Company of Heroes

Verdikt
92

Jako u kvalitní literatury, kterou člověk hltá od první do poslední stránky, jsou Company of Heroes strategií, jenž se doslova hraje jedním dechem. Každý aspekt této hry se může pochlubit nějakým superlativem – je to zkrátka nářez! Stinnou stránkou je pouze relativně krátká hlavní kampaň a možnost hrát v ní jen za Spojence. Pro každého příznivce militaristických strategíí jde o jasnou volbu.

Počítač

WindowsWindows

12,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

12,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Relic Entertainment
Vydání: 29. září 2006
Štítky: válečná, druhá světová válka, realtime, strategie

Říkali jste si, že se v přemíře RTS z 2. světové války už nedá vymyslet nic, co by vás vyloženě strhlo? Ale kdeže, rezervy tu byly a prakticky beze zbytku jich dokázalo využít CoH. Většina z vás už jistě stačila zaregistrovat, že se v Company of Heroes rýsoval skvělý strategický počin. Jak je ale možné, aby už stokrát omleté téma druhé světové války mohlo takovým způsobem excelovat?

Děj jak z filmu

Základní kámen položili sami vývojáři z řad Relic Entertainment, kteří například už ve hře Warhammer 40 000: Dawn of War jasně ukázali, že ví, čemu se říká parádní hratelnost. Nicméně i přes nesporné klady a vysoká hodnocení zůstalo Dawn of War trochu nedoceněno masovým publikem. Možná proto se v Relicu rozhodli vytvořit herním stylem velmi podobnou hru, která by ale vycházela z všeobecně známého tématu druhