Dance Central 2
Taneční hry mají stále něco do sebe a Dance Central 2 je k navození pocitu celonočního dovádění v klubu tak blízko, jak jen se můžete dostat ve svém obýváku. Pro běžného hráče je to sice zážitek jako z jiného světa, ale to byla první vodka s Redbulem taky, nebo ne?
Další informace
| Výrobce: | Harmonix |
| Vydání: | 21. října 2011 |
| Štítky: | taneční, hudební, více hráčů u jednoho zařízení, společenská |
Nalijme si čistého vína. Party hry běžného hráče zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. Je to nicméně škoda, protože po odhození předsudků lze zjistit, že to vlastně něco do sebe má. Dance Central 2 je, stejně jako jeho předchůdce, taneční party hra, která je šitá na míru periferii Kinect. Z toho důvodu ji neuvidíte na žádné jiné platformě, jako tomu bylo například u Michael Jackson: The Experience. Kinect se, na rozdíl od Wiimote a PS Move, vyloženě nehodí k hraní konvenčních videoher, v Dance Central (2) ale chytrá kamerka přímo září. Princip je snadný, vyberete si písničku a tančíte přesně tak, jak vám ukazuje postava na obrazovce. Každá skladba je rozdělená na různé taneční kreace a hra vás za každou z nich ohodnotí, většinou dost nekompromisně. V tanečních soubojích, ať už s AI nebo živými protihráči, se tak stává vítězem ten, kdo má na konci písničky vyšší skóre.
Celý proces je přitom překvapivě intuitivní a i úplný nováček se ve hře zorientuje během několika minut. Nenechte se ale mýlit, hra není v žádném případě jednoduchá. Cokoliv jiného, než obtížnost easy je pro obyčejné (tzn. ne zrovna tanečně založené) hráče slušná výzva, a na hard si ani neškrtnete bez poctivého tréninku a velmi slušné fyzičky.
Kromě skóre a uchechtávání přihlížejících máte i další indikátory, jak vám tancování jde. Když část pohybu prošvihnete úplně, tanečníkovi na obrazovce zčervená část těla, kterou neměl ve správný čas na správném místě. Pokud se naopak trefíte naprosto přesně, pozadí ztmavne a pod tanečníkem se objeví nápis „flawless“.
Ve hře od prvního dílu mnoho možností nepřibylo a žádná komplexní kampaň se ani tentokrát nekoná. Pokus o singleplayer tu najdete v podobě série tanečních duelů, v níž se musíte postupně dostat od nuly až na pozici taneční hvězdy. Novinkou je fitness mód, který vám ve zvoleném programu (od destiminutové rychlovky, až po téměř hodinový maraton) pořádně protáhne tělo.
Ostatní módy zůstávají prakticky beze změny, přesto hra nabízí jednu obrovskou novinku, která v předchozím dílu citelně chyběla. Malou revolucí ve světě Dance Central je multiplayer, ve kterém mohou konečně tancovat dva hráči najednou, což hře dává zcela nový rozměr. Technicky je vše implementováno bezchybně, Kinect vše krásně stíhá a vy nepoznáte rozdíl v citlivosti při hře jednoho, nebo dvou hráčů.
Bezproblémová je i situace, kdy si každý hráč zvolí jinou obtížnost a tancuje úplně jiné kroky. Jediné, co ve vás může vytrhnout z taneční extáze, je dobře mířený levý hák (jeden z pohybů v písničce Sandstorm) nebo jiná nebezpečná kreace od vašeho protihráče, který se bude příliš soustředit na hudbu a zapomene na své okolí.
Kam zmizel ten starý song
Jednou z hlavních devíz nového Dance Centralu je především dlouhý seznam písniček, na které budete tancovat. Věřte nebo ne, Harmonixu se povedlo trumfnout první díl i tady. Skladby jsou seřazené podle obtížnosti a srdce každého trance-klubového povaleče musí zaplesat už u prvního kousku, kterým je Sandstorm od DJ Darudea.
Celý seznam je ale prošpikovaný fantastickými kousky rytmické taneční hudby, ze kterého si vybere snad každý. Za všechny O-Zone (Mai Ai Hee), Bruno Mars (Grenade), Like Far East Movement (Like a G6), Haddaway (What Is Love?) nebo David Guetta (Sexy Bitch, Club Cant Handle Me). Dvojicí vypalovaček do seznamu přispěla i Lady Gaga se svou Bad Romance a Born This Way.
Bieborně
Jelikož ale nic není dokonalé, povedl se Harmonixu i jeden slušný faux pass. Britney Spears (s písničkou Toxic) je v pořádku a stejně tak i Missy Elliot, Mary J. Blige a Rihanna se svými ne úplně ideálními tanečními kousky do hry hezky zapadají. Ale proč je do pytle hned pod Technologic od Daft Punku Justin Bieber?! Co to bude příště, Rebecca Black?
Pokud by se vám snad songy, které najdete na DVD s Dance Central 2, oposlouchaly (nebo spíše otancovaly), můžete si z Xbox Live stáhnout další z přibližně stovky připravených pecek. Každá sranda ale něco stojí, a tak za každou další písničku vypláznete 240 MS bodů, což není málo.
Dobrá zpráva je, že všechny songy, které jste si tímto způsobem koupili k původnímu Dance Central, se vám automaticky převedou do dvojky. Špatná zpráva je, že pokud budete chtít do dvojky kompletní převedení všech písniček, které najdete na disku jedničky, bude vás to stát dalších 400 MS bodů. Dance Central 2 bohužel neumí použít Xbox Live k ničemu jinému, než stahování nových písniček, online multiplayer se ani tentokrát nedostavil.
I když vám hra čas od času ukáže, jak zoufale (oproti profesionálním tanečníkům, které do hry nasnímali) při tancování vypadáte, skepse se naštěstí nekoná, protože Dance Central je především o instantní zábavě z jednoduchých tanečních kreací, jakou už několik konzolových generací nabízí třeba Dance Dance Revolution.
Pokud byste ale chtěli, hra vám po každé písničce nabídne upload (vždy velmi diskreditujících) fotek na Facebook a Twitter. Samozřejmě je na místě varování, protože zbytek světa zcela jistě nepochopí, za jakých podmínek fotky vznikly, a bude se vám to jen obtížně vysvětlovat.
Dance Central 2 je zkrátka trochu jiná hra, než na které jste až doteď byli zvyklí. Není to alternativa k Dark Souls nebo Battlefield 3, a pokud před sebou máte volný víkend, který hodláte strávit v klidu a hlavně sami, taneční party hra nejspíš nebude to pravé. Dance Central 2 je mnohem větší konkurencí pro společenské hry, ke kterým prostě potřebujete partu kamarádů. A taky láhev něčeho tvrdšího, pokud si budete chtít dát soutěž o nejlepšího Biebra.