Dragon's Dogma: Dark Arisen

Verdikt
85

Obrovské a neuvěřitelně komplexní dobrodružství, které dokáže i přes drobné nedokonalosti bavit dlouhé týdny. Není to hra pro každého, ale pokud vám žánr alespoň trochu něco říká, dejte tomuto japonskému eposu šanci.

Počítač

WindowsWindows

29,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

Xbox Store

Další informace

Výrobce: Capcom
Vydání: 15. ledna 2016
Štítky: fantasy, otevřený svět, akční, rpg

Dragon's Dogma okouzlila konzolové hráče již před několika lety. Dočkala se řady rozšíření v podobě DLC a nakonec i v podstatě plnohodnotného datadisku s názvem Dark Arisen. Hra se nyní vydává dobýt vody PC hraní ve své nejkompletnější verzi, tedy včetně expanze a veškerého dodatečného obsahu. Následující text pojednává primárně právě o nedávno vydané PC verzi.

Povolání? Poskok.

Jedná se o akční RPG s otevřeným světem, ve kterém na vaše bedra spadne snad nejklasičtější úkol, co fantasy žánr vůbec zná - zabít draka. Ano, je to přesně takové klišé, jak se zdá, ale jedním dechem nutno dodat, že ono to vlastně ani moc nevadí. Zápletka sice moc osobitosti nepobrala, ale příběh ustupuje do pozadí, když si pro sebe jeviště přivlastní strhující hratelnost.

Jejím důležitým prvkem jsou vaši v pomocníci. Jistě, v mnoha hrách stojí hráči po boku proměnlivé množství podržtašků, ale málokde je jejich role tak důležitá a propracovaná jako zde.

Nohsledy budete komandovat celkem tři, ovšem důležité je, že pouze jednoho si vytvoříte sami. Tento osobní bodyguard leveluje společně s vámi a věrně vám stojí po boku celou hru. Zbylé dva slouhy si pak vybíráte z nabídky pomocníků, které si pro sebe vytvořili ostatní hráči, stejně jako někdo jiný může na chvíli využít služeb toho vašeho. Takto propůjčení poskokové mají nicméně neměnnou úroveň, je tedy potřeba je vcelku často střídat. Stejně tak je nutné obměňovat složení party v závislosti na povaze boje, do kterého se pouštíte. Kdo se například vypraví na baziliška bez kouzelníka schopného vyléčit zkamenění, se zlou se potáže.

Samotné bitky získávají díky souhře s pomocníky nezvyklý rozměr. Jsou chytří, reagují na situaci a pomáhají vám. Rytíři buší do štítů v bojovém ryku a lákají na sebe nepřátele. Mágové žehnají vaším čepelím polibky ledu, ohně či blesků a trhají oblohu dešti ohnivých koulí, co jim astrální síly stačí, zatímco mrštní zvědové se vrhají obrům pod nohy, aby po legolasovsku vyšplhali po jejich těle a zatnuli dýky do zátylku.

Ohněm i mečem

Bojový systém na první pohled vypadá jako levoboček milostného vzplanutí Dark Souls s DMC (také na hře pracoval Hideaki Icuno, lead designér Devil May Cry 2, 3 a 4). Zpočátku nicméně působí zvláštně. Postava útočí prkenně, často dokonce špatným směrem, zatímco ji goblini mlátí do zad. Je neohrabaná a téměř každé setkání se silnějším nepřítelem končí smrtí, protože, sakra práce, nemáte žádný úskok nebo kotoul pryč z nebezpečí.

Pocit je to nicméně mylný. Imaginární chyba nepramení ze hry samotné, ale zcela prozaicky z hráčského nezvyku a samozřejmě i nezkušené postavy. Dragon's Dogma je obrovská hra s nečekanou hloubkou. Teprve po pěkných pár hodinách hráč i hrdina zjistí, jak se vlastně nenechat zasáhnout, jak být naopak precizně smrtící v protiútocích, jak uskočit děsivému švihu kyklopovy mocné pěsti tak, abyste se mohli zachytit za jeho rameno, vyhoupnout se mu za krk a bodnout do oka. Bojové tance s nepřáteli dokážou ve své dynamice pulsovat adrenalinem a válečnickým vzrušením, ale zkrátka je třeba se vše nejdřív naučit. A ano, později budete mít k dispozici i onen kýžený kotoul.

Pěšmo až na horizont

Hra je zábavná, ale pár šmouh na štítu se jí přeci jen nevyhnulo. Nezkušeného hráče dokáže rozhodit například dost nepřehledné značení questů, kvůli kterému není problém přehlédnout důležitou postavu a pak klidně několik hodin tápat netuše, co se po vás vlastně chce.

