Enter the Gungeon

Verdikt
80

Výbušná, místy až šílená, a také vtipná a radost rozdávající je roguelike akce Enter the Gungeon. Spojit zběsilou top-down střílečku s drsnou obtížností a megalomanským lootem byl geniální nápad. Stejně špičkové je i zpracování. Pokud máte akce alespoň trochu rádi, tuhle budete milovat.

Počítač

WindowsWindows

7,49 €Steam

Mac OS XMac OS X

7,49 €Steam

LinuxLinux

7,49 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$14,99PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Dodge Roll
Vydání: 5. dubna 2016
Štítky: indie hra, 2d, rogue, střílečka, pixel art, kooperace, roguelike, akční

Míchat žánry je užitečná tvůrčí technika. Vývojářům zjednodušuje práci a hráčům přináší záruku univerzální zábavy. Riziko, že vznikne dílo po všech stránkách průměrné nebo překombinované sice existuje, ale když se práce podaří, vznikne třeba Enter the Gungeon. Tahle výbušná směs top-down akce a roguelike dungeonu přivodí nejednomu z vás otoky na prstech a hlavně dlouhotrvající úsměv. Skvělou akci kazí jen mírně nevyrovnaná obtížnost a občas neužitečné bonusy.

Energie na rozdávání 

Z málokteré hry srší takový elán jako z Enter the Gungeon. Čeho si všimnout dřív? Třeba skvělých efektů, co tuhle střílečku mění téměř v diskotéku! Anebo děsivého kalupu, ve kterém hráč lítá po mapách, a střílí po všem, co ho byť jen trochu vyprovokuje. Nejlépe však hru charakterizuje asi její humor a celkově odlehčená atmosféra, hraničící s komiksem. Enter the Gungeon je tak bláznivě radostná, až si okamžitě řeknete, že se při vývoji hry dobře bavili i sami vývojáři. 

Enter the Gungeon je každopádně velmi těžké slovy popsat. Musíte ji (a všechny její blázniviny) vidět a slyšet. Nicméně, zkuste si aspoň něco představit. Třeba protivníka ve tvaru obří nábojnice, jak sedá do důlního vláčku a za jízdy riskantně útočí jako při westernové přestřelce!

Autoři z Dodge Roll dokonale využili premisu, že se jejich hra nemusí brát vážně, a stvořili akci, kterou si nelze neoblíbit. Tak jako nábojnice, budou proti vám v mnoha mapách útočit i další nejroztodivnější existence - od skákajících koulí až po netopýry. Vy je na oplátku můžete vyprovázet ze světa třeba laserovou pomlázkou, co šlehá zářícím jazykem přes celou obrazovku. Fantazie jede v Enter the Gungeon opravdu na plný výkon.

Každý aspekt hry navíc tvůrci zpracovali nejen do vtipného detailu, ale zároveň v obrovském množství. Ve hře lze objevit několik desítek zbraní, a podobně velký počet je i nepřátel. Dlouho si všechny ani nebudete pamatovat, což ostatně platí také o jejich způsobu boje, síle a slabinách. Je totiž radost všechno postupně objevovat. Velkou péči koneckonců autoři věnovali i bossům. Jejich grafické ztvárnění a diametrálně odlišná bojová taktika opravdu berou dech.

Obtížnost, koření života 

Pokud jde o zmíněné míchání žánrů, lze o Enter the Gungeon prohlásit, že je to hra nejen arkádově zběsilá, ale po vzoru roguelike dungeonů také příkladně drsná. Herních životů je nehledě na okolnosti pořád málo a protivníků naopak mnoho. A fakt, že se chovají velmi různorodě, klade na hráče obrovské nároky. K vysoké obtížnosti přispívá také všeobecně ukrutné akční tempo a neuvěřitelná záplava sice krásných, leč většinou smrtonosných efektů. Enter the Gungeon je vlastně šílená překážková dráha, ve které se hráč vyhýbá nekončící salvě pumelic a neutuchajícím infarktovým momentům.  Průběh hry se navíc neukládá. To, co neodehrajete na jeden zátah, jakoby neexistovalo.

Fakt, že po každém úmrtí, nebo obyčejném vypnutí hry, musíte jednotlivé levely prolézat hezky znovu, je nicméně frustrující pouze na první zdání. Je třeba pochopit, že hra neklade důraz ani tak na samotné dokončení kampaně, jako spíše na zážitky, které při každém novém pokusu hráče čekají. Slovy herního turisty lze konstatovat, že v Enter the Gungeon je samotná cesta cílem, což hra nádherně podporuje generovaným obsahem.

