Crusader Kings II: The Old Gods

Verdikt
88

Crusader Kings II: The Old Gods nabízí povedenou modifikaci osvědčené formule základní hry. Výrazně mění rozložení sil a pravidla, což hře dodává nový, svěží impuls. Pokud se umíte do Crusader Kings II opravdu vžít, nabídne vám Old Gods větší prostor na pořádný roleplaying.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

LinuxLinux

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Paradox Entertainment
Vydání: 28. května 2013
Štítky: tahová, taktická, středověk, datadisk, strategie

Jaké by to bylo vyrážet s drakkary na loupeživé nájezdy proti uctívačům Bílého Krista, budovat Velkomoravskou říši, obětovávat nepřátele na oltářích starých a pravých bohů? Crusader Kings II patří mezi špičku historických strategií. Disponuje unikátním mixem politické, válečné a společenské taktiky, což hře společně s velkou mírou detailu propůjčuje unikátní postavení. Jednoduše řečeno, hra vám dá možnost žít v kůži středověkého vládce.

Nyní Crusader Kings II po řadě menších expanzí rozšiřuje jedna velká. Nese název Old Gods a vrací nás do poloviny 9. století, kdy v Evropě a na Blízkém východě ještě přežívají polyteistické náboženské systémy. Právě díky zařazení pohanských vládců a nové mapě v Old Gods se základní model Crusader Kings II hodně mění. 

U Thora a Svaroga!

Do popředí zájmu se v Old Gods dostává několik pohanských frakcí jako třeba seveřané, Slované nebo zoroastriánci, které se samozřejmě štěpí na menší celky - logicky tedy nepracují jako jedna klika. Hraní za ně je atraktivní jak z hlediska nových událostí a možností, tak díky faktu, že se často nachází ve velmi zajímavé politické situaci.

V Anglii na začátku hry probíhá invaze synů Ragnara Lothbroka, Skandinávie je směskou drobných království, která spolu soupeří o moc a střední i východní Evropa je dějištěm střetu Slovanů s Franky. Zoroastriánci v momentální podobě datadisku zase mohou jen čekat, jak dlouho vydrží, protože je skoro vždy převálcují perští Safíjovci.

Hra za pohanského vládce je hodně odlišná. Kupříkladu vikingové mohou pomocí lodí pořádat nájezdy, z nichž domů přiváží zlato, prestiž a v neposlední řadě zajatce, které lze obětovat. Navíc je velmi snadné vyhlásit válku, protože nepotřebujete záminku - tady se na zákony nehraje. Když máte chuť něco dobýt, tak šup do války. Na zákony si stěžujte, u koho chcete, my máme fakt velké sekery!

Na druhou stranu mají vikingové velmi těžký proces nástupnictví, protože země se rozděluje mezi syny a občanská válka nad vámi neustále visí jako Damoklův meč. O agresivních sousedech ani nemluvě. Vždycky je lepší mít našetřeno na nouzové povolání žoldnéřské armády. Ostatní pohané nemají možnost nájezdů, ale disponují defenzivními bonusy a cizí armády na jejich území mnohem více strádají. Ve výsledku je hra za Vikingy velmi aktivní. Musíte pořádat nájezdy, protože vaše země není žádnou oázou a navíc vikinský velitel, který dlouho nebojoval, ztrácí prestiž.

Vypleňte Prahu, obětujte Neklana

Crusader Kings II vždy excelovala v dobrém zobrazení drobných i větších událostí vladařského života a rozšíření Old Gods není výjimkou. A tak můj cynický vikinský nájezdník prožil rušné chvilky. Sice vlastnil jen jedno panství a byl poddaným malého krále, ale velmi brzy se mu podařilo nashromáždit dost zlata na najmutí armády námezdných Finů. Vedl s nimi povstání několika leníků, čímž se osamostatnil a dobyl svého souseda.

Během nájezdu na Prahu po Labi byl ale těžce zraněn a už to vypadalo, že vypustí duši. Nakonec se ale vzpamatoval a dokázal po třicet let plenit Balt a střední Evropu, zatímco odrážel snahy o dobytí ze strany nově zformovaného Dánského království. Když pak zajal i králova bratra a následně jej obětoval při slavnosti (velmi zábavné, doporučuji!), Dánové se raději pustili sami do sebe. Jenže tři synové, to věstilo problémy a taky, že ano. Ve chvíli kdy vypustil duši, už se vše mlelo.

Old Gods vyniká hlavně ve věrném zobrazení doby. Můžete sledovat rychlou, cca třicetiletou proměnu celé Evropy. Klanová zřízení a spousty drobných státečků se mění na větší celky, a pokud šlo na začátku bezostyšně drancovat, později už proti vám budou stát velké armády a vy se budete muset pustit cestou konvenčního feudalismu či spojenectví. Postupně zmizí drobná království, která se rubala několika stovkami válečníků. Alfrédův Wessex, mocná Velká Morava, Švédské království - to všechno už jsou mocnosti, které provinční jarl nemůže vyzvat.

S křížem na prsou

S tím souvisí i fakt, že Old Gods má cenu hrát i za jiné, než jenom pohanské státy. Situace v Anglii, kde severské invazi čelí několik křesťanských království, je zajímavá, protože je tu moc rozštěpena a nevíte, kdo z toho chaosu vyjde jako vítěz. Ještě atraktivnější je trojice franských států, která má na východě Slovany, na západě muslimy a ještě se hádá mezi sebou.

Muslimské státy jsou také rozštěpené a Byzanc má mnohem silnější postavení. Samozřejmě se také můžete vrhnout do budování Velké Moravy, která se pak může vyvinout v Čechy a Moravu. Možností je zde opravdu nepočítaně, posun v čase a nová pravidla pro pohany hře velmi svědčí.

Novinek je v Old Gods opravdu hodně. Díky možnosti pronikat hlouběji do kontinentu po velkých řekách se mění celkový strategický přístup. Má cenu stavět obranná postavení na klíčových bodech, a pokud možno nějak zablokovat celý říční přístup, protože občas jsou ti plenící vikingové vážně otravní. Postupem času můžete dojít i k tomu, že budete chtít reformovat náboženství, ale to je běh na hodně, hodně dlouhou trať.

Hodilo by se jediné – aby tohle pojetí strategií od Paradoxu konečně doplnil lepší bojový systém, protože i přes drobné kosmetické změny už zkrátka nestačí držet krok s propracovaným zbytkem hry. Tvůrci si to ale jistě uvědomují a předpokládáme, že při tvorbě případného třetího dílu si navržení nového soubojového systému vytknou jako jednu z priorit.