Empire: Total War

Verdikt
90

Mistrně vybroušený klenot, který od absolutnho hodnocení odrazila místy váznoucí umělá inteligence. I tak se jedná o strategii, kterou by si měl každý milovník vojenské taktiky vyzkoušet.

Počítač

WindowsWindows

24,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

24,99 €Steam

LinuxLinux

24,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Creative Assembly
Vydání: 4. března 2009
Štítky: tahová, historická, válečná, taktická, strategie

Creative Assembly je podivuhodné vývojářské studio. Již pěkných pár let dělají prakticky to samé pořád dokola. A jakoby ta drzost nestačila, oni to samé pořád dokola dělají tak dobře, že je odjakživa doprovází družina nadšených recenzentů a zástupy fanoušků. Empire: Total War ukazuje, že některé věci se na světě jen tak nezmění a že se některé hry stávají instantní klasikou v okamžiku svého oznámení.

Vlající prapor svobody

Jak je dobrou tradicí, Empire toho nabízí hodně. Hned po velmi stručném tutoriálu na pár minut, ve kterém se naučíte základnímu ovládání, jste bez dalších průtahů vrženi přímo do příběhové kampaně s prozaickým názvem Cesta k nezávislosti, pochopitelně popisující tehdejší šrumec v Americe. Kampaň se skládá ze čtyř dějství, přičemž každé z nich je uvedeno nějakou zajímavou bitvou, následovanou už plnohodnotnějším plněním vytyčených cílu na globální mapě světa.

V první epizodě vyřídíte rychlou šarvátku a poté s pomocí rádce vystavíte první základy nově vznikající kolonie. Všeho všudy práce na půl hodiny, když se budete hodně loudat. V druhé epizodě se vám zase zpřístupní možnost diplomacie, již opět za vydatné pomoci rádce využijete k rychlému vítězství. No a konečně do třetice všeho dobrého, zde to už začíná být zajímavé. Po efektní rekonstrukci bitvy u Bunker Hillu jsou postupně a za neutuchajícího výkladu aktivovány i další položky správy vašeho rozrůstajícího se impéria – politika, obchod, výzkum, a tak dále.

Navzdory přáním nevydrží příběhová kampaň věčně (tři čtyři celé dny, ale co by za to jiné strategie daly). Proto samozřejmě nechybí to hlavní. Volná hra aneb „velká kampaň“, kde si vyberete jeden z dvanácti hratelných národů a pustíte se do plenění a drancování. No a nakonec jsou klasicky k dispozici nějaké ty scénáře.

Stále stejně chutné

Co se týče samotných herních principů, nějakých drastických změn se podle očekávání vývojáři nedopustili. Celé vaše snažení objímá globální mapu světa, nyní rozdělenou na tři velké oblasti: Severní Ameriku, Evropu a Indii. Oblasti jsou od sebe poměrně izolované. I když můžete operovat na všech třech zároveň a vést živý mezikontinentální obchod, rozhodně nečekejte, že si z Anglie jen tak pošlete do Nového světa pár regimentů pěchoty.

Možnosti, kterými Empire oplývá a díky kterým má to právo nazvat se hardcore strategií, jsou dechberoucí, kolosální. Desková mapa světa je stejně jako dříve poseta spoustou regionů, které jsou ovšem mnohem hustěji pokryté různými městečky a budovami. Školy, lovci kožešin, kostely, hostince, tkalcovské dílny, přístavy, plantáže, doly a tak dále a tak dále. Většina budov má možnost několikanásobných vylepšení, díky kterým se zlepšuje jejich funkcionalita.

