Ether One

Málokterá hra dokáže podobně sugestivně pátrat po příčinách, projevech a možné léčbě mozkové demence. Závažná nemoc, na kterou neexistuje spolehlivý ani rychlý lék, je právě tím elementem, se kterým se v Ether One pojí veškeré emotivní pnutí, ale nejde jen o negativní emoce. Kromě toho je ale Ether One i skvělou adventurou.

Člověk v člověku

Při hledání odpovědí na mnoho zásadních otázek spojených s chřadnutím lidské mysli používá Ether One fantaskní až fantasmagorické pomůcky. Představte si elitní vědecký tým, který léčí mozky pacientů tak, že jim do myšlenek vydestilovaných z nemocné duše vpraví injekci s jiným člověkem, tentokrát virtuálně stvořeným. Ten svým zdravým uvažováním, důvtipem a detektivním talentem poskládá pacientovu paměť zpátky tak, jako se v počítači defragmentuje pevný disk.

Tato netradiční a v našem světě samozřejmě neexistující léčebná metoda je zrcadlem toho, co chce Ether One sdělit. Postupy hry jsou sice nereálné, ale stejně tak nereálné jsou přece i šance na skutečnou léčbu některých duševních poruch. Pojďme si s nimi alespoň umělecky pohrát.

Restaurátorem mysli

V Ether One se stanete hlavním hrdinou neobyčejného výletu do pochroumané lidské mysli, a je to exkurze mimořádně melancholická, dojemná a svým způsobem i osobní. Nejenže hlavní hrdina tak trochu pozná sám sebe, ale možná se podobné reflexe dopustíte i vy sami.

Možná, protože Ether One není úplně klasickou adventurou, ani standardní hrou a můžete ji konzumovat mnoha způsoby. Například i zcela bez emocionální investice, kdy nepochopíte její sdělení a proběhnete nabídnutým scénářem za zlomek hrací doby.

Konstrukce herního světa v podobě pitoreskního městečka Pinwheel ke sprintu trochu vybízí. Herní prostředí je připraveno k volnému poznávání, ale se svobodou se samozřejmě pojí i špatná rozhodnutí. Když si má váš virtuální léčitel s volně nabídnutým světem poradit, může to vzít za špatný konec a Ether One odehraje jen jako depresivní a docela nudnou honbu za červenými mašličkami, které symbolizují jakési ukazatele na cestě lokacemi.

Pokuste se ale ponořit do skutečného smyslu děje a sbírat jeden střípek příběhu za druhým. Ať už budete číst přehnané množství papírových vzkazů (jako by se lidé v Pinwheel dorozumívali jen písemně), nebo budete plnit velké množství úkolů, uslyšíte přesně to, co vám hra chtěla říct: "Skládej indicie a poskládáš i mysl člověka".

Ty věčné kontrasty

Ether One nabízí komorní prostředí s několika lokacemi, které tak tak dají dohromady plochu nějakého většího města z libovolné hry v sérii The Elder Scrolls. Zároveň je to ale hra s obrovským pískovištěm, ve kterém můžete prozkoumávat úplně vše, dojít až na kraj světa, zase se vrátit a zcela zmateni přemýšlet o tom, co je v něm vlastně normální.

Normální je asi jen jeho vzhled. Uvidíte romantický přístav obestavěný z jedné strany malebnými domečky a z druhé rozkošnými rybářskými loděmi. Avšak pastelově vybarvený mořský obzor zkazí nedaleká průmyslová zóna, jako vystřižená pro pár hororových řádek z pera mistra Hitchcocka.

Úžasný střet slovinské riviéry s třineckými železárnami je jedním ze symbolů hry. Jde o koncert protikladů, které jsou v Ether One vyvedeny i v mnoha dalších podobách a souvislostech. Například ve střetu naprostého osamění vašeho hrdiny s tepající životem města. Jako restaurátor myšlenek budete v nabídnutém prostředí skutečně sami. Za celé své putování vám nikdo nepodá ruku, nikdo neodpoví na pozdrav, prostě jste tu z hlediska sociálního kontaktu jen vy. 

Ozvěny života

Samotu dobře pocítíte z obrázků okolo. Jde však o optický klam. Ve skutečnosti Ether One kypí životem. Lépe řečeno životem po životě, který k vám promlouvá prostřednictvím oživlých a ozvučených vzpomínek. Tento koncept výborně představila již umělecká plošinovka Contrast.

