Dust: An Elysian Tail

Verdikt
85

Medově hladká, na pohled krásná a až překvapivě příběhově propracovaná hra, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek žánru.

Počítač

WindowsWindows

13,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

13,99 €Steam

LinuxLinux

13,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$14,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

359 KčXbox Store

Další informace

Výrobce: Humble Hearts
Vydání: 15. srpna 2012
Štítky: indie, arkáda, indie hra, bojová, plošinovka, fantasy, pro hráče do 18 let, akční, rpg

To, co se zpočátku jeví jen jak tuctová pohádková plošinovka, brzy nabere pořádný spád a nenechá vám vydechnout. Chvála musí být o to větší, že se jedná o v podstatě jednomužný projekt - téměř všechny stránky hry má na svědomí Dean Dodrill, člověk, který tvořil animace třeba už pro arkádovou legendu Jazz Jackrabbit 2.

Sametový let

Na hře byste to ale nepoznali. Dodrillovi je potřeba vyseknout opravdu obrovskou poklonu a uznale pokývat hlavou nad jeho očividně dobře zužitkovanými zkušenostmi. Co se týče animací a celkového vyznění vizuálu, je nad slunce jasné, že vskutku ví, co dělá. Pohyb všech aktérů pohádkového divadla je hladký a plynulý jak samet ve vánku, efekty jsou strhující, boje dynamické.

Jsem Dust...

Ne, nebojte se, žádné biblické narážky hra nepáchá. Hlavní postava nemá ponětí, kým vlastně je, probudí se jednoho dne v lese, kolem hlavy ji poletuje poněkud nezdravě upovídaná víla a za pasem visí zlověstný meč, který se zhmotnil z čistého vzduchu.

Dust může zpočátku působit jako tuctovka, která stojí hlavně na masakru davů různých typických fantasy nepřátel. Ani pseudo-disneyovské ladění nenapovídá, že by se snad mohlo jednat o něco hlubšího. Do jisté míry je to pravda, boje, okořeněné jednoduchým, ale funkčním RPG systémem, jsou stěžejním prvkem hry od začátku do konce, ale, světe, div se, vše je ještě k tomu podloženo příběhem, který by člověk od tak roztomile a radostně stylizované hry nečekal.

Umělecký tanec

Přidejte skvěle navržený design levelů, který vás nutí prozkoumávat každé zákoutí ne proto, že byste se třeba jinak nedostali dál, ale proto, že sami chcete a baví vás to. Tak to má vypadat, dámy a pánové. Závěr pak vyplývá pouze jediný.

Dust je jednou z nejlepších plošinovek posledních let a fakt, že ji má na svědomí opravdu jen jeden člověk, se vymyká chápání. Jeden vývojář nebo sto, když je hra vadná, ani batalion programátorů ji nezachrání. To ale není případ Dust: An Elysian Tail, protože tato hra je roztančená a divoká báseň s temnějšími tóny vibrujícími v periferii zraku.