Fahrenheit

Verdikt
82

Fahrenheit si však odvážně jde vlastní cestou, boří žánrové hranice a nabízí vám zážitek, jaký se hned tak opakovat nebude. Pokud jste přejedení tuctových her bez inovace a toužíte po něčem novém, ani na chvíli u Fahrenheitu neváhejte.

Počítač

WindowsWindows

8,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

8,99 €Steam

LinuxLinux

8,99 €Steam

Konzole

PlayStation 2PlayStation 2

Další informace

Výrobce: Quantic Dream
Vydání: 16. září 2005
Štítky: thriller, interaktivní film, psychologický, adventura

Fahrenheit hází do koše všechny moderní herní mechanismy a spoléhá se v zásadě na archaické metody, ovšem dotažené k dokonalosti. Vtěleni do kůže postavy, která zrovna hraje hlavní part, budete přímo a velice citelně ovlivňovat každou událost, ať už jde o neskutečně efektní souboj na střeše mrakodrapu, nebo hledání skleniček na víno v kuchyňských poličkách. Takový přístup není ničím extrémně novým (viz předchůdce Omikron s podobným přístupem), ale je nesmírně chytlavým.

Třicátník Lucas Kane, správce sítě v jedné z newyorských bank, se vydal koncem 27. ledna 2008 na pozdní večeři do útulné restaurace Doc’s Diner. Pár minut po půlnoci opouští stůl s nedojedeným steakem a v transu odchází na záchod, kde si v zavřené kabince vyrývá do předloktí podivné symboly. Ve stejnou dobu si u zrcadla myje ruce John Winston a netuší, že za pár vteřin jeho život skončí brutální vraždou, kterou Lucas vykoná bez kontroly nad vlastním tělem. Jako loutka třikrát zaryje nůž do těla oběti tam, kde bije srdce, zatímco se mu v mysli promítají nepochopitelné výjevy. Jen pár vteřin po vraždě přichází Lucas zpět k sobě a naprosto vyděšený nechápe, co se to proboha stalo, jaká síla ho k vraždě dovedla...

Na hráčovi je, aby pomohl Lucasovi dobrat se pravdy, zatímco jsou mu v patách vyšetřovatelé policie, jmenovitě precizní Carla a pohodářský Tyler Miles. V závěru začne dějové soukolí trochu haprovat, ovšem po většinu času v něm budete ponoření až po uši a pomocí intuitivních mechanismů budete ovládat veškeré jednání postav.

Neustálá možnost volby

Kdykoliv se v blízkosti postavy objeví předmět nebo osoba, se kterou je možná interakce, na vrch obrazovky vypluje indikace, jak tuto akci vyvolat. Podle slov Davida Cage se autoři pokusili tímto systémem ještě více vcucnout hráče do děje a povedlo se jim to. Stačí stisknout tlačítko myši a vykonat naznačený pohyb, ten však vždy souvisí s danou činností a v rámci možnosti se skutečně cítíte, jako byste ovládali přímo pohyb postavy. Je to rozhodně uživatelsky příjemnější řešení, než klasické možnosti použij/seber/polož atd., například v kontextu lezení přes plot musíte nejprve pohnout myší doprava či doleva a potom obloukem nahoru, čímž vyvoláte přesně korespondující pohyb paže postavy. Velmi jednoduché, velmi efektivní.

Fahrenheit dává hráči možnost volby a ačkoliv je v mnoha případech čistě iluzorní, přesto je to velký krok kupředu ve vyprávění interaktivních příběhů. Nasnadě je úvodní situace – v restauraci je vedle Lucase ještě několik hostů včetně policisty, který se již brzy po vypité kávě vydá na záchod. Co uděláte?

Tvorba vlastního příběhu

Většinou mají rozdílné volby marginální dopad na vývoj příběhu, který sice má řadu rozdílných zakončení, ale cesta k nim se nemůže větvit donekonečna. Několik rozhodnutí však drasticky ovlivní další vývoj a právě v těchto momentech si budete Fahrenheitu nejvíce vážit. Snad žádná jiná hra vám nenabídne tak silnou možnost interakce a protože je v každém z nás kus dítěte, je zajímavé sledovat, jak k této možnosti lidé přistupují. Zkuste pustit úvodní scénu vaší rodině nebo kamarádům a způsob, jakým se vyrovnají s řešením problémů leccos napoví i o jejich povaze. Fahrenheit není adventura (tedy dobrodružství) v klasickém slova smyslu, je to psaní vlastního scénáře podle řady předem pevně daných bodů.

