Escape Plan
Puzzle hra, která všechno vsadila na pozitivní první dojem. Brzy však zjistíte, že její stylizovaná krása je vlastně fádní kulisa a potenciálně zajímavé herní mechanismy se vyčerpají rychleji, než peníze z rezervního fondu v předvánočním nákupním šílenství.
Další informace
| Výrobce: | Sony |
| Vydání: | 1. ledna 2012 |
| Štítky: | akční |
Každá nová platforma potřebuje co nejdříve po zahájení prodeje najít dva tituly: bestseller a tzv. imidžovku. V případě handheldu PS Vita měl od začátku největší potenciál stát se bestsellerem titul Uncharted: Golden Abyss, což se zřejmě i naplnilo. No a na titul imidžovky, tedy hry, která ukazuje, že daná platforma má na „něco víc“, se nejvíce třásla logická záležitost Escape Plan.
Se svou černobílou grafikou a vážnou hudbou na místě zvukového podkresu hra okouzlovala veřejnost i novináře od prvního představení a ještě před uvedením PS Vita na trh jsme často slýchávali název této hry jako důvod, proč je handheld vůbec zajímavý. Po několika hodinách strávených s hrou už lze ale tomuto názoru oponovat, protože to hlavní, co Escape Plan může opravdu bez uzardění nabídnout, je ona grafická stylizace a potenciál – zhusta nevyužitý.
Výrazná černobílá grafika a stylizované reálie klaustrofobických místností vzbuzují očekávání příběhově minimalistického, ale o to výraznějšího zážitku. Až na občasné vzdechy jednoho ze dvou panáčků a náhodně rozházené statické animace se však žádné formy vyprávění nedočkáte. Panáčci s hráčem odmítají komunikovat byť jen posuňky a naděje, že se tu příběhově a náladou rýsuje další Oddworld si brzy balí kufry a odchází. Šance na to, že budete jednotlivé obrazovky řešit s motivací porozumět osudům dvojice panáčků brzy pohasíná a přes jednotlivé nástrahy se budete prodírat hlavně proto, že je přirozené dokončit to, co jste započali. Ani to však není jisté.
Tvůrci vložili veškerou kreativní energii do toho, aby vymysleli několik způsobů, jak překonávat pasti, které napasovali na snad všechny podporované způsoby dotykového ovládání, které PS Vita nabízí. Puzzly samy o sobě tedy nejsou ani obtížné na pochopení, nejsou až na výjimky ani extra nápadité a jediný důvod, proč vám některé z nich budou dělat takové problémy, je dotykové ovládání.
Hra od vás vyžaduje, abyste často kombinovali několik druhů dotykového ovládání (displej i zadní ploška) naráz, takže nezřídka budete Vitu držet tak, jako byste handheldu chtěli zlomit vaz. Obtížnost hádanek tedy tkví v krkolomném a hlavně ne zcela přesně reagujícím ovládání a v tom, že k provedení některých akcí musíte provést nesmyslný ovládací úkon.
Jakoby si tvůrci tuto zásadní chybu uvědomovali a nabízí možnost úrovně volně přeskakovat, což logicky demotivuje i toho nejdisciplinovanějšího hráče. Escape Plan se tak otevřeně zbavuje motivace k hraní, s jejíž pomocí by mohla pár hráčů přeci jenom utáhnout, když už nemá žádný příběh a neumí hráče zlákat ani na průzkum prostředí, které se časem propadne do hrůzně lepkavého stereotypu. Vlastně je tu ještě hodnocení, jak málo dotyků displeje potřebujete na průchod místností. Čím méně, tím lépe a dokonce je na to ve hře speciální mód, kdyby vás Escape Plan nějakým zázrakem strašně chytil za nos.
Escape Plan se dá hrát, v žádném případě to není průšvih. Ve chvílích, kdy ale tvůrci zpestří průchod místností nějakým cizím prvkem (třeba ovečka), tak jakoby do hry pustili pramen čiré zábavy a o to více na vás dýchne strnulost zbylého obsahu. Pro PS Vita moc podobných her není a za 10 liber z ní určitě nějakou zábavu vydolujete. Mnohem lepší je ale investice 16 liber do titulu Echoshift (pokračování Echochrome) z PSP. Je to podobná kategorie „umělecky“ vypadající hry, u které se ale zajímavý nápad podařilo přetavit do fantastického puzzle zážitku, který rovnoměrně prověří váš mozek i reflexy.