Etherium

Vejce musí proudit 

Již v úvodu intra se Etherium zcela odkope jako titul, jehož premisa si v ničem nezadá s Barbarellou či "Tureckými Hvězdnými válkami". Skoro jako aprílový vtip totiž působí vydání Etheria na Velikonoce, kde tři vesmírné velkorasy musejí bojovat o …vejce. Ačkoliv jsou vajíčka kladena interdimenzionálními chapadlovitými bytostmi a obsahují právě titulní surovinu etherium, vypadají dočista jako normální, pouze poněkud přerostlá, vajíčka.

Vývojářům z Tindalos Interactive, pro které jde o první velkou hru (v minulosti ale udělali i RTS/MOBA mix Stellar Impact), však humorné načasování vydání jejich space opery o lovení kraslic bohužel uniklo. Snad proto, že byli příliš zabraní do derivování herních pravidel jisté real-time strategie z roku 2006. Byť totiž mnozí Etherium srovnávají s hrami jako Planetary Annihilation, popřípadě Supreme Commander, zdaleka nejvíce se hra podobná mixu 4X a real-time strategie Star Wars: Empire at War z ledna 2006. A to tak mocně, že lze mluvit skoro o prostém zkopírování hlavních prvků.

Obě hry sdílejí strategickou, tahově ovládanou galaktickou mapu, na níž hráč pár minut posunuje své flotily ve snaze obsadit oběžné dráhy několika klíčových planet, stejně jako následnou pozemně-invazivní real-time úroveň, která tvoří 90 % herního času. Podobnost sahá i k dílčím bodům celkového designu, jako jsou přítomnosti neutrální staveb, plodících bandity či “nakupování” jednotek, které namísto vyjetí z fabriky přistanou z flotily na orbitě. Prakticky identické je i budování staveb na předem připravených bodech, popřípadě přítomnost proměnlivého počasí na jednotlivých světech. Tornáda, erupce a další neplechy vnáší určitou variabilitu do bojů, ale vždy zároveň připomenou prakticky stejné prvky z Empire at War. Sněhová bouře na zdejším Arctisu je zcela identická s blizardem na Hothu...

Etherium však oproti Empire at War působí skoro ve všech ohledech levně. Galaktická mapa se sestává z šesti tzv. “depozitních” planet (protože jenom na ty jsou ukládána etheriová vajíčka) a zdejší makromanagement je komplexní asi jako primitivní desková hra. Navíc zcela chybí vesmírně-taktické bitvy. Flotily se sice v Etherium mohou odstřelovat, jenže náročnějšími bitvami na této tahové úrovni disponuje i Civilization. Pravé jádro hry naštěstí tkví v planetárních bitvách, které si alespoň ve své propracovanosti nezadají s klasikami žánru.

Na depozitní frontě klid 

Když se oprostíme od srovnávání se zjevným inspiračním zdrojem, tak se Etherium ukáže být zajímavým, i když ne příliš zábavným, podtypem real-time strategie. Každá planetární bitva začíná u prvotní velící základny, jejíž ztráta je pak jednou z možných varianta prohry, respektive v případě zničení nepřátelské základny výhry. Druhou alternativou je možnost vybudovat planetárních děla, mířící na nepřátelskou flotilu nad planetou, což invadery donutí k úprku - tato defenzivnější taktika je sice ze své podstaty méně často k vidění, patří však mezi nejlepší nápady Etheria, ačkoliv jde jen o variaci Wonder Victory z Age of Empires a podobných.

V základně hráč buduje stavby na předpřipravených, prostorově omezených slotech. Pro více slotů je tedy nutné expandovat mimo prvotní sektor a budovat v každém dalším obsazeném jednu menší základničku. Podobně jako v Empire at War platilo za kritické obsazování výsadkových ploch, které navyšovaly populační limit každé armády, i v Etheriu je zabírání a udržení maximálního prostoru planetární mapy kritickým činitelem strategie.

K dobývání sektorů poslouží absurdně široká paleta dostupných pozemních jednotek. Jenom z vozidel je k dispozici základní průzkumný vůz, střední tank, silný tank, nejsilnější tank, raketový tank, artilerie, podpůrný vůz, obléhací mašiny, a pak anti-Titání jednotka (budeme-li se držet terminologie Age of Mythology). Z dalších hlavních tříd je tu ještě pěchota, letectvo a pak dvojice "Titánů", plus několik typů obranných budov.

Pro všechny platí, že systém kámen-nůžky-papír už dlouho nebyl podobně striktně uplatněn - nakoupit si tucet anti-Titánů a poslat je proti půltuctu základní pěchoty, je zaručený recept na zklamání. Protitankové jednotky jsou schopné pět minut bušit do střední základny a sotva ji odřít omítku, role jsou obdobně obrácené u proti-budovových jednotek.

Správné složení útočné skupiny je klíčové. Z tohoto hlediska je poněkud problematické omezit hráče počtem slotů, takže často nelze vybudovat optimální armádu. Pokud už dojde na samotný střet, nelze toho už mnoho ovlivnit - jednotky například stejně střílejí za pochodu i při stání, mají navíc výrazně větší dostřel než dohled, takže ani formace nehrají takovou roli. Panáci rovněž nemají žádné speciální schopnosti, a přestože je hráč může podpořit několika schopnostmi (orbitální baráž, zrychlený únik, větší morálka apod.), ve své podstatě jsou boje samotné překvapivě nezajímavé a nudné.

Přestože na správný mix spoléhá taktika v Etherium více než obvykle (což je dobře), daleko podstatnější je akurátní zásobování průtokově spotřebovávaných armád novým masem do mlýnku, ale též plánování, co kde postavit či nepostavit. Zde se pak ukazuje další větší nešvar designu Etheria vůči Empire at War - neomezenost zdrojů surovin a vojáků.

V bitvách, často trvajících více než hodinu, vlastně není kritické nepřítele ubít lepšími jednotkami, ale především správně nakombinovanou početní převahou. K odemknutí lepších jednotek je však potřeba expandovat rychle a spíše spoléhat na obranné věže. Po prvotní expanzivní fázi se tak dominantní polovina hry omezuje na de facto zákopovou válku než si vylepšíte technologickou úroveň a nasyslíte větší a lepší armádu, kterou pak vrhnete na nepřátelský sektor. A takhle to jde několikrát dokola, dokud jeden z vás nezíská převahu.

V Empire at War fungovaly planetární boje podstatně lépe právě z toho důvodu, že obě strany měly omezený počet jednotek, které si s sebou na planetu braly, popřípadě kterými planetu bránily. V Etheriu jde však vyloženě o opotřebovávací válku v její nejčistší podobě. Bohužel, hrát titul, který se sestává primárně z nahrazování padlých dalšími vlnami nebožáků, je zosobněná deprese.

“Válka se skládá z dlouhých období nudy a krátkých období hrůzy” 

Pokud se budeme vyloženě snažit, lze v nebojové orientaci Etheria spatřovat i jistý klad pro určitou část hráčů. Byť lze o každé real-time strategii s budovatelskou složkou říct, že jde ve své podstatě více o zvládnutí ekonomiky než bojování, Etherium toto tvrzení dotahuje nejdále za poslední dobu. Nenechte se mýlit, tohle rozhodně není titul určený pro nováčky v žánru, ale naopak pro staré vlky z období superkomplexních real-time titulů z přelomu tisíciletí. Ačkoliv nejde o nic na úrovni Settlers (etherium je jediná těžená surovina), milovníkům real-time strategií se zaměřením na ekonomický aspekt může Etherium vyhovovat mnohem více než hrst aktuálních konkurentů.

Bohužel pro dynamiku hraní však právě ekonomický prvek z Etheria činí i hru navýsost nudnou. Bitvy o jedinou planetu probíhají velmi dlouho a většinu z toho zabere spíše budovatelská nuda než válečný adrenalin. Velmi smutná je i absence kontinuity hry - je klidně možné v jediném tahu bránit tentýž sektor dvakrát po sobě proti dvěma různým invazím, přičemž se však veškerý hráčův progres na dané mapě pokaždé restartuje. I když jste ještě minutu nazpět na identické mapě stáli s vítězící armádou, proti novému nepříteli zase začínáte od nuly.

Kampaň přitom de facto sestává ze stále stejných typů dobývacích misí na stejných planetách, které jenom trochu mění mapu terénu. Tytéž světy pak navíc nabízí i skirmish a populačně velmi prázdný multiplayer. Nakonec Etherium nespasí ani produkční kvality, protože grafika není vyloženě špatná, ale budgetovku nezamaskuje. A nepomůže ani absentující příběh. Snad s dobrou paletou postav a dialogů by svět, v němž tři vesmírná impéria bojují o interdimenzionální vejce, šlo nějak prodat. Scenáristický talent se však Etheriu rovněž vyhnul.

Dokonce i vedle podobně vystavěných her jako Rise of Nations působí překombinované ovládání Etheria velmi těžkopádně. Nakonec ani pro pamětníky Empire at War nedává hraní Etheria moc smysl - vzorový titul totiž dodnes prvotřídně funguje. Navíc se dočkal vyšší komplexnosti skrze datadisk Forces of Corruption a několika totálních modifikací. Díky nim lze v Empire at War sledovat střety Koloniálů a Cylonů z Battlestar Galacticy, Aliance a Reaperů z Mass Effectu, ale rovněž vzniká asi jediná povedená hra ze světa Hvězdné brány.

Etherium mohla být krásným příkladem hry, která z malého studia učinila spasitele vyhladovělých fanoušků strategií. Nakonec je však jenom po všech stránkách špatně nadesignovaným a nedokončeným projektem, jehož jediný klad pochopí pouze fanoušci simulace válečné byrokracie a nudy.