Postavy, kterým budete věřit

Přestože je Lucas logicky dominantní postavou hry, průběžně se pod vaši kontrolu dostanou také Carla a Tyler, kteří vraždu vyšetřují. Všechny tři hlavní postavy jsou propracovány do detailů, které mají v herních dějinách jen pramálo srovnatelných konkurentů. Lucasovo utrpení a nervozita jsou zřejmé, Carla platí za puntičkářskou, obsesivní detektivku, pro níž je práce vším, zato Tyler se svým uvolněným stylem a komentáři typu „proč se musí lidi vždycky začít vraždit zrovna, když jdu spát?“ platí za sympatického kliďase.

Fahrenheit hráči dovoluje mezi Carlou a Tylerem ve společných scénách často přepínat, což je užitečné během sbírání a zkoumání důkazů hned v několika případech. Oba vnímají věci trochu jinak a pro dosažení postupu je třeba neustálá spolupráce. Škoda, že autoři nevěnovali Tylerovi tolik prostoru, jako Carle, zato si s ním budete moci užít uvolňujících miniher, jako je tanec s přítelkyní u příležitosti výročí nebo basketbalový zápas o smazání dluhu s kolegou z práce.

Nečekaně jednoduchá akční část

Zvláštní roli mají ve Fahrenheitu akční minihry, které se objevují v řadě situací. I během rozhovorů si musíte vybrat téma v časovém limitu, jinak hovor skončí. Zrovna toto nepůsobí úplně korektně, zvláště pak v uvolněných momentech, ale na druhou straně je tím vytrvale poutána hráčova pozornost. Komplexnější sekvence se odehrávají podle dvou šablon – buď zuřivě mačkáte dvojici tlačítek (pokud jste kdy hráli staré Summer / Winter Games, máte jasnou představu), nebo mačkáte tlačítka na dvou místech klávesnice podle toho, jak blikají na obrazovce (ve stylu tanečních sekvencí v GTA: San Andreas). Je znát, že tyto minihry mají konzolový základ, nebylo by ovšem správné je okamžitě zavrhnout jako narušitele plynulého chodu hry.

Ve skutečnosti funguje nepředvídatelnost akčních sekvencí jako motivace. Od první až k poslední u nich musíte být ve střehu a nemáte nic jisté, odměnou za to dostanete úžasně ztvárněné animace s choreografií, za níž by se nemuseli stydět holywoodské trháky – na kaskadérech pro motion capture se opravdu nešetřilo. Tlačítka ke všemu korespondují s činností, kterou postava vykoná, takže si ani nepřipadáte zcela odtržení od akce. Škoda, že je většinou třeba se plně koncentrovat na minihru a již nestíháte kompletně vnímat jejich efekt.

Geniální hudba a dabing

Bez nadsázky dokonalé je ozvučení v čele s hudbou. Na svědomí ji má Angelo Badalamenti, hollywoodský skladatel podepsaný pod kultovním seriálem Twin Peaks nebo filmy jako Lost Higway, Cabin Fever a nejnověji Dark Water. Badalamenti je zjevně expertem na vytváření tajemné, lehce strašidelné nálady a bez jeho hudby by Fahrenheit ztratil hodně ze svého kouzla. Kromě toho se ve hře objevuje i několik licencovaných songů, například když pustíte rádio.

Klíčovou roli ve vztahu hráč-postava zastává dabing a ani v tomto ohledu není Fahrenheitu co vytknout. Všechny postavy mluví přesně tak, jak to sedne k jejich povaze a jednání. Přestože vám jména herců nejspíše nic neřeknou, stojí za zmínku, že Carlu dabovala stejná herečka, jako Kate Walker ze Syberie a Lucasovi propůjčil hlas herec, kterého jsme již mohli slyšet coby Cuttera Sladea v Outcastu.

Díky absolutní přístupnosti si tento zážitek mohou dopřát i lidé, pro něž by byl Fahrenheit první hrou v životě. Kromě toho můžete sbírat bonusové body v podobě karet, za něž si v menu kupujete například artworky, speciální filmečky, dějové i úplně nové minihry, kompletní soundtrack nebo výbornou sérii dokumentárních videoklipů, které demonstrují výrobní postup.