Fictorum

Verdikt
64

Hra na kouzelníka, která sice graficky nevyrazí dech, ale pod povrchem skrývá chytlavou smršť destruktivní zábavy. Krom akce a propracovaného systému kouzel však nenabízí vůbec nic dalšího, takže je koupi potřeba zvážit dle vlastních preferencí. Pokud ale máte chuť pomocí své všemocné magie srovnat se zemí pár měst (a nic jiného od hry nečekáte), lepší volbu budete hledat těžko.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Scraping Bottom Games
Vydání: 9. srpna 2017
Štítky: indie hra, procedurálně generovaný obsah, fantasy, third person, akční

Role kouzelníka není ve fantasy žánru vůbec ničím neobvyklým. Naopak, je to spíše klišé, ale ve valné většině případů se jedná o postavy poplatné charakterovému rozvoji, příběhu, hrdiny, co se teprve hledají a podobně. Kickstarterem financovaný titul Fictorum na to jde jinak. Nechá vás rovnou obléci róbu skutečného arcimága, co se s nošením deseti prasečích ocásků za hrst měďáků vůbec nemusí obtěžovat.


Po vrcholcích hor

Dějištěm je svět, který ovládá tyranská Inkvizice. Kouzelníci řádu Fictorum stáli v opozici a dostalo se jim krvavé odplaty. Jejich državy byly vypleněny, učňové i mistři povražděni. Jen jeden z nich dokázal děsivému běsnění inkvizičních drábů uniknout a v do běla rozžhavené zuřivosti se vydává na cestu za pomstou. Ne, scénář za svou genialitu opravdu žádná ocenění neposbírá, ale ono to vlastně nevadí. Fictorum je totiž velice přímý, chtělo by se říci upřímný titul. Neklame, nepředstírá, od prvních vteřin vám dá najevo, co od něj čekat, a bude na vás, zda se s tím spokojíte.

Základem je schematická mapa se špicemi hor, po nichž se pohybujete po tazích. V patách je vám vlna inkvizičních vojsk, která se s každým tahem přelije o pár centimetrů dál. Na všech vrcholech narazíte na události řešené textovými volbami nebo na boj. Jinými slovy, jestli jste hráli FTL, budete ihned jako doma, protože jde o navlas stejný princip, jen s tím rozdílem, že pokud si nezvolíte hardcore mód, můžete neúspěšné tahy opakovat, dokud se nepovedou - Fictorum není roguelike, čemuž odpovídá i délka. Jedno dohrání zabere okolo pěti šesti hodin, což je na poměry her podobného ražení docela dost.

Už zde nejspíš s nespokojeným úšklebkem zaznamenáte holý fakt, že hra nevypadá moc pěkně a zapáchá korunou na kilometry daleko. Vyvíjelo ji pár lidí (dva programátoři, designér a scénáristka), ukousli si pořádné sousto, a na výsledku je to bohužel znát každým coulem. Ukazuje to například generátor lokací, který, zdá se, vůbec nic negeneruje, jen vyhodí jednu z několika předpřipravených. Není jich moc a do hodiny se začnou opakovat.

Generátor si nicméně nezaslouží jen kritiku, občas se mu zdaří i znamenitý kousek. Vytváří totiž i různá jména protivníků a podobně, nepřátelští mágové z řádu Debilor dovedou přivodit záchvaty pubertálního hihňání. Na druhou stranu, pak se hráči třeba povede si na sebe shodit hospodu, zemřít bez cizího přičinění, a to si potom připadá jako pořádný debilor sám. Cože? Jak shodit hospodu? Fictorum vám dá k dispozici píseček plný nepřátel a zničitelných budov, do žil vám vlije magickou sílu, a nechá vás si hrát.

Barva kouzel

A to je jediný tahák hry. Jediná karta, na kterou tvůrci vsadili vabank. Ale pokud jste se někdy zasnili, jaké by to bylo mít v rukou takřka neomezenou čarovnou moc, stačí to. (Minimálně nějakou dobu, než se exploze okoukají.) Ve Fictorum nezačínáte s Mrakoplašem, ve Fictorum jste rovnou Smrť. To nicméně neznamená, že byste byli ochuzeni o rozvoj postavy a radost z nových předmětů, naopak. Jen je vaše postava hned na začátku pořádně mocná, a ke konci už je z ní polobůh destrukce.

Nástrojem zkázy budou nepříliš překvapivě kouzla. Těch je v základu odhadem něco okolo třiceti, ale vším dokáže ještě řádně zamíchat mechanika run a tvarování magie. Každé kouzlo můžete obohatit třemi libovolnými symboly, které mají různé efekty i úrovně kvality. Podle toho se vcelku zásadně mění i výsledné účinky, jež si můžete dále přizpůsobit intuitivním tvarováním přímo v boji, kdy přetažením myši jednotlivé runy ještě amplifikujete.

Máte na ohnivé kouli runu rychlosti? Po jejím zdůraznění vyšlete rozmazanou ohnivou šmouhu, které už nepřítel uhne jen velice těžko. Přidáte symbol pro více projektilů? Magická brokovnice. A co se asi stane, když do toho přimícháte ještě explozivní složku? Run je celá řada, kombinací dle svého gusta můžete osadit téměř všechna kouzla. Výsledek je jasný - stovky variací, které si sami stavíte, a možnost i relativně slabé zaříkadlo povýšit na atomovou bombu.

To pravé ořechové ale přijde, když máte štěstí a do ruky se vám dostane jedno z kvalitnějších kouzel. Ta už jsou sama o sobě impozantní, jak zákon káže, ale jejich vhodným vylepšením stvoříte neuvěřitelně působivé spektákly ryzí destrukce. V tu chvíli je zábava, kterou Fictorum nabízí, na špici. Ne každá hra vás nechá seslat na město takovou bouři, že ho doslova vymažete z povrchu zemského, trhat mocné hradby na kusy lusknutím prstů a bořit věže i s lučištníky ohnivými explozemi. Tvůrci se nebáli škály, nelekli se dát hráči k dispozici syrovou, pulzující moc, a pokud jste schopni tolerovat neobroušené hrany (a že jich je), dokáže jejich titul nabídnout parádní ničivé vyžití.

A můžeme se vrátit ke zmiňované upřímnosti. Hra se nesnaží zaujmout příběhem, herní mechaniky jsou, krom propracované magie, okleštěné na naprosté minimum. Nenajdete zde zhola nic jiného než záplavu čisté kouzelnické akce. Ale roli polobožského mága, co jde jen za svým cílem, tu tvůrci prostě zvládli na jedničku. Vezměte si třeba nevinné vesničany. Povedlo se vám deštěm meteorů cíleným na hlídku Inkvizice postávající na náměstí odpálit do povětří i několik domů, pod jejichž troskami přišli o život jejich nebozí obyvatelé? No a co? Co je vám po nich? Jste přeci všemocný arcimág a můžete si dělat, co chcete. A když se kácí les...

Utáhněte si opasky

Fictorum je potřeba nějakou dobu přicházet na chuť. První hodinu a půl budete dost možná jen nevěřícně zíral na odpudivé prostředí, tragikomické animace ("sprint na stranu" vypadá obzvlášť otřesně) a stupidní nepřátele, co dovedou akorát běžet vpřed přímo na vás. Jenže pak se přistihnete, jak se spokojeně pochechtáváte, když se vám povede po balistické křivce odpálit do povětří nebožáka několik set metrů daleko, jak máte radost z kvalitnějších run a výbavy, protože síla nových předmětů a symbolů je jaksepatří znát, jak opojné dokáže být vyvolávání meteorických bouří a drtivých ledovců. Navíc, grafika scenérie je sice nepěkná, ale efekty samotných kouzel, o které jde ve hře podobného ražení samozřejmě nejvíc, vůbec nevypadají špatně.

Technický stav je nicméně dost žalostný. Tvůrcům bylo jasné, že kdyby se pokoušeli v několika lidech o propracovanější systém kolizí, skončilo by to nejspíš zásekem postavy o něco na každém druhém kroku, a obešli to tak, že se dá hrdina s trochou snahy protlačit skrz dobrou polovinu pevných předmětů. Upřímně, tohle by šlo ještě odpustit, je to celkem střízlivé řešení a lepší než mít svého mocného čaroděje neustále zapříčeného mezi postel a židli.

Fyzikální model poškození by si ale vážně zasloužil ještě trochu péče. Nejde jen o to, že budovy reagují na místo zásahu jen částečně a vyletí do povětří celkem náhodným stylem (pořád to totiž vypadá zatraceně efektně), ale spíš o to, že sutiny udělují poškození nikoli v závislosti na rychlosti letu, ale vždycky, když se pohybují. A to i v případě, že se třeba sunou po zemi rychlostí usínajícího tuleně. Po chvíli si na to samozřejmě zvyknete a budete se troskám budov vyhýbat jak čert kříži, ale dovede to být prvotřídně otravné. Platí to nicméně i pro nepřátele, takže kácet například kostely na inkviziční pohůnky je naprosto legitimní a velice zábavná taktika.

V podobném duchu by se dalo pokračovat. Optimalizace je dost špatná, a když to přeženete s kouzlením, obrazovku zaplníte částicovými efekty a bortícími se stavbami, zřítí se spolu s nimi do pekel i snímková frekvence, a to nezávisle na vaší konfiguraci. Šlo by zmínit posledního bosse, kterého se mi při prvním dohrání podařilo místo epického souboje prvním kouzlem odpálit někam do háje, aby tam zahynul v propasti a hra skončila. Šlo by psát o dalších hejnech menších technických nedodělků. Balanc není ideální - některá kouzla jsou až přepáleně silná a tak dále. Ale shrňme to: Bude potřeba "trocha" tolerance.

Jenže i přes neoddiskutovatelné nedostatky jsme se u hraní bavili. Polapit tak specifickou záležitost číslem je tedy dost obtížné. Hra svým v jádru primitivním konceptem a nevybroušeným stavem jistě řadu lidí odradí. Vše se ale nakonec řeší na jednoduchém rozcestí - buď jste ochotni přimhouřit oči a možnost vyzkoušet si běsnění v kůži všeničícího mága vás láká, nebo ne. Ve druhém případě si Fictorum nechte s naprostým klidem ujít, ale pokud pro vás platí první volba, příliš nehleďte na číslo a hru si vyzkoušejte.