Destiny 2

Verdikt
85

Vize titulu, doširoka rozkročeného mezi žánry, se konečně zhmotnila, a v plné kráse ukazuje kvality prvotní myšlenky udělat mix FPS, RPG a klasického MMO. Samozřejmě jde pořád o Destiny se všemi specifiky a designovou filozofií. Konečně jde ale také o plnohodnotnou hru bez porodních bolestí, které neschází parádní obsah i příslib toho, že se z dvojky konečně stane nadčasová záležitost.

Počítač

WindowsWindows

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$59,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Bungie
Vydání: 6. září 2017
Štítky: sci-fi, střílečka, multiplayer, mmo, akční, rpg

Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin. 

Příběhové prozření 

Je to trošku paradox, ale vlastně ani nevíme kde začít. Destiny 2 toho nabízí tolik, že i po desítkách odehraných hodin kloužete jen po obsahovém povrchu. I po absolvování kampaně či raidu hra pořád překvapuje. To ale myslíme pozitivně. Rozhodně to není tím, že by Destiny zela i napodruhé obsahovou prázdnotou, nebo že by se snad jednalo o vyprázdněného kostlivce plného odbytého obsahu. Nic z toho se nekoná a věřte, že za své peníze dostanete pořádnou porci povedeného obsahu, který pokračuje v pozitivním trendu posledních dvou let, když si bere to nejlepší z The Taken King či Rise of Iron.

Skvělým příkladem toho, jak se Destiny změnila, je už zmíněná příběhová kampaň, která je prezentovaná klasickou formou a nepostrádá smysluplně odvyprávěný děj. Scénář sice není extra překvapivý, ale svou roli plní obstojně, a navíc mu neschází perfektní humor. Váš zápas s Garym je dobře vygradovaný s tím, že tolik epických a dechberoucích momentů už dlouho nevykouzlila ani žádná z Call of Duty her. Nemluvě o velkém množství narážek na ostatní hry i popkulturu jako takovou. Všechno to navíc trvá okolo 10 hodin, což je na v prvé řadě multiplayerovku, respektive grindovací MMO, opravdu úctyhodný výkon.

Neplatí tedy často zmiňované tvrzení, že Destiny 2 nemá opodstatnění, a že si autoři mohli bohatě vystačit s tím co měli v jedničce. Kompletně přebudovaný herní svět a jeho principy, spolu se čtveřicí nových lokací, vás totiž naprosto pohltí. Je až s podivem, jak dobře Bungie pracují s mytologií herního světa a příběhem, který podle některých jednička vůbec neměla. Zmizely například grimoire karty, ale neuvěřitelně bohatý herní svět zůstává, a spolu s ním i jedno z nejlepších příběhových pozadí posledních let, které dostává ve dvojce nové rozměry s každou odehranou hodinou. Zároveň je úplně jedno, zda jste znalcem, nebo naopak absolutním nováčkem.

Tvůrcům z Bungie se podařil zázrak a pečlivě budovaná mytologie se všemi těmi mikro příběhy, velkým množstvím postav, odkazy v každém slově a popisku či frakcemi a rasami se otevírá úplně všem takovým způsobem, že ani člověk, co o Destiny nikdy neslyšel, si nebude připadat úplně ztracený. Částečně je to dáno tím, že svět Destiny a příběhy v něm jsou srozumitelně a přímočaře napsané. Tvůrci navíc již tak perfektně vystavěný herní svět obohacují vedlejšími misemi, které jsou zábavné a propracované. Autoři se dobře popasovali s výzvou přetvořit herní zážitek pro zapálené hráče v produkt, který uspokojí jak veterány, tak hráče, kteří nepíší bakalářky o tom, zda nakonec Oryx přeci jen doputoval až na Saturn, a netráví hodiny sledováním lore videí na Youtube.

Chybami se člověk učí!

Kampaň ovšem není jen dobrým příkladem toho, jak se Destiny změnila k lepšímu. Zároveň totiž ukazuje, skvělým propojením příběhových misí s otevřeným světem a s náhodnými událostmi, jak má vypadat MMO, které nabízí různé typy herních zážitků a přirozeně motivuje ke komunitnímu hraní. Třeba přepracované public eventy jsou konečně plnohodnotnou částí herních mechanik, stejně jako sedm povedených striků. A jak už jsme zmínili, to vše ještě doplňují vedlejší mise odehrávající se na otevřených mapách, kde běžně potkáváte ostatní.

V obecné rovině má Destiny 2 mnohem blíže ke klasickému MMO než jednička. Náhodní hráči se s vámi potkávají častěji než v minulosti a pozitivně lze hodnotit také přidání plnohodnotných klanů, kde spolu hráči mohou kolektivně levelovat a sbírat odměny. Všechny změny a novinky se mohou zdát hráčům, kteří nepropadli jedničce, jako absolutní zbytečnosti. Právě tato vylepšení ale dělají ze solidního základu z jedničky naprosto výbornou hru ve dvojce. Tvůrci zkrátka opravili takřka všechno, co bylo v jedničce špatně.

Platí tedy, že jde pořád o tu samou Destiny, jen dramaticky vylepšenou, kde všechny prvky z hlediska designu dávají smysl. Stále jde o hru postavenou na grindu a opakování stejných aktivit za účelem získání nových zbraní a vybavení. Zatímco v jedničce to ale mnohdy byla otrava a řada aktivit do hry nezapadala, dvojka působí daleko ucelenějším dojmem. Ani po čtyřiceti hodinách grindování a snahy dostat se na co nejvyšší level ještě nenabudete dojmu, že jste z Destiny 2 viděli všechno.

For the loot!

Mohlo by se zdát, že Destiny 2 je dokonalá hra bez chyb, a v mnoha ohledech je to také pravda. Nechybí úžasný pocit ze střílení, parádní výtvarná stylizace, skvělé zpracování lokací i nepřátel, příjemné ovládání a přehledné uživatelské rozhraní. Obzvláště při pěkném nasvícení nebo za deště vám hra nejednou doslova vezme dech. Najdou se ovšem i maličkosti, které se tvůrcům moc nepovedly a záleží asi na úhlu pohledu, jak velký význam jim přisoudíte.

Jeden public event je zákonitě horší než ostatní, všechny striky samozřejmě nejsou stejně dobré, a pokud bychom měli něco opravdu kritizovat, pak určitě některé bossy a větší nepřátele, kteří jsou jen houbami, co nasávají projektily. Tomuhle se autoři dokázali vyhnout už v datadiscích pro jedničku a není tedy důvod, proč by trošku nápaditější nemohla být v některých momentech dvojka. Fakt, že na Sparrow čekáte až do dvacátého levelu, je také docela absurdní. Zdaleka nejvíce kontroverze ale určitě vzbudí kompletně přepracované PvP.

Z 12 hráčů jsme se dostali pouze na 8, tedy na zápasy 4v4, které jsou daleko více taktické, a díky menším mapám nabídnou i více dynamiky a kontroly nad celou hrou. Jednoznačně jde o příklon k týmovému hraní a kompetitivní hře, která má udržovat Destiny při životě v mezičasech mezi PvE obsahem. Určitě jde o zajímavou změnu. Stejně tak i otevřenější pojetí trials přináší daleko více pozitiv než elitářská jednička.

Na druhou stranu je ale pravda, že 4v4 jako jediná možnost je už dneska trošku málo. PvP obecně zamrzí o to více, že si ani nelze vybrat herní mód a lze jen volit z dvou play listů, které vás nutí čekat na nalezení ostatních hráčů věky. Pokud to ale má být cena za jinak povedenou a vyváženou multiplayerovou střílečku, která tady s námi bude několik let v takřka nezměněné podobě, pak s tím nemáme zase až takový problém. Mnoho se ostatně s novým obsahem může ještě v budoucnu změnit.

Daleko důležitější je fakt, že je Destiny 2 nadčasový titul, který po technické i audiovizuální stránce dospěl. Po třech letech se konečně ukazuje, jak vypadala původní vize Destiny jakožto značky, která mixuje žánry a dokáže hráče udržet před displejem stovky a tisíce hodin, aniž by se začali nudit. Síla Destiny 2 tkví v tom, že jde o ohromnou hru, ve které se najde každý, a kterou jde do určité míry hrát v podstatě nekonečno způsoby. Je tady plnohodnotné PvP, kampaň, otevřený svět plný parádně napsaných příběhů a hlavně loot, o kterém byla Destiny vždy, a dvojka to dotáhla v tomto směru téměř k dokonalosti. Změny v systému zbraní dávají smysl stejně tak jako cokoli jiného v této hře. Po úpravách z bety je jasně patrný záměr autorů celou hru více diverzifikovat a zároveň i vybalancovat, což se nakonec povedlo překvapivě dobře.

Destiny 2 samozřejmě není nejlepší hra dekády. Na to jí ještě chybí pár detailů. Jmenovat lze třeba diskutabilní matchmaking nebo rozhodnutí skrýt některý obsah do otravných playlistů. Na ničem z toho ale jednoduše nezáleží, protože jinak je Destiny 2 hra, kde kráčí příběh a herní svět ruku v ruce se špičkovým herním designem, kterému nic neschází a nepřebývá. Jednotlivé prvky se jednoduše skvěle doplňují a vytvářejí titul, který budete chtít hrát stovky až tisíce hodin.