Darksiders Genesis

Verdikt
79

Odbočka od hlavní série byla riskantní, ale nakonec buďme rádi za odvahu autorů. Mix akčního RPG, platformingu, řešení hádanek a prvků metroidvanie je pekelně zábavný i přes slabší technickou stránku a prakticky nehratelný gaučový koop.

Počítač

WindowsWindows

29,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Airship Syndicate
Vydání: 5. prosince 2019
Štítky: diablo, fantasy, akční, rpg

Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.

Kdo ví, kam se série Darksiders vydá v následujících letech. Důvod k zamyšlení dává fakt, že čtvrtým dílem v pořadí se vyčerpal zástup jezdců apokalypsy. V prvním díle jste hráli za Wara (Válku), ve druhém za Death (Smrt), ve třetím za Fury (Zuřivost) a až Darksiders Genesis vracející se před události trilogie vás seznamuje s posledním pistolníkem Strifem (Svár), který do boje vyráží po boku válkychtivého brášky.

Ta samá hra je ale zároveň důkazem, že recyklace hrdinů bojujících za rovnováhu mezi nebem a peklem funguje víc než dobře. Dokonce funguje tak skvěle, že jsme hned po dohrání Darksiders Genesis zatoužili po pokračování. A teď nemyslíme, že bychom na příběh navázali prvními Darksiders, ale klidně bychom si události původní trilogie zopakovali ve stylu akčního RPG s pohledem shora.

Přirovnat tuto odbočku k Diablu prakticky nejde. Sice se na vás valí hordy nepřátel a váš gamepad se potí pod rychlým sledem úderů prstů, ale tuhle řežbu vždycky vystřídá mnohem klidnější část, kdy prolézáte každý kout mapy s vidinou lootu, šplháte na vysoké skály, skáčete z trámu na trám, teleportujete se do hůř dosažitelných míst a snažíte se získat další kousek skládačky, která vám ve výsledku zvýší počet životů.

Nedá se říct, že by jedna složka hry byla lepší než druhá. Kdyby to bylo jen o platformingu a puzzlech, chyběla by akce. Na druhou stranu nemáte pocit, že by vás tyto hravé prvky vyváděly z rytmu a nestane se, že by se vám zastesklo po dalším souboji, protože ten čeká na každém rohu a můžete si pro něj kdykoliv dojít.

Dva machři mezi nebem a peklem

Mrzutý War a rozverný Strife se společně snaží plnit úkol zadaný Koncilem, který se postupně stává složitějším, než se zprvu zdálo. Musejí si doslova projít nebem a peklem, vypořádat se s Luciferovými přisluhovači a ukončit vládu démonů nad říšemi pekla.

Prvotní obava z repetitivního ohnivého prostředí se naštěstí nepotvrdila. Každá z mnoha kapitol vyprávějící cestu k dalšímu démonovi vede naprosto odlišným prostředím, které je prošpikované nepovinnými sběratelskými předměty. Ty navíc nejsou jen pro okrasu, ale mohou vám vylepšit postavy.

Ani jednoho z jezdců apokalypsy nevybavujete novými zbraněmi a brněním. Tady se jede jen na nové schopnosti a vylepšování těch stávajících. War se bude neustále ohánět svým gigantickým mečem, ale časem se s ním naučí několik efektních parádiček, které vypomohou s většími hordami a silnějšími protivníky.

Strife zase nedá dopustit na své věrné pistole, kterým se akorát mění náboje. Časem se naučíte pálit střely jako z kanónu, dostanete zápalné kulky, ale i rány chrlící léčivé orby. Kromě toho má každý z jezdců sadu speciálních schopností, které čerpají z postupně se dobíjejícího ukazatele hněvu. Strife se navíc umí po vytrvalé a nepřerušené střelbě přepnout do režimu střeleckého šílenství, kdy se zbavuje protivníků s mnohem větší lehkostí.

Mezi oběma postavami můžete kdykoliv přepínat a jde o jednu z hlavních předností hry. Strife je mistrem boje z dálky. Svými zbraněmi si dokáže držet nepřátele od těla, jeho svižné úskoky ho dostanou z nebezpečí, a když dojde na nejhorší, zachrání ho stylové finishery načatých protivníků. Ale někdy – třeba v soubojích s bossy – vám bude takové horko, že bude lepší přepnout se do Wara a vyříkat si to s démony pěkně zblízka.

Střídání postav má význam i v případě smrti. Jakmile vám umře jedna postava, automaticky se převtělíte do druhé, a pokud s ní vydržíte nápor nepřátel po určitou dobu, mrtvý kolega se vrátí a bude opět k dispozici. Různé schopnosti vám dokonce umožní průběžně léčit postavu, za kterou momentálně nehrajete.

Někomu se to může zdát jako podvod, takto klamat smrt. Ale nám to přišlo jako výborný mechanismus udržující vás na hranici prohry, díky němuž nemusíte jednoho bosse absolvovat desetkrát a vyhnete se tak frustraci.

Na co zlato, dej sem duše!

