Dreamfall: The Longest Journey

Verdikt
75

Fantastický příběh z The Longest Journey pokračuje v podobném rozsahu a při takřka srovnatelné kvalitě i v Dreamfall. Oproti předchůdci je hraní o poznání jednodušší a tedy i rychlejší, což je ovšem trochu škoda. Vyšší obtížnost hádanek a více hlavolamů by rozhodně neškodilo. Jedná se nicméně stále o kvalitní adventuru, jen nesmíte čekat opravdu plnohodnotného nástupce legendy.

Další informace

Výrobce: Funcom
Vydání: 26. května 2006
Štítky: sci-fi, fantasy, adventura

The Longest Journey je jedna z nejlepších adventur. V roce 2006 spatřil světlo světa její druhý díl s názvem Dreamfall. Některé z vás možná zklamal ještě dříve, než vyšel. Přece jenom, přechod z předrenderovaných lokací do 3D je pro zarputilé adventuristy asi velké sousto. Dreamfall, ač v novém kabátě, se od originálu zase tolik nevzdálil. To, co z minulého The Longest Journey (dále už jen TLJ) udělalo nezapomenutelnou hru, byl propracovaný příběh, velkolepé scenérie, precizní technické zpracování i nadstandardní hrací doba. To vše lze v Dreamfall nalézt rovněž.

Nová spasitelka světů

Jednoho letního rána roku 2219 nacházíte dvacetiletou dívku jménem Zoë Castillo, kterak z postele sleduje televizní zpravodajství, když tu se na obrazovce objeví zrnění a pak naskočí černobílý obraz. Je vidět jakási ledová krajina, černý dřevěný dům na pozadí a vepředu stojící malá holčička, jejíž dlouhé černé vlásky zakrývají tvář. Holčička najednou promluví, aniž by zvedla oči od hadrové panenky, kterou třímá v rukách: „Zoë! Najdi April Ryan. Zachraň April Ryan.“ Pak se na obrazovku vrátí barevné zpravodajství. Zoë, ač trochu překvapená, usoudí, že za to může občasné rušení, které poslední dobou čím dál častěji napadá snad všechny komunikační a informační systémy. Jenomže tyto vize se opakují ještě několikrát, což ji zneklidňuje stále víc, neboť - jak se zdá - vidí je na různých obrazovkách jen ona.

Naštěstí je tu Reza, mladík, se kterým se sice rozešla, ale stále jsou dobří přátelé (jako by něco podobného snad někdy mohlo fungovat). Pozval ji do pouliční kavárny, tak ji snad přivede na jiné myšlenky. A opravdu. Jelikož je právě zaneprázdněn psaním jakéhosi článku do novin, poprosil Zoë, zda by mu nedonesla od doktorky Heleny Chang, bioložky zdejší velké korporace, jeden balíček. To, co se zprvu zdálo jako malá službička, změnilo Zoëin život jednou provždy.

Ale co ti, kteří předchůdce nehráli?

Budou mít z Dreamfall stejný zážitek jako znalci TLJ? Odpověď není jednoznačná. Nováčci se rozhodně budou nacházet ve stejné situaci jako Zoë, která dosud o žádné Arcadii ani cestování mezi realitami neslyšela a všechny tyto informace se jí zdají krajně nevěrohodné až zmatené. Mnohé z toho pak musí přijmout jako fakt, stejně jako neznalý hráč. Ne všechno je zde totiž vysvětleno dostatečně podrobně, aby se každý dostal do obrazu. Spíše jde o takové připomenutí pro ty, kteří možná leccos vypustili z hlavy. Ti ostatní by si pak TLJ měli nejprve zahrát, chtějí-li znát úplně vše.

Ale i bez předchozí zkušenosti si lze Dreamfall užít stejně dobře, jako každou kvalitní adventuru, neboť příběh Dreamfallu je zkrátka povedený. Navzdory značnému množství dialogů má hra slušný spád a dokáže vás upoutat na dlouhou dobu.

Trojice hrdinů

Ačkoliv je Zoë hlavní postavou hry, není jedinou, kterou budete ovládat. Ke slovu přijde pochopitelně i April Ryan, která zůstala, ne tak moc z vlastní vůle, v Arcadii. Za těch deset let se ale hodně změnila. Už není tou nezkušenou, naivní dívkou plnou ideálů, jakou je teď Zoë, ale dospělou ženou, která se rozhodla bojovat proti dobyvačným Azadiům, kteří sice přináší pořádek, ale za cenu útisku těch, kteří se nechtějí ztotožnit s jejich vírou. Třetí postavou je azadijský válečník Kian, jenž je posílán na takové mise, kde při šíření víry selhaly komunikační dovednosti věrozvěstů a je třeba použít zbraně.