Někomu nemusí přijít k chuti nutnost všude běhat po svých. Herní svět není zrovna miniaturní a rychlé cestování v podstatě neexistuje. Později se sice dostanete k teleportačním krystalům, ale jejich použití je značně omezené a úmornému běhání se jednoduše nevyhnete. Když se utrmácení konečně dobelháte do hlavního města, odevzdáte úkol, aby vás hra obratem poslala opět na druhou stranu světa, což se rovná dalšímu klidně patnáctiminutovému běhu, člověk už jen obrací oči v sloup.

Na běhání si ale lze zvyknout a po čase ho možná začnete vnímat jako nakonec vlastně i docela vítanou součást hratelnosti. Hra rozhodně nevodí za ručičku a nedaruje nic zadarmo. Chcete získat sošku pro kováře kvůli přístupu k lepšímu vybavení? Jen si pro ni pěkně poctivě doběhněte a vybojujte si ji, žádné zkratky.

Jediným výraznějším nedostatkem tak zůstávají nelogičnosti v herním světě a též AI. Protivníci jsou, v kontrastu k poměrně chytrým spolubojovníkům, tupí jak hromady kamení a jejich neschopnost překonat metrový sráz či náchylnost ignorovat to, že se jim jejich kamarád právě před očima skácel k zemi s šípem v řepě, zrovna dvakrát povedeně nepůsobí.

Svět občas nedává moc smyslu, kumpáni někdy komentují quest, který ještě nemáte, nebo hloubají, jak se zachová postava, jejíž osud už byl dávno vyřešen a podobně. Rovněž by hráč očekával, že když ho vévoda uvrhne za hrdelní zločin do žaláře, ze kterého musí pracně utíkat, nepřivítá ho pak další den s otevřenou náručí a nedá další quest, jako by se nechumelilo.

Dark Arisen

PC verze se holedbá možností 4K rozlišení a neomezeným frameratem. To jsou samozřejmě vítané vymoženosti, ale nebudeme chodit kolem horké kaše, hra vypadá i tak dost strašně. Jedná se o titul z minulé generace konzolí a je tedy vcelku logické, že se ohromný svět a kvantum obsahu muselo podepsat na technické stránce. Takže ano, hru sice spustíte ve 4K, ale jediné, čeho tím dosáhnete, je, že uvidíte daleko jemněji, jak hnusná je většina textur.

Grafika ale zrovna v tomto případě hraje ty nejposlednější housle. Dragon's Dogma je strhující dobrodružství, obrovské a výpravné. Upoutá, nepustí a desítky hodin nepřestane překvapovat. Dohrát hlavní dějovou linku zabere sice "jen" něco okolo čtyřiceti hodin, ale pokud chcete vidět alespoň většinu lokací a úkolů, připravte se na dobu klidně třikrát delší.

Expanze Dark Arisen, kterou naleznete jako pevnou součást hry, přidává komplex dungeonů, nové úrovně skillů a další řadu herních mechanik. Kobky pod ostrovem Bitterblack jsou jak třešnička na dortu. Brutálně obtížné, temné, jak zákon káže a plné netušených nebezpečí. Jednotlivé části jsou od sebe odděleny vcelku výraznými skoky v levelech nepřátel - hrdina se tak musí do hlubin pod ostrovem vydávat čas od času, vždy, když na kontinentu nasbírá dostatek zkušeností.

Tento koncept parádně funguje, protože komnaty pod Bitterblackem jsou nejen zásadně obtížnější, ale také odměňují hráče výrazně lepšími předměty. Pocit, když konečně zdoláte nepřátele a dostanete třeba dýky, oproti kterým ty vaše současné působí jak cosi na roztírání margarínu, je k nezaplacení. Tyto odměny si ale musíte zasloužit potem a krví, a tak to má být.

Avatar smrti a konce světa, všeobjímající tečka na konci básně, šelma kataklyzmatu a zvěstovatel apokalypsy. Drak z pradávných dob nakonec padne pod vašimi údery. Konec hry? Co vás nemá! Dragon's Dogma si klidně drze pokračuje dál, otevírá se další obsah, další dungeony a nové úkoly. 

Dragon's Dogma má nedostatky, jako třeba nevýrazný příběh, nakousnuté zápletky bez poskytnutých odpovědí či pár logických zaškobrtnutí, které znemožňují udělit plné hodnocení. Chyby ale ustupují do pozadí v porovnání s tím, jak je hra monumentálně rozsáhlá, chytlavá, propracovaná a hlavně zábavná.