Jakmile máte vymlácenou celou mapu, sebrali jste všechny klíče a odemkli s nimi všechny dobře ukryté dveře, otevřeli jste všechny truhly, našli symboly zvyšující životy a hněv, zhlédli všechny příběhové scény, nevynechali jste zkrátka nic, co jste v danou dobu mohli sebrat, a nakonec jste porazili bosse, můžete se vrátit do centrálního hubu.

Po každé misi se vyplatí navštívit obchodníka a utratit u něj těžce nasbírané duše a mince za větší počet léčivých lektvarů, odemčení nových útoků, zvýšení síly hrdinů nebo třeba zakoupení specifických jader. Ta běžně padají z některých monster a po jejich zasazení do stromu vylepšení se zvýší síla, útok a životy jezdců, ale hlavně se vám zpřístupní i jejich schopnost, ať už jde o procentuální navýšení udíleného zranění, nebo třeba šanci zanechat za sebou ohnivou stopu při úhybu.

Konstelace jader je důležitá a je poměrně zábavné hledat ideální kombinaci. Jednotlivá jádra se navíc neustále vylepšují. Každé jádro můžete mít jen jednou, takže jeho opětovné nalezení přispívá k vylepšení původního. Zkrátka a jednoduše, možností vylepšení jezdců je víc než dost, ale neztratíte se v nich.

U her tohoto typu se vždy nabízí otázka, jak je to se znovuhratelností a endgamovým obsahem. Darksiders Genesis má v základu tři obtížnosti, přičemž ta prostřední, normální, nabízí vyvážený zážitek. Po dohrání hry se vám zpřístupní ještě apokalyptická obtížnost, která je opravdovou výzvou. Kromě toho je zde dvacítka arén, ve kterých se na vás valí celkem deset vln nepřátel a odměnou jsou vám další vylepšení hrdinů použitelná v hlavní kampani.

Předně ale máte důvod vracet se do jednotlivých kapitol i v průběhu kampaně, jelikož si postupně odemykáte nové dovednosti jako portály a vrhání disku, díky kterým se dostanete do míst, kam jste dříve nemohli. Darksiders: Genesis je tedy částečně metroidvanií a perfektně se to do ní hodí.

Skvělé akční souboje, zábavné hledání tajemství a povedený platforming jsou podtrženy povedenou grafikou, skvělým ozvučením a přiznáme se, bavili jsme se i u dialogů, ve kterých energický Strife dychtí po krvi a postupně se snaží přimět Wara k úsměvu. Příběh jako takový nebude žádným překvapením pro veterány série a neměl by být tím, proč se do hry hnát. Ale pokud o Darksiders nic nevíte, neuděláte chybu, když začnete právě u Genesis.

Co taky čekat od pekla...

Jen si musíte dát pozor na pár problémů. Sama hra vás při každém spuštění nabádá k hraní na gamepadu a vy byste její radu neměli brát na lehkou váhu. A pokud jste se těšili na gaučový koop, tak na něj radši rovnou zapomeňte.

Kooperace jako taková je skvělá, každý z hráčů hraje za jednoho jezdce, každý se v dané kapitole může vydat kamkoliv, hádanky jsou upravené na míru dvěma hráčům a i v tomto případě si kdykoliv můžete prohodit role. Tak v čem je problém?

Vše funguje tehdy, když hrajete každý na svém zařízení, ale v případě splitscreenu jde o těžké zklamání. Je totiž fixní, nespojí se jako v Lego hrách v jeden obraz, když jsou hráči blízko sobě. Trpí tím hlavně Strife, který je prakticky k ničemu, protože na půlce obrazovky nemá šanci včas spatřit nepřátele a rozstřílet je dřív, než se k němu dostanou a je úplně jedno, na jak velké obrazovce/televizi hrajete. Obrovská škoda.

A nemůžeme opomenout několik zásadních bugů. Několikrát jsme museli celou kapitolu restartovat, za což mohlo jádro bytosti, které nešlo sebrat, ale kamera se na něj z nějakého důvodu zafixovala a nehýbala se s postavou. Často se také stávalo, že nepřátelé do sebe nechali bušit a nijak nereagovali. U těch malých to nevadí, ale když vás ignoruje boss, který má být vyvrcholením hodinové seance v jedné kapitole, tak to zamrzí.

I jedna z předností hry, tedy její vertikalita a s ní spojené hopsání, není úplně dodělaná. Snadno se dostanete do míst, kde nemáte co dělat a ze kterých se špatně dostává. Kvůli pohledu kamery, který by leckdy také potřeboval dostat za vyučenou, skončíte třeba v nekonečné propasti, protože jste se při skákání ze sloupu na sloup netrefili (perspektiva je mrcha pekelná).

Darksiders Genesis má víc než dost nedostatků, ale jde o případ, kdy nad nimi dokážeme přimhouřit oko a dál se bavit světem, postavami, akcí a tím vším ostatním. Dohromady jde totiž o výborný mix žánrů, který do zavedené série až překvapivě zapadá. A nejde ani náhodou o hru, kterou by si užili jen fanoušci Darksiders. Je to zkrátka výborné akční RPG, které si dovedeme představit jako vlastní sérii běžící nezávisle na původní trilogii.