Za Kiana budete hrát jen okrajově, ale mezi Zoë a April budete hrou přepínáni celkem často, jakož i mezi světy Starka a Arcadie. Navíc potkáte mnoho známých tváří z TLJ – napraveného kouzelníka Ropera Klackse, užvaněného Vránu, Briana Westhouse a dokonce i Bílou z rodu Draic Kin.

Někde se ztratily hlavolamy

Pokud se dá hovořit o hádankách, tak ty jsou v Dreamfall natolik jednoduché a hlavně jich je až nehorázně málo, že nepředstavují vůbec žádný problém při postupu hrou. To platí i o dost předvídatelném používání většiny předmětů či o manipulacích s objekty. Je docela škoda, že Dreamfall byl pasován spíše na interaktivní film než na dobře vyváženou výzvu pro logické myšlení. I proto má hra plynulý spád, který naruší snad jen nějaké to opomenuté aktivní místo či delší pobíhání po mapě tam a zpět. V tomto ohledu tedy hra trochu ztrácí.

Dalším nepovedeným, resp. k použitelnosti nedotaženým prvkem jsou souboje. Není jich tu mnoho, jsou primitivní, obtížnost protivníků nestoupá, ani tu nejsou žádní bossové. Zkrátka nadbytečné. Postavy umí dva typy útoků – slabý & silný a bránění, přičemž Zoë používá výhradně vlastní končetiny, April hůl a Kian meč.

Boje probíhají tak, že s protivníkem pobíháte okolo sebe, čekáte, až máchne někam do prázdna a pak s určitou opožděnou rekcí na stisk klávesy zaútočíte. A když se vám povede trefit se do nepřítele, máte skoro vyhráno. Mnohým soubojům se naštěstí dá vyhnout. Buď potichu obejdete nepřítele z uctivé vzdálenosti nebo utečete tam, kam za vámi nepůjde, nebo za ním zavřete dveře.

Ne o moc lepší jsou pak "tichošlápkové akce" (stealth), kdy je nutné se vyhnout třeba strážným robotům - schováním se za překážku nebo jejich obejitím kradmým krokem. Tady mi chyběla, jak podrobněji zmiňuji níže, možnost nadhledu na scénu, ale i bez toho se všechny takové situace dají zvládnout napoprvé.

Potlesk pro dabing

Naprostou samozřejmostí je v této sérii špičkové ozvučení. Ať už jde o přirozené ruchy okolí jako je zpěv ptactva, šumění deště, fičení ledového větru, vyvolávání trhovců apod., přes libozvučné melodie podtrhující aktuální dění na obrazovce. Tudíž klidné melodie pro ty malebnější scény, strašidelnější hudba pro napínavé scény nebo svižné skladby při nějaké akci, konče perfektním dabingem drtivé většiny postav. Zoë s krásným britským akcentem, April dabovaná tou samou herečkou jako v TLJ, Vrána, Roper, Teoreticky Slepý Bob, sarkastický úředník z věznice, smyslná Bílá z Draic Kin - to jsou osobité hlasy, na které nezapomenete. Ale je tu i spousta okrajových postaviček, namluvená spoustou různých herců. Zkrátka další kladný rys hry, který si zaslouží velkou pochvalu.

Košaté dialogy jsou vůbec jednou z dominant hry, takže kdo nemá tu trpělivost číst, bude asi trochu strádat. Občas dostanete na výběr určitý typ odpovědi nebo postoje, jaký by měla ovládaná postava zaujmout, ale v konečném důsledku to pokaždé vede k jedinému cíli. Možná, že se někdy dozvíte víc, než při jiné odpovědi, ale to podstatné uslyšíte tak jako tak. Podobně tomu je i s událostmi následujícími po dialozích.

Dreamfall je poctivě zpracovanou a velice zábavnou hrou. Je to samozřejmě zásluhou především chytlavého příběhu, plného různých překvapení a zajímavých odhalení. Je tam humor, vášeň a jsou tam i slzy.

Zkrátka příběh vás pohltí a tak dychtíte po dalších a dalších odpovědích, až najednou dorazíte k závěru, který ovšem působí tak trochu jako studená sprcha, neboť za sebou zanechává spoustu nezodpovězených otázek a hodně nedokončených kapitol. Hudba a dabing jsou excelentní jak kvantitou, tak kvalitou, a není vůbec divu, že soundtrack k Dreamfall vydávají Warner Music sólově.