (!) přídavky za celkově 41 euro.

V DLC jsou schované nové lokace, postavy i dějové linky, některé navíc výslovně určené pro nováčky. Celé to působí, jako kdyby vývojáři z původní hry vysekali různé části, a teď je nabízejí bokem za extra peníz. Rozumějte, i základní verze Fire Emblem Echoes je skvělá, nabízí zábavu na desítky hodin a vaše peníze si bezesporu zaslouží, ale když spolu s ní hned vyjde i několik menších datadisků, které v součtu stojí stejně jako základní hra, působí to jako velká nenažranost vydavatele.