Není ovšem možné bezhlavě vylepšovat, co vám přijde pod ruku. Jednak je to pekelně drahé, druhak má řada nových technologií řadu vedlejších účinků. Důmyslnější nasazení dobytka například značně vylepší ekonomickou situaci, ale naproti tomu zrovna nepotěší nižší vrstvy obyvatelstva, které v jeho důsledku přicházejí o práci. Díky podobným drobnostem je hratelnost ještě o řád variabilnější a mimo jiné už nestačí zakopat se v hlavních městech a nechat nepřátele pobíhat kolem. Roste úloha promyšlenější obrany vlastního území a výstavby pevnůstek na strategicky důležitých bodech. Není nic horšího než se radovat za hradbami, zatímco kompletní infrastruktura kol dokola je v plamenech.

Promyšlení jediného tahu v pokročilejších fázích hry je událostí na dlouhé desítky minut. Musíte se starat o dosazení vhodných lidí do vlády (prezident, premiér, ministři na nejroztodivnějších postech). Každý člověk má pochopitelně specifické vlastnosti a často i blízké spolupracovníky. Musíte se starat o diplomacii, stejně propracovanou jako v předchůdcích. Musíte nastavovat ideální míru zdanění jednotlivých vrstev obyvatel, aby se vám to celé jednoho pěkného dne nesesypalo pod rukama (a když už se to přihodí, mít po ruce rychlé řešení).

Nová doba, nové manýry

Na první pohled by se mohlo zdát, že ani v samotných bitvách se mnoho změn neudálo. To je pravda tak napůl. Princip zůstal stejný, včetně skvělého ovládání. Zasazení hry do jiné doby ale s sebou pochopitelně nese i nové strategie a způsoby vedení boje. Pěchota, pěchota, pěchota. Zatímco v Medievalu se muškety používaly coby neškodné generátory kouře, v Empire jsou pušky s bajonety naprostým jádrem armády.

Zapomeňte na čelní útok těžkých rytířů, kteří projedou voji nepřátel jako nůž máslem. Zde budou mít jezdci štěstí, pokud zůstanou po uvítací salvě v polovičním stavu a nezpanikaří. Jezdectvo už obecně není, co bývalo. Děla, nepříliš účinná proti pěchotě (alespoň bez chuťovek jako jsou zápalné a tříštivé střely), si na neopatrných konících v dálce smlsnou jako na malině. Vedení boje je díky velkému počtu střeleckých jednotek o něco statičtější a vyžaduje naprosto precizní synchronizaci. Každá díra v liniích je pekelně znát, pokud jí protivník využije. O vítězství mnohdy rozhodují sekundy.

Vítr do plachet

Dlouho ohlašovanou novinkou jsou námořní bitvy, odteď totiž probíhají pěkně naživo a ne jen pouhým statistickým výpočtem. Jejich zpracování dopadlo na jedničku s hvězdičkou. Na výběr máte bezpočet různých druhů lodí, od rychlých průzkumných kocábek, které se obyčejně potápějí po první salvě, ale hodně zachraňují svojí obratností a rychlostí, po kolosální křižníky, připomínající dělový jehelníček.

Do děl je možné naládovat tři druhy munice – obyčejné koule, kartáčové střely proti posádce a řetězové koule na zničení ráhen a plachet. Poslední dvě jmenované možnosti loď ze zjevných důvodů velmi efektivně vyřadí z boje. Tím ale možnosti nekončí. Pěknou vychytávkou je například možnost plavidlo zahákovat a zajmout, resp. povraždit posádku hezky ručně.

Postarat se o koordinaci všech plavidel, aby si navzájem nepřekážely, střílely ve správný čas, pluly tou správnou rychlostí a směrem, a to všechno ještě upravovat dle chování protivníka... Těžký, těžký úkol. Každopádně by ničemu neublížila možnost většího oddálení kamery od hladiny moře.

Slušný dojem z vizuálního zpracování dotváří perfektní zvukový doprovod. Jen tak si brouzdat kamerou nad bitvou a poslouchat cvrkot, to jsou zážitky, na které se hned tak nezapomíná. Vyloženě luxusní je i soundtrack. Výsledné doporučení je tak naprosto jasné - pokud vás alespoň trochu zajímá vojenství a historie, Empire je pro vás skvělou volbou.