Eagle Flight

Verdikt
70

Eagle Flight rozhodně není hra pro každého, protože osloví spíše příležitostné hráče. Kvalitně zpracované podání virtuální reality i samotného ptačího letu bohužel kazí nepříliš nápadité úkoly, kvůli kterým hra působí dojmem, jako by byla šita poněkud horkou jehlou. POZOR: Tato hra k hraní vyžaduje sadu pro virtuální realitu.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Další informace

Výrobce: Ubisoft
Vydání: 6. listopadu 2016
Štítky: virtuální realita, experiment, simulace

Už jsme tu měli simulátory ledasčeho: farmy, traktoru, popelářského vozu, nebo třeba visuté dráhy ve Wuppertalu. Nyní konečně přichází řada na orly, byť se nejedná o žádný hardcore simulátor. Eagle Flight vám díky virtuální realitě dovolí vtělit se do role opeřence, který si to sviští nad střechami post-apokalyptické Paříže a plní různé úkoly, případně zápasí s jinými opeřenci v multiplayeru.

Eagle Flight už od počátečních minut působí jako mix ptačí disneyovky a National Geographic. Hra totiž začíná vaším vylíhnutím, což po vzoru dokumentárních filmů komentuje poklidný hlas vypravěče.

Režim jednoho hráče se točí okolo života orla, který krouží nad pařížskými střechami a památkami. Město už je však dávno lidmi opuštěné, matka příroda si pomalu bere zpět své území a v zelených ulicích chátrající metropole se prohánějí zebry, žirafy, sloni a jeleni. Zkrátka idylka.

Volný jako pták 

Eagle Flight patří mezi typické rané VR hry, což znamená, že všechno stojí a padá právě na přítomnosti podpory virtuální reality. Ta je naštěstí integrována velmi dobře, mimo jiné i díky tomu, že vývojáři založili herní systémy a zpracování kamery na výzkumech z agentury NASA, aby minimalizovali závratě a stavy nevolnosti. I když tedy zrovna provádíte nejrůznější vývrtky, střemhlavé lety a průlety skrz budovy, existuje velká šance, že se vám špatně neudělá. Svůj podíl na tom má možná i fakt, že máte celou dobu před sebou výhled na zobák, tedy jakýsi pevný záchytný bod.

Ovládání je jinak jednoduchost sama – stačí jen naklánět nebo otáčet hlavu, případně využíváte dvě tlačítka na gamepadu, jedno pro zrychlení, druhé pro zpomalení. Zatáčení, stoupání či klesání působí překvapivě přirozeně a už po pár minutách budete schopní kličkovat mezi stromy naprosto bez problémů. Zkrátka to funguje - tohle muselo dát vývojářům hodně práce.

Model Ubisoft 

Co ale vývojářům asi práci zrovna nedalo, je design misí. Po pár desítkách minut vám pomalu začne být jasné, proč je na obalu hry zrovna logo Ubisoftu. Naprostá většina zadání se totiž nese v duchu vedlejších úkolů ze série Assassin’s Creed: seber 15 peříček, nachytej 20 ryb, sestřel 15 supů sonickou vlnou (vážně), proleť jedním tunelem metra, proleť jiným tunelem metra…

Zhruba po devadesáti minutách tím pádem začne Eagle Flight lehce nudit a svým způsobem i štvát, protože drtivá většina misí je omezená striktním časovým limitem, přičemž máte na zdolání často dost krkolomných tratí jeden jediný pokus. Pokud totiž narazíte do překážky, začínáte zpátky na startu.

Tím pádem se možná rozhodnete, že vyzkoušíte druhý tahák, který hra nabízí: multiplayer. A světe, div se, ono to není vůbec špatné. S ostatními orly se můžete účastnit variace na Capture the Flag, kde se snažíte odvléct kořist do svého hnízda. Souboje jsou krátké, intenzivní a díky povedenému ovládání zábavné. Jenže co naplat, když i tady schází nějaká větší hloubka, levelování či možnost odemykání nových schopností, modelů nebo podobných záležitostí.

Celkově příběh jednoho hráče vydrží zhruba na tři až čtyři hodiny, ale pokud si vás získá hra tím, s jakou lehkostí a grácií zprostředkovává pocit z ptačího letu, můžete se bavit odemykáním vedlejších misí a šplháním v online žebříčcích klidně i desítky hodin. 

Pro specifické publikum

Nutno podotknout, že Eagle Flight rozhodně není hrou pro klasické hráče, těm zkrátka nemá co nabídnout. Na druhou stranu jsme ale přesvědčení o tom, že virtuální realita v podobě PlayStation VR vůbec nemá za cíl přetáhnout fanoušky Bloodborne nebo Metal Gear Solid. Místo toho se svým orlím zrakem dívá na podobnou cílovku jako například Wii nebo Kinect. Nabízí se tedy otázka: má Eagle Flight co nabídnout například dětem nebo casual hráčům?

Orlí příběh rozhodně boduje povedeným ovládáním a zpracováním virtuální reality celkově, zaujme pestrobarevnou grafikou a poutavým (přestože zjednodušeným) pohledem do života ptactva. Má dynamiku, spád, rozmanité prostředí, příjemnou hudbu i povedený multiplayer.

Je poměrně snadné nechat se unést a dlouhé minuty jen tak kroužit nad Paříží, podnikat střemhlavé nálety a kličkovat v úzkých uličkách a podloubích. Na druhou stranu však může brzy omrzet kvůli nenápaditým a opakujícím se úkolům. 

Eagle Flight zkrátka působí dojmem, že se původně mělo jednat spíše o unikátní zážitkovou „jízdu“ z pohledu orla, ale během vývoje se na zajímavý koncept nabalila hrstka nepříliš originálních úkolů, a nakonec se z toho stala regulérní hra. Je to jediná, zato však poměrně výrazná vada na kráse, protože jinak se jedná o zábavnou a kvalitně zpracovanou VR záležitost.