Dance Central

Verdikt
82

Vlastníte Kinect? Pak byste měli vlastnit i Dance Central, parádní taneční simulátor se skvělým playlistem, který zabaví na hodně dlouhou dobu a dokonce i něco naučí. Mohl být krapet hlubší a propracovanější, ale i tak se pro pohybový ovladač jedná o jasnou volbu.

Konzole

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Harmonix
Vydání: 10. listopadu 2010
Štítky: taneční, pohybový ovladač, společenská, simulace

Dance Central je taneční simulátor pro Xbox 360, který stojí na schopnostech pohybového ovladače Kinect (bez něj se nedá hrát!), a rázem se tudíž jedná o velice autentický taneční titul. Nepotřebujete žádné kusy plastů do rukou ani žádné podložky pod kopýtka, přičemž snímač registruje (a vyžaduje) pohyby celého vašeho těla, od hlavy až k patě. A třebaže waltz, quickstep ani tango si pochopitelně nezatancujete, najdete zde, jeden by řekl, dokonce praktičtější kousky. Trsání v klubech je přeci jen pro většinu lidí častější a přístupnější než vznešené plesání.

V rytmu 21. století

Dance Central se zaměřuje převážně na moderní taneční hudbu a velmi slušnému playlistu, čítajícímu přes 30 songů, vévodí takové vypalovačky posledních let jako Poker Face či Just Dance od Lady Gaga, I Know You Want Me od Pitbulla anebo Crank That od Soulja Boye.

Najdete zde ale i hrstku starších (možná nadhodíte „kultivovanějších“) písniček, jako např. Jungle Boogie od Kool and the Gang. Hudba v Dance Central tedy nehýří variabilitou, ale publikum, které ještě stále obráží kluby, playlist určitě uspokojí. Koneckonců, primárně na něj hra logicky míří.

Nátura jednohubky

Stejně jako celý Kinect, i Dance Central je maximálně přístupnou hrou, kterou zapnete, a pokud se poperete s menu (je sice rychlé, ale pro ovládání rukou nepřesné), můžete už během několika vteřin imitovat pohyby demo tanečníka na takřka kteroukoliv písničku z playlistu. To je ale zároveň i jeden z největších záporů hry – neskýtá žádnou kampaň ani žádný příběhový mód. Svými úspěchy zde můžete odemykat těžší obtížnosti, pár extra písniček a sem tam i nějaký doplněk pro vaše tanečníky či tanečnice, ale to jsou veskrze jen detaily.

Absence nějakého kampaňového „pošťouchávače“, který by vás tlačil vpřed a při tom nabízel několikaúrovňové uspokojení ze zdolání toho či onoho tance, zamrzí o to více, když se podíváte třeba na propracovanější Guitar Hero; nebo ještě lépe Rock Band, které, kdo by to byl řekl, pochází od stejných autorů jako Dance Central, tedy Harmonix. Takhle sice máte na začátku ohromné možnosti, ale dochází tudíž i k jistému přesycení a navíc chybí pořádné odměny za úspěchy, na něž jsme zvyklí odjinud.

Tancujte!

Nicméně to je tak jediná zásadní výtka, jinak je Dance Central ohromně chytlavá a velmi zábavná taneční hra. Funguje tak, že vás postaví na parket čelem k tanečníkovi, který učebnicově trsá, a vy musíte spolu s ním. Pohybující se pás karikatur napravo vám ukazuje, jaké kroky přijdou na řadu (něco jako oznamovač kostiček v Tetrisu), a vy musíte dané pohyby provést stejně jako váš vzor. Postavička v TV se tedy nevrtí jako vy, vy se musíte vrtět jako ona.

Jak již bylo řečeno, Kinect kontroluje chování celého vašeho těla a máloco vám dá zadarmo. Pokud daná sekvence tance vyžaduje pumpování pravou pěstí nad hlavou, znamená to, že nejenže musíte onou rukou samozřejmě nad hlavou pumpovat, ale i pozice zbytku vašeho těla musí korespondovat s instruktorem před vámi; má-li instruktor připaženo a nohy u sebe, musíte tak učinit i vy. Jinak špatně rozložené partie těla zablikají červeně, hra vám to neuzná a obdržíte jen zlomek bodového ohodnocení, ať už si pěstičkou pumpujete, jak chcete.

Zatímco v Dance Dance Revolution jen dupete na šipky na podlaze, resp. v Just Dance pro Wii jen máváte ovladačem, v Dance Central pro Kinect jste konstantně zapojeni celým vaším tělem.

A není to žádná sranda! Mockrát se stane, že pasáž zatancujete (podle vás) správně, ale hra to nevezme, a ačkoliv vztekat se můžete sebevíc, vždy jde o vaši chybu, protože jste se třeba málo ohnuli. Proto je potřeba ocenit, kterak Kinect v horním okénku promítá hráčovy reálné pohyby a on tak má porovnání s tím, co dělá a jak by to dělat měl.

Těžké začátky

Taneční laici jako my si máknou za každých okolností. Nicméně když hru necháte ozkoušet přítelkyni, která trsá celý svůj život, i ona se bude muset náročné pasáže obtížných tanců učit v místním tutoriálu.

Tomu se zde říká Break It Down, a jak již název napovídá, rozseká každou písničku na několik úseků, nechá vás opakovaně vyzkoušet jeden krok za druhým a následně je spojí. Protože pokročilejší tance jsou náročnější i na nejnižší obtížnost, potěší jak možnost zpomalit čas pro podrobnější okoukání, tak přítomnost lektora, který vždy odpočítá začátek a pak radí, co dělat. Naopak ze stejného důvodu naštve, že když nějaký krok opakovaně nezvládáte, hra vyplázne červený křížek a jede dál. Stejně tak zamrzí nemožnost trénovat v rámci Break It Down jeden jediný problematický pohyb, ale musíte vždy absolvovat celou sekvenci zhruba pěti.

V tutoriálu nejenom zjistíte, jak zdolat tanec ve hře předpisově a odemknout si tak těžší obtížnost. Vy se tam ten tanec ale skutečně naučíte, a třehaže jde možná jen o scestné vlny euforie, u drtivé většiny místních tanců si není problém představit, že byste s jejich obtížnějšími variacemi velmi dobře obstáli normálně v klubu.

Jasně, už jen z povahy hry to můžete s partou známých roztočit v obýváku – Battle režim, kde se dva konkurenti postupně střídají, k tomu přímo vyzývá a jen přidává na zábavnosti titulu (i když multiplayer pro dva najednou by se taky hodil). Avšak to, co v rámci Dance Central předvádíte před televizí, lze bez obavy vytáhnout ven, mezi lidi skutečné. Pohybů a variací jsou tu snad stovky, a ačkoliv tance nekorespondují s kreacemi v oficiálních klipech daných písniček, na každý pád zaručují, že DC disk se vám bude v mechanice protáčet hodně dlouho.

Jinými slovy, jakožto taneční trenažér figuruje Dance Central někde úplně jinde, než Guitar Hero jakožto trenažér kytarový, který jen tak mimochodem s hraním na kytaru nemá prakticky nic společného.

Pot, hvězdičky a slang

Není proto divu, že intenzivní hraní Dance Central vás pěkně zahřeje, neřku-li dokonce zpotí, a těch pár duhových free-style foto-pauz (to se holt musí vidět, trochu šílenost), které od hry v průběhu výkonu tance dostanete, s oddechem uvítáte. Sice tu nejsou žádná salta, stojky či breakování na zemi, ale neustálý pohyb do všech čtyř stran, kroucení pánví, mávání rukama, otáčení a poskakování dělá své.

Jinak v Dance Central samozřejmě najdete i bodové ohodnocení vašich výkonů, které funguje jako v mnohých jiných hudebních titulech. Za dobře provedený krok získáte určitou sumu, ta se násobí při úspěšném řetězení kroků a na konci každého představení zjistíte procentuální úspěšnost trefování se do korektního stylu a obdržíte až pětihvězdičkový metál. Spolu s tím mě potěšilo, jak nenásilně a při tom efektně dává hra najevo, že se daří – tanečník se pohybuje v jakémsi zeleném šplouchajícím rybníčku, kolem něhož se točí „Flawless!“.

Obecně vypadá Dance Central k světu, tedy za předpokladu, že vám nebude vadit lehce „cartoonová“ grafika a možná až přehnaně ujeté (snad i hloupé) vzezření některých aktérů. Avšak to je vysloveně jen věc v kusu, nemluvě o tom, že jako berná mince se zde bere rozpohybování postav a animace, které jsou na všech frontách perfektní. Mimochodem, Dance Central také dobře poslouží jako výuka amerického slangu.

Povinnost pro všechny Kinecťáky

Dance Central se jednoduše povedl. V rámci žánru tanečních her se jedná o titul bezpochyby nejvíce taneční, když u něj aktivně zapojujete celé tělo. Drtivá většina tanců je navíc tuze zábavná, jsou dobře variabilní, skvěle animované a spoustu srandy si s nimi užijete nejen se známými doma, ale po naučení snad i venku v klubu. Jen škoda, že tu není nějaká plnohodnotná kampaň a že tutoriál není úplně nejpřívětivější.