Jdete světem, který se sice nehýbe, ale přesto žije. Slyšíte švitořivé hlasy z přístavní hospůdky, ve sprchách místní hutě si chlapi po práci vyprávějí o ženských, u sousedů zrovna chystají večeři a když splníte malý quest a vhodíte do schránky jedno dětské přání, druhý den si můžete přijít pro balík. Pošta funguje! Jen za okénkem neuvidíte tu sekretářku, která na balíček napsala: Speciální zásilka!

Ether One vás do žádného konkrétního postupu nenutí. Většinu puzzlů můžete dokonce ignorovat, ale přesto se dostanete velmi daleko. Nepochopíte však souvislosti. Skládat puzzly, to je totiž přesně to, co hra potřebuje ke skládání pacientovy paměti. A protože je nemocný lidský mozek plný rozdílných zkušeností, jsou nesouvislé a komplikované i herní hádanky.

Obnovit část myšlenek, to je jako obnovit provoz pinwheelské průmyslové zóny. Zapojit všechny elektrické obvody, nastavit páky do přesných poloh, běhat z jednoho potemnělého patra do druhého a půl druhé hodiny řešit, kde jste co zmáčkli špatně, to je asi právě ta náročná práce neurochirurgů, kterou se hra snaží zrcadlit.

Představte si ohromnou fabriku s několika budovami o mnoha patrech, sklepeních i střechách a v každém podlaží nějaký ten mechanismus k oživení, jehož funkčnost závisí na fungování dalších, ale též dosud nespuštěných prvků. Vzájemná součinnost toho všeho je opravdu velmi těžká k pochopení.

Zapište se, prosím

Puzzly v Ether One rozhodně vybočují z tradičního adventurního průměru. Hra se komplikuje i tím, že se snaží být extrémně interaktivní. V rámci mnoha questů budete dokonce i vypisovat papírové formuláře, například při zjišťování, kdo má ve fabrice zrovna směnu. Stačí ve jméně hloupý překlep a klíč questu se neodemkne.

Právě takové hádanky jsou extrémně citlivé na hráčovu pozornost i důvtip. Nejde jen o psaní, ale třeba i pátrání. Kód k sejfu může být vyryt klidně i na dnu láhve od kořalky. Najděte ji. Vše má ale přitom svoji logiku a jako hráči budete neustále v depresi ze své vlastní hlouposti, protože drtivá většina questů má naprosto přirozené řešení, které by fungovalo i v normálním životě. Kam si asi starý mořský vlk naškrábe vzkaz, když jde o tajemství? Na dno vypité flašky... 

Glados a police plná krámů

Po vzoru System Shock, Bioshock a dalších her, kde k vám promlouvá i momentálně nepřítomná osoba, tak i v Ether One jste sledováni hlavním vypravěčem či spíše vyprávěčkou. Jde o šéfku léčebného projektu, na níž tvůrci demonstrují další vlastnost svého díla. Doktorka je totiž sama často labilní. Dlouhé minuty vás dokáže chválit za chrabrý postup ve výzkumu, ale když na ni tlačí její chlebodárci, hystericky vás "upozorní", abyste se bez výsledků laskavě ani do laboratoře nevraceli!

I Ether One je sama o sobě dosti labilní a bohužel ne vždy je to ku prospěchu věci. Třeba na nápad s 3D inventářem. Do něho si z městečka Pinwheel nosíte předměty a jde o další geniální metaforu. Brzy totiž budete disponovat sbírkou předmětů, o nichž vůbec netušíte, proč je máte a k čemu slouží. Ale stejné je to přece i s nemocnou myslí. I ona je plná neuspořádaných neuronů (krámů), které ztratily ty správné synapse (souvislosti). Jenže z čistě herního hlediska jde o spíše překážku v zábavě, protože hrdina nedokáže držet v ruce víc jak jeden předmět, a tak se s každým musí vždy teleportovat na základnu. Jde o vteřinový mžik, ale udělejte to stokrát, a bude po metaforách i po legraci.

Naštěstí hra neobsahuje mnoho dalších problémů, které by ji srážely. Mezi ty drobnější patři jistá várka technických bugů a snad i horší grafické zpracování. Neubírá sice nic na poetičnosti herního světa, ale nezávislé hry od malých týmů mohou vypadat lépe. Ovšem ani to nemění nic na faktu, že pokud chcete léčit demenci herní terapií a zároveň se nebojíte, že vás samotné tenhle úkol dožene k psychiatrovi, Ether One si pořiďte. Je to víc než hra. Je to poselství určené k pochopení a koneckonců i k nějaké významné herní ceně. Adventurní žánr polila živá voda.