Crysis 3
Crysis 3 je výborné završení série, které navazuje na předchozí hry, ale na konto řady menších experimentů a změn s nimi nesplývá. A tam, kde singleplayerová kampaň začíná pokulhávat, zaskakují audiovizuální orgie společně s dobře fungujícím, zábavným a obsahově adekvátním multiplayerem. Pokud máte dostatečně výkonný počítač, zvládající například 4K rozlišení, nejspíš si hru budete chtít zahrát už jen kvůli tomu, jak vypadá - nic hezčího v podstatě neexistuje. Pod strhujícím vizuálem se nicméně stále ukrývá kvalitní střílečka.
Vykřikovat, zvlášť na mírumilovném internetu, že grafika je důležitá, se dnes dle nepsaných hráčských kodexů řadí mezi nejzávažnější společenské prohřešky. Ale kdo se nikdy neohlédl za vymóděným Ferrari či vyleštěnou italskou turistkou, ať hodí kamenem. A tak se snad nemusíme bát jít s kůží na trh a přiznat, že na Crysis 3 jsme se těšili primárně ze tří důvodů: 1) Gra. 2) Fi. 3) Ka.
Vydřená krása
Všechny tři body splnili frankfurtští inženýři z Cryteku nerozdílně, na jedničku s hvězdičkou. Crysis 3 je hrou dech beroucí a tuze krásnou, z technologického hlediska bezkonkurenční. Mé ego turisty bylo neustále ohromováno půvabnými výhledy - tuhle ho ozařovalo zapadající slunce, támhle zase padající poletucha mimozemských Cephů. Zaklínač 2 rázem přišel o metál hry s nejpohlednějšími panoramaty. Jedinou kaňkou budiž trhané animace jak z Modern Warfare, jinak je ale hraní bez zavřených očí vážně o čelist.
Bichle pod obalem
Ale konec srandy. Dělat z Crysis 3 interaktivní technologické demo by bylo nefér, protože v té bezprecedentní slupce se skrývá řemeslně velice dobře udělaná a poctivá střílečka od v žánru zkušených a osvědčených vývojářů. Třebaže je, stejně jako dvojka, zasazena do New Yorku, rozsáhlostí jednotlivých segmentů připomíná otevřenější tropickou jedničku.
Ono toho z Velkého jablka v roce 2047 stejně už moc nezbylo - z mrakodrapů jsou ohryzané ruiny, jimiž protékají řeky, které zvlhčují bývalé parky, nyní připomínající neprostupnou džungli. Jednou mě v ní naháněla tlupa hbitých emzáků s čepelemi místo paží, a připadal jsem si jak děti v Jurském parku pod náporem velociraptorů. Koloniální Aliens hadr.
Jinými slovy, první Crysis se rozmáchla směrem horizontálním, druhá směrem vertikálním a Crysis 3 oba směry umně kloubí. Z čehož může být průměrný hráč lehce vykolejený (příklad: protagonista opět umí nejen skákat tři metry do vzduchu, ale i šplhat do oken v prvním patře). Dnešní střílečková produkce jej přeci naučila postupovat se svázanýma rukama rovně za nosem. Jenom někdy po vás vývojáři chtějí, abyste vystříleli všechny nepřátele, ale vždy k tomu mají dobrý důvod a nikdy nediktují jak. Je-li vám kradmý postup milejší, lze se často kolem bídáků proplížit a sem tam do toho dokonce splnit nějaký vedlejší úkol. Mnohdy ani není problém antagonistům jednoduše zdrhnout a se zdviženým prostředníčkem nad hlavou pokračovat dál.
Tětiva, nejlepší přítelkyně lovce
Utíkání však jaksi nekoresponduje se zdejší rolí lovce v sexy skafandru, jejíž plnění je v Crysis 3 skoro stejně uspokojivé, jako v Dishonored. Díky rozsáhlým “úrovním” je možné nepřátele eliminovat ze všech světových stran, zespoda i seshora. A k tomu vám luk pomáhej. Jedna z největších novinek v sérii bude dost možná vašim suverénně neoblíbenějším vercajkem od začátku do konce, a precizní zaměřování vás bude bavit i přesto, že efektivita zbraně je totálně přestřelená. Co zásah šípem, to zabití, a co je nejzásadnější - střelba nedeaktivuje neviditelnost, nehledě na typ užívaných šípů! Díky luku tudíž lze Crysis 3 hrát mnohem více přímočaře; mnohem více jako lovec, nikoliv jen jako oběť. Zoufalé výkřiky vojáků Cellu “Někdo nás loví!” budou vašimi nejoblíbenějšími hláškami.
I proto je stupidní umělá inteligence bezesporu uměleckým záměrem tvůrců, kteří nechtěli hráčovi příliš sekat na holou a kazit mu neohrožený lovecký pocit… Anebo ne? Jak jinak si však vysvětlit, že už ve Far Cry, prvotině Cryteku, úřadovala lepší a hlavně náročnější AI. Crysis 3 je, kvůli faktorům zamýšleným i nezamýšleným, ve výsledku nejtriviálnějším dílem trilogie. Znalci nanoobleku by rovnou měli sahat po jednom ze dvou nejvyšších stupňů obtížnosti jinak je nic nebude nutit k opatrnému postupu či hledání alternativních stezek, a za šest hodin bude šmitec.
Do třetice všeho dobrého
Selektivní paměť nám málokdy dovolí ocenit pokračování víc, než originál. Crysis 3 není výjimkou, ale z ryze racionálního hlediska jde o nejvypiplanější krizovku s tvrdým "y". Crytek se nebál učinit celou řadu drobných změn, které jsem, coby samozvaný veterán série, ocenil. Vše v zájmu komfortu. Nanosuit už při sprintování nespotřebovává energii, granát před hozením ukazuje svou plánovanou trajektorii, s těžkým kulometem v rukou se už dají otevírat dveře a dalekohled značkuje nepřátele bez nutnosti mačkat klávesu, dokonce i skrze zdi. Sem tam dokonce narazíte na, řekněme, artefakty, které z Propheta na chvilku učiní nezničitelný nástroj zkázy, což k zakončující nátuře celého příběhu skvěle sedí. Jen ty upgrady brnění budou opět citelné až v multiplayeru.
Do toho si Crytek připomněl ostrovní kořeny své tvorby a přihodil více sekvencí ve vehiklech, u nichž někteří budou tradičně nadávat na ovládání zpoza volantu, ale to už patří k rukopisu. A když už byli vývojáři u té těžké techniky, starou známou partii obohatili o automatické střílny (24 let po událostech dvojky se je Cell i Cephové konečně naučili konstruovat), které lze dálkově přemlouvat na vaši stranu. Řekl tu někdo BioShock? I ta zdejší hackovací minihra funguje de facto stejně, jako v druhém výletě do podvodního Rapture.
Číslice v názvu něco indikuje. Ano, Crysis 3 je v základu tím samým, co minule a předminule, poněvadž tím také chce a má být. Přesto se v Cryteku nebáli experimentování. Počtem i mírou všelijakých změn uhodili do zlaté žíly, trojce se tak úspěšně daří nesplývat s minulými díly a má plné právo stát na vlastním piedestalu, s hlavou vzpřímenou. Výborné završení výborné trilogie. A také graficky nejpokročilejší hra současnosti.