Variabilní hodnoty 

Zážitky z hraní jsou díky variabilním podmínkám pokaždé jiné. Nejenže se při každém novém průchodu labyrintem mění architektura kobek, ale zároveň se výrazně proměňuje jejich obsah, zejména nepřátelé a odměny, které lze za jejich likvidaci získat. Skvěle tvůrci vyřešili hlavně otázku sbírání bojového arzenálu. Protože si hra pamatuje, jaké zbraně či pomůcky hráč objevil, v každém kole se mu snaží nabídnout jiné. To vás uchrání před monotónností a potenciální nudou.

Variabilitu hry podporuje i čtveřice postav, mezi kterými lze do každého nového pokusu vybírat. Liší se nejen svými bojovými vlastnostmi, ale především (opět) zbraněmi a bonusy, které se k jejich schopnostem vážou. Do hry mohou dokonce vstoupit i dvě postavy najednou v rámci kooperativního režimu, což samozřejmě staví hratelnost do zcela nového světla.

Pohyb s lehkostí baletky 

Aby byla po stránce herní obtížnosti šance na přežití vyšší, pomůže vám proti počítači nejen živý parťák, ale i příjemné ovládání. Základní nastavení klávesnice není potřeba měnit, veškeré funkce byly navrženy s citem a porozuměním, dalo by se říci ve stylu „od hráčů pro hráče“. Pohyb po mapě, kde je to opravdu samá past a nepřítel, je proto překvapivě elegantní, což platí také o střelbě. Nejenže lze mezi zbraněmi přímo v boji dobře, přesně a hbitě vybírat, ale zároveň je střelba velmi pohotová a přesná díky svobodnému míření myší, které není závislé na směru pohybu postavy. 

Enter the Gungeon je řemeslně velmi dobře vytvořená hra, která dokáže ospravedlnit téměř každý svůj technický aspekt nebo mechanismus. Pokud jde o celkovou obtížnost, autoři argumentují tím, že hra je pouze tak těžká, jak jen hráč dokáže využít nepřeberné množství nabízených bonusů, což lze stoprocentně potvrdit. I přes permanentní nebezpečí a uměle vytvářený chaos, budete mít pořád dost velkou šanci uspět díky celé řadě aktivních a pasivních pomůcek.

V krvavém terénu lze uplatnit například stále kvalitnější brnění, zbraně hromadného ničení nebo  tlakovou vlnu, která kolem postavy umí vymazat blížící se střely. Bonusů je tak akorát, aby hráči nepřerostly přes hlavu a naučil se je efektivně využívat.  Ovládnout hru pak může právě tím, že se takticky nejlépe přizpůsobí konkrétním situacím a svůj styl boje spojí s precizním pohybem.

Pár nevystřelených projektilů 

Na druhou stranu právě v otázkách obtížnosti lze najít i drobné chybky, kvůli kterým není Enter the Gungeon dokonalým dílem. Pokud jde o zbraně, najdete v obrovské sbírce i slušný počet neúčinných nebo špatně ovladatelných kousků. Některé příliš dlouho přebíjí, u jiných je zase potíž objevit způsob, jak z nich vůbec vystřelit. To mravenčí práci autorů poněkud degradovalo.

Možná si všimnete i občas rozkolísané obtížnosti, zejména při soubojích s bossy. Bez ohledu na řeči o ovládnutí hry vám bude odlišná tvrdost bossů dělat delší dobu problémy. Rozdíly v jejich nebezpečnosti jsou opravdu markantní - některé lze zlikvidovat téměř v relaxačním stylu, jiní se zdají být nepřekonatelní. Památně krutý je zejména souboj s drakem, co vypouští do prostoru hypnotické množství střeliva, před kterým skoro není úniku.

I přes drobné potíže s náročností je ale Enter the Gungeon výtečnou směsicí zajímavých ingrediencí. Skvěle kombinuje rychlost, napětí, vtip i svobodu herní taktiky a díky proměnlivému prostředí nabízí vrchovatou porci znovuhratelnosti. Jde prostě o nádhernou kombinaci žánrů a jejich  mechanismů. Hráčům z ocele (a vlastně nejen jim) se investice do Enter the Gungeon určitě vyplatí.