Darksiders II

Verdikt
90

Pokračování neprávem opomíjeného titulu Darksiders předčilo očekávání a vyšvihlo se mezi lepší tituly roku. Drobné chybky mizí ve víru hratelnosti, jež hráče vtáhne do fantastického dobrodružství, na které budou ještě dlouho vzpomínat. Darksiders II je skvělý žánrový mix nejen pro věčné snílky. Pro fanoušky akčních mlátiček jasná volba.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$29,99PlayStation Store

PlayStation 3PlayStation 3

$29,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

399 KčXbox Store

Wii UWii U

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Vigil Games
Vydání: 21. srpna 2012
Štítky: bojová, fantasy, third person, akční, rpg

První díl spatřil světlo světa v roce 2010 a smutně zapadl v přívalu mainstreamových gigantů. Tento neprávem opomíjený mix bojovky s akční adventurou byl skalními příznivci směle označován jako The Legend of Zelda pro dospělé, a zatímco se mladičký Link vyhříval v pohádkovém pozlátku, apokalyptický jezdec War (Válka) byl povolán na Zemi, aby nastolil pořádek a rozehnal armádu andělů a démonů. Že mu to moc nevyšlo, se ostatně dozvíte i v aktuálním pokračování, jehož příběh je s událostmi v původní hře provázán a do popředí staví druhého biblického jezdce - Smrt (Death).

A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt

Původní Darksiders byla pro THQ i Vigil Games tvrdá lekce, ze které oba subjekty těžily již při marketingové kampani na druhý díl. Darksiders II byla vidět i slyšet - internet zachvátily trailery, na zahraničních televizních stanicích zářily reklamy a město andělů zdobily sexy billboardy. Aby také ne, když je hlavním hrdinou Smrťák jako vystřižený z prvotřídního fantasy románu.

Chlápek, jehož podobnost s Razielem ze Soul Reaver je čistě náhodná, ale dodává mu mrazivý kukuč. Borec, který má ze své podstaty všechno a všechny na salámu, a přesto plive prastarému Koncilu do nabubřené tváře a vydává se na pomoc bratru ve zbrani. Válka, nejčestnější z celé čtveřice - jak on by mohl zradit? Musel být podveden! A tak se nitky dvou příběhů nakrásně proplétají a dávají tušit, že něco shnilého jest mezi nebem a peklem.

Hniloba se bohužel otřela i samotného začátku hry, který se vleče a sužují jej problémy s ovládáním a zmatenou kamerou. Dejte mu však hodinu a hra se začne příjemně rozjíždět, na ovládání si zvyknete a kamera zazlobí jen při soubojích v členitých interiérech. Po dvou třech hodinách se Darksiders II dostane hluboko pod kůži a vyplivne vás zhruba po dvou dnech a nocích čistého herního času (při poctivém plnění vedlejších úkolů). Je libo efektní souboje, svižný platforming, řešení puzzlů v několikapatrových dungeonech a průzkum rozsáhlých herních světů s lokacemi, které doslova berou dech? Srdce nejednoho příznivce temné fantasy zaplesá!

Apokalyptický manekýn

K výslednému mixu přidejte příběhové pozadí, odkrývané prostřednictvím stylových animací či rozhovorů s ostatními obyvateli navštívených světů, a získáte skvěle vyvážený mix, který se jen tak neomrzí. Vzhledem k celkové délce nezbývá, než smeknout - autoři se poučili z nedostatků prvního dílu, a navíc si hráče ochočili líbivými RPG prvky i náhodně generovanou výbavou. Smrťák se parádí jak o život, hráč je v sedmém nebi a s ohledem na third-person si rochnění ve výbavě užije podstatně více, než třeba v druhém Diablu.

Vše probíhá intuitivně - každý vypadnuvší předmět automaticky vystaví na odiv své statistiky a jedním zmáčknutím tlačítka jej buď rovnou obléknete, nebo uschováte do inventáře pro pozdější šmelinu či krmení speciálních posedlých zbraní. Zatímco hlavního hrdinu žene kupředu hlad po očištění jména Války, hráč je poháněn hladem po lepší výbavě, duších padlých nepřátel a nových výzvách v temných dungeonech. A co by to bylo za smrťáka bez kosy? Ostatně, náš jezdec má hned dvě a ohání se jimi s ladností cirkusového akrobata.

Jakmile se naučíte většinu bojových komb (za pár drobných u trenérů), střety s nepřáteli se jako mávnutím kouzelného proutku promění v tanec se Smrtí. Bledý jezdec drtí kosti, skotačí na mrtvolách nepřátel, plynule střídá kosy se sekundární výbavou (palice, sekery, čepele) a pro potěchu ducha si čas od času pohraje s magií. Jen zachovat chladnou hlavu, protože zdejší cháska vám nedá nic zadarmo a využije každou skulinu v taktice.

Utichne posměch, lživá ústa zmlknou

Magie a speciální útoky vám nejednou vytrhnou trn z paty a obrátí na první pohled beznadějnou situaci ve váš prospěch. Jen je zapotřebí pečlivě vybírat, jaké „skilly“ sednou preferovanému bojovému stylu a výbavě. Smrťák získává za zabité nepřátele a splněné úkoly zkušenostní body a za obzvláště vypečený „quest“ je odměněn také drahocenným „skill pointem“, jehož zisk provází rovněž každý postup na vyšší úroveň.

Na řadu pak přichází dlouhé rozhodování, do jakého stromu schopností investovat a jaké „skilly“ využívat. Zatímco Harbinger se ohání především hrubou silou a využívá mocné útoky či dočasné zvýšení síly, Necromancer se profiluje jako mág, který do boje povolává temné pomocníky a dočasně posiluje obranu. Kombinací je celá řada, a tak rozhodně vítám možnost znovu nastavit a vyzkoušet jiný vzorec díky svodům starého známého rohatce Vulgrima.

Vzhůru na Velkou Pardubickou

Prostředí je rozmanité a každá navštívená říše dokáže zaujmout, ať už jde o mrazivý Veil z prologu, The Forge Lands s božskými kováři a samotnými tvůrci života, Kingdom of the Dead prolezlé hnilobou nebo třeba Lostlight, hájemství andělů. Aby na to smrťák nebyl sám, hned na začátku osedlá svého věrného oře Despair (beznaděj), kterého jistě znáte ze screenshotů.

Dlouhé jízdy krajinou provází záhrobní ržání a potyčky s hrstkou nepřátel zas mávání obrovskou kosou. Stačí zvednout hlavu a vysoko v oblacích se vznáší další věrný přítel - havraní průvodce Dust (prach), který přijde vhod ve chvílích, kdy bledý jezdec ztratí cestu či snad vůli pokračovat dál. Ač je jízda na nemrtvém oři skutečným požitkem, rozlehlé světy otevírají náruč rychlému cestování do hlavních lokací či objevených dungeonů přes stylově zpracovanou mapu.

Pakliže zrovna žerete hlínu v temné kobce a do přetékajícího inventáře už nenacpete ani onen příslovečný mátový lísteček, můžete se rychlostí blesku přesunout k obchodníkovi a vrátit se na právě opuštěné místo. To ostatně platí i pro ukládání pozice; frustraci, tolik známou z původních Darksiders, odvál čas. Uložit a dát si zaslouženého šlofíka můžete kdykoliv a o nic nepřijdete, což se ve spletitých dungeonech náramně hodí.

Autoři zde na zlatém podnosu servírují vše, co je podstatou této herní série - kombinace puzzlů a platformingu. Nejednou zaprodáte duši ďáblu, abyste za pár chvil s obrovskou úlevou odhalili tajemství další ukryté truhly. Mnohdy se budete vracet na známá místa, posilněni novou speciální schopností, jež vám otevře další cestičky. Co kdybyste vládli mocí mrtvých lordů věčného trůnu? Jak byste jí využili?

Kde je, Smrti, tvé vítězství? Kde je, Smrti, tvá zbraň?

Darksiders II nabízí pečlivým hráčům řadu odměn a splnění všech vedlejších úkolů či získání top výbavy vyžaduje nemalé úsilí. Spřátelení hráči se mohou odměňovat nalezenými předměty skrze online poštu a k odreagování od příběhové lopoty slouží tzv. The Crucible. Aréna, ve které stanou ti nejlepší z nejlepších proti vlnám stále sílících monster; odměnou budiž speciální výbava, kterou je možné získat pouze v tomto mlýnku na maso, kamení, andělské peří, ektoplazmu a Barkerovo menstruum.

Co dodat na závěr? Snad jen, že smrťák vypadá zatraceně k světu nejen na PC, ale také v konzolových verzích. Může za to stylové grafické zpracování, které nevsází na maximální počet polygonů, ale dokonale vykresluje duši virtuálního prostředí. Design exteriérů i interiérů dopadl na jedničku a návštěva některých lokací ve spojení s mistrným soundtrackem Jespera Kyda je silným zážitkem, který si rádi šlehnete znovu při opakovaném hraní.