Recenze: Feist
Ježci, moskyti, jeskyně, kameny, skákání po větvích, sem tam nějaký šutřík, ale žádný mechanismus, o kterém byste si řekli "ano, to je super věc, na které se dá postavit dobrá hra". Takže opět: Jako hříčka za pár eur pro mobily proč ne. Ale na desktop? Škoda času, který můžete strávit s lepšími kousky.
Další informace
| Výrobce: | Bits & Beasts |
| Vydání: | 23. července 2015 |
| Štítky: | plošinovka, akční |
V krátké (k dokončení za dvě a půl hodiny, psychologicky nad hříčkou ale strávíte věčnost) plošinovce ovládnete malý chomáček neštěstí, který se snaží prodrat temným lesíkem a vyhnout se při tom přerostlým klíšťatům a ježkům na steroidech. Tvůrci se ostatně nebrání inspiračním zdrojům z řad krátkometrážních filmů a jmenují například "Hedhehog in the Fog", krásný sovětský animovaný kousek, nebo "The Dark Crystal", loutkové fantasy z anglosaského světa.
Co tedy Feist vlastně je?
Upřímně, není toho zas tolik, co by se o hře dalo říct, hlavně pro její obsahovou prázdnotu. Na první pohled zaujme poutavé a malebné zpracování, animovaných prvků je ale ve hře celkově málo a prostředí hry se takřka nemění. Zaujme i hudba, ale i proti té se stanete imunní v řádu desítek minut.
Poutavou skořápku má kdejaký indie titul, v současnosti ale bohužel platí, že se pod ní často skrývá nepříliš atraktivní obsah. A v tomto ohledu je Feist učebnicovým příkladem. Chomáček cestuje zleva doprava, přeskakuje kaluže a močály, vyhýbá se moskytům a jiným potvorám, sem tam něco málo posune a sem tam něco praští klackem. K celé hře potřebujete přesně pět tlačítek, jejichž funkce se nijak nemění - tři šipky pro pohyb, dvě písmenka pro mlácení a drbání do předmětů.
Složité logické úkoly nečekejte, na hře je vidět, že její tvůrci mají zkušenosti s vývojem her pro mobilní telefony a zjevně se rozhodli, že pro PC nebudou rozšiřovat spektrum mechanismů, které by jim platforma umožnila vytvořit. Což obecně připomíná, že za dvě eura na iOS by jistě šlo o dobrou investici, ale za daleko vyšší cenu pro počítač? To skutečně s čistým svědomím nelze doporučit.
Stínové umírání
Ale dál. Mechanismy hry jsou velmi prosté – jdete, přehlédnete past, zemřete, čekáte na restart od checkpointu, jdete znova, tentokrát ale už víte, jak na problematickou situaci. Čím dál ve hře jste, tím obtížnější prstolamy vás čekají, ale pocit satisfakce se ne a ne dostavit. Spousta pastí a minipuzzlíků totiž působí příliš zmateně a nejsou dostatečně ukotveny v designu, takže máte jako hráč pocit, jako by na vás tvůrci šili boudu.