Crysis
Bomba, o které se vědělo, že napáchá paseku. To se opravdu potvrdilo a i dnes, řadu let od vydání, hra nabízí grafiku téměř srovnatelnou se současnou produkcí, což je obrovský úspěch samo o sobě. Dynamická akční hratelnost rovněž nezestárla ani o píď, žádný milovník akčních her by si tak první Crysis neměl nechat ujít.
Je asi zbytečné nějak zeširoka rozmazávat, jak úžasně Crysis vypadal v době vydání. Vždyť právě na tom je postavena reklamní kampaň a tím směrem mířil veškerý hype. Obrázky vám řeknou více než popis. Naprosto dokonalé jsou postavy, jejich tváře a animace. K tomu si připočítejte vynikající hudbu, která vás naprosto vtáhne a naladí na věci následující. Zapomenout se nedá ani na in-game příběhové animace, které strčí veškerou soudobou konkurenci do kapsy a někdy máte pocit, že jsou snad předrenderované.
A jak se to tedy hraje?
Dvěma slovy: velmi dobře. Prvních pár úrovní jako by Far Cry z oka vypadlo. Brodíte se džunglí, přepadáváte menší skupinky vojáků, vozíte se v autech nebo člunech a díky vetřelcům pomalu přicházíte o všechny parťáky. Právě mimozemšťané a pokročilá technologie (nanosuit) je nakonec to, co Crysis od Far Cry docela podstatně odlišuje.
Snad až na závěrečnou bitvu na lodi nejsou vetřelci nijak démonizováni, spíše než na velikost sází na počet a dravost. Jejich modely i chování mi v mnohém připomínaly potvůrky z Matrixu. Dají se zničit, ale ve své podstatě vám to není nic moc platné, protože za každého jedince čekají další tři v řadě. Korejec a vetřelec? Jak to jde dohromady? V kostce: Korejci najdou na tropickém ostrově zakopaný pozůstatek dávné civilizace, přivedou ho k životu a Američané za ně ten průšvih musí vyřešit.
Nicméně k soubojům s mimozemšťany nedojde dříve než přibližně ve dvou třetinách hry a do té doby vám musí stačit Korejci. Nebojte se, tam kde stroje drtí silou, lidé používají mozek. Souboje s vojáky jsou díky tomu velmi zábavné a dokonale vás prověří. V momentě, kdy vás šikmoočko zmerčí, vyvolá máváním rukama poplach, vystřelí světlici, chopí se kulometu nebo prošmátrá kapsy a hodí granát.
Trochu to proto vypadá, že bylo chování vojáků v Crysis přizpůsobeno právě vašemu obleku. Když totiž jdete do akce po hlavě, umělá inteligence zase až tak nezáří, ale v případě, že bude využívat možností, které nanosuit přináší, situace se rázem mění. Vojáci jsou velmi bystří a reagují na každý podezřelý zvuk a zrakový vjem. Jako neviditelný se vplížíte do základny, prohlédnete si, kde kdo stojí, jaké má zbraně, ze skladu munice si nějakou výbavu vypůjčíte a až pak se rozhodnete, jakým způsobem zaútočit.
NANOSUIT
Půjdete „po jednom“ a odděláte stráže pěkně popořadě? Nebo je libo dojít za záda kulometčíka, svými pevnými pěstmi ho odstranit a s ostatními si to vyřídit pěkně z vyhřátého místečka za kulometem? A nebo umístit nálože na strategická místa a z dálky je odpálit? Nebo udělat rozruch na jedné straně tábora, nalákat vojáky a vyřídit je dobře mířeným granátem? Nebo radši obrovskou silou házet sudy a krabice na Korejce? Nebo obsadit tank? Džíp? Vylézt na strážní věž, zneškodnit odstřelovače, vzít si jeho výbavu a vyřídit si to se všemi z dálky? Nejlepší je, že lze všechny tyhle přístupy kombinovat a měnit strategii tak, jak se vám právě chce.
A pak přišli vetřelci
Obrovský zlom přichází asi ve dvou třetinách hry, kdy se podíváte do mimozemské báze. Jakmile jste ve vetřelecké instalaci, naprosto se změní fyzikální model, grafické zpracování i zvuková kulisa a budete jen zírat, co se to kolem vás děje. V němém úžasu projdete, nebo spíš proplujete prostorem celé této části a právě na tomto místě na scénu přichází další důležitá součást hry – atmosféra. Ta se zahušťuje ještě více v momentě, kdy bázi opustíte a část tropického ostrova se ponoří do zimní podoby. Ale hlavně se dostáváte od soubojů s vojáky k válčení s vetřelci. Od samostatných akcí k týmovému pojetí.
Hráli jste Half-Life 2 Episode Two? Také jste slintali slastí nad poslední fázi s obrovskými trojnohými Stridery? V Crysis zažijete na obrovské ploše přibližně čtyřikrát delší zápas o přežití, který je minimálně stejně intenzivní, navíc podpořený nádherným zpracováním, měnícím se prostředím (nejste zavřeni v jedné úrovni) a efekty vyvedenými v hollywoodském stylu.
Tahle část je opravdu dokonalá, snoubí se v ní atmosféra strachu z neznáma a sounáležitosti, protože je vám jasné, že z těch desítek vojáků kolem vás nakonec skoro nikdo nepřežije, protože není vyvolený a nemá nanosuit. Jestli se někde tučné konto EA při podpoře Cryteku projevilo, tak je to právě zde. Tahle dokonale zvládnutá akční pasáž má velmi blízko k velkým filmovým trhákům a navíc si ji můžete prožít na vlastní kůži!
Žádné zásadní nedostatky ve hře nenajdete. Snad jen prostředí není tak otevřené jako ve Far Cry, kde jste mohli jít opravdu kamkoli - zde se sice pohybujete v relativně otevřeném světě, ale z jedné strany jsou skály a z druhé voda. Žádné desítky ostrůvků, žádné nekonečné džungle, jen takové větší koridory. Menší problém je i s obtížností. První dvě třetiny bez sebemenšího zaškobrtnutí, všude plno nábojů, automatické doplňování zdraví také udělalo své. Jenže jak se přiřítí vetřelci, je rázem je po idylce. Tenhle nepoměr mohli autoři trochu více vybalancovat.
Crysis se měl stát technologickým mezníkem a tím také je. Co se hratelnosti týče, Crysis rovněž nezklamal. Sice je tu pár drobností, ale z celkového pohledu se jedná o vynikající hru, která zabere přibližně dvanáct hodin na první dohrání. Ale věřte, že se ke Crysis budete chtít nejméně jednou vrátit, abyste zkusili jiný způsob boje.