Final Fantasy XIII

Verdikt
83

Nadupaný příběh v propracovaném, graficky úžasně podaném světě má sice poněkud pomalejší rozjezd, ale když chytne, tak nepustí. Místy vítězí forma nad obsahem, ale pokud máte rádi JRPG, dostane vás i tenhle kousek. A pokud jste v žánru naprostými nováčky, klidně ho zkuste taky – stojí minimálně za vidění.

Počítač

WindowsWindows

12,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Nedostupné

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Square Enix
Vydání: 9. března 2010
Štítky: final fantasy, fantasy, jrpg, rpg

Není moc slavnějších sérií nežli Final Fantasy. Square Enix zkrátka umí a i když jde jejich nový počin „jen“ cestou evoluce, zas jde o hodně povedenou záležitost. Japonská RPG se obvykle vyznačují extrémně propracovaným pozadím příběhu, vymazlenými charaktery a netradičním herním světem. A tohle všechno ve Final Fantasy XIII najdete měrou vrchovatou.

Originální svět

Na netradičně pojaté planetě Cocoon sledujete osudy několika hrdinů, rebelů proti teokratickému systému. Jejich cesty se spojují a zase rozdělují ve fantaskních lokacích a každý se žene k cíli z jiných pohnutek. Civilizovaná část světa se bojí odpadlíků z jakéhosi podsvětí známého jako Pulse. Obě říše jsou vedeny božskými mechanickými bytostmi řečenými fal´Cie (nebojte, takových podivných názvů je ve hře víc). Doposud nepříliš originální zápletka. Zajímavější ovšem je, že armáda všechny, kteří přijdou do kontaktu s fal´Cie z Pulzu, odváží do vyhnanství – respektive je masově vraždí.A právě v jednom z takových transportů smrti začíná děj hry...

Jdi rovně

V RPG žánru je to vždycky o volbě mezi lineárním a silným příběhem na straně jedné a rozvětveným, leckdy až rozplizlým dějem v otevřeném světě na straně druhé. Třináctá Final Fantasy jde hodně dlouho celkem jednoznačně první cestou. První dvě třetiny hry jsou totiž tuze lineární. Nic proti přímočarým RPG se silným příběhem, ale tohle je skoro příliš. Jdete obvykle úzkým koridorem – a lhostejno, zda se pohybujete ve zkrystalizovaném jezeře, horách, ruinách či městě – a likvidujete jednu skupinku nepřátel za druhou.

Pravda, občas se na cestě objeví odbočka: orientační smysl ale moc nepotrápíte, protože se vždy jedná maximálně o krátkou slepou uličku zakončenou levitující kulatou krabicí s pokladem, kterou většinou hlídá banda nepřátel. Až v jedenácté kapitole ze třinácti se herní svět otevře a hráč si může užít více volnosti, včetně desítek vedlejších úkolů. A je fajn, že pokud je nesplníte a vydáte se do finále, můžete se k nim po závěrečném souboji ještě vrátit.

Souboje

Je docela fajn, že na rozdíl od některých předchozích dílů nepřátele předem na cestě vidíte, nehraje se tu na nějaké náhodné zhmotňování protivníků zničeho nic.

V bitvě ovládáte vždy jen hlavní postavu (ta se přitom často střídá), jeden či dva kumpáni v bojovém týmu řežou nepřátele automaticky. Soubojový systém vychází z několikrát vyzkoušeného principu Active Time Battle. O co jde? Řežba probíhá sice na kola, ale zároveň v reálném čase. Máte vždy nějakou dobu na to, abyste zvolili útok či dovednost, ale nejde o klasické programování postupu, nad kterým můžete přemýšlet libovolně dlouho. Nepřátelé totiž nečekají, co vymyslíte a v pravidelných intervalech do vás buší. To vůbec není špatný systém, jelikož kombinuje akci se strategií.

Zpočátku jsou boje docela nudné a jednotvárné. Postupem času si ale odemknete různé speciální techniky, kouzla a dovednosti a z bojů se rázem stane taktičtější záležitost. Zajímavým prvkem je třeba i možnost dostat soupeře pod tlak: pokud do něj řežete dostatečně rychle a mocně, stane se zranitelnějším a můžete ho tak rychleji rozštípat na kousky.

Řezníci, léčitelé a další

Zábava začíná vlastně až ve chvíli, kdy jsou hrdinové poznamenáni fal´Cie Pulzu a vydávají se za zprvu nejasným posláním. To v sobě totiž všichni hlavní protagonisté objevují magické schopnosti útočné, posilovací, oslabovací i léčivé. A i když se specializace postav nejmenují klasicky (Ravager, Medic...), brzy zjistíte, že v boji budete rozdělovat typické role nárazníka, útočné postavy, léčitele a podobně.

Každá postava jich dokáže hrát několik. V jednu chvíli má ovšem aktivní jen jednu roli – a vy si je můžete sestavovat do bojových strategií, tzv. Paradigmat. A mezi paradigmaty můžete kdykoliv v boji přepínat. To je celkem šikovné a využijete to hlavně při řežbách s tuhými bosy. Zpočátku třeba zvolíte ofenzivní strategii se dvěma útočníky a jedním sabotérem, který nepřítele oslabuje, snižuje mu obranné atributy a podobně. Ale ouha, nepřítel po chvilce boje sešle drtivé kouzlo, které stáhne životy všech vašich postav třeba na třetinu. Co uděláte? Rychle přepnete na jinou strategii, ve které jsou třeba dva léčitelé a jeden nárazník, který pozornost soupeře poutá na sebe a vydrží hodně ran. Když se doléčíte, můžete zas zvolit původní sestavu...

Úžasné, krásné, nepopsatelné 

Celý svět je hráčům úžasně, ale opravdu úžasně prezentovaný. Hudba ostříleného Masashi Hamauza vás strhne a nádherná HD grafika se ani nedá popsat slovy, to prostě musíte vidět. Jen škoda, že vzhled některých lokací trpí již zmíněnou přímočarostí: co je to platné, že engine umí skvělé věci, když se třeba zrovna plácáte v úzkých tunelech. Pak vám ale vyrazí dech otevřená krajina s obrovskými nepřáteli nebo filmeček ukazující leteckou honičku a nudná pasáž je rázem zapomenuta.

Je dobře, že autoři promysleli i celou historii a mytologii herního světa. Pokud si uděláte čas, můžete si přečíst vše podstatné o fal´Cie, teokratické vládě, předchozích konfliktech... A uděláte si komplexní obrázek o originálním univerzu. Ten v sobě mimochodem už celkem tradičně spojuje magii s technologickými vychytávkami, jako jsou střelné zbraně, rychlovlaky, vznášedla či bojové obleky. Ale na to jste z japonských RPG určitě zvyklí, ne?

Zkrátka Final Fantasy

Final Fantasy XIII je jednoznačně o skvěle podaném příběhu, chytlavých bojích a strhujícím zpracování. Třináctka prostě v tomhle ohledu vypichuje to, na čem stojí celá série. Je škoda, že má pomalý rozjezd, někoho zamrzí až přehnaná linearita prvních dvou třetin hry. A jiní fandové série možná zapláčou, že se nedočkali svých oblíbených miniher nebo že jim nesedí soubojový systém aktuálního dílu. Jenže co naplat. Pořád je to Final Fantasy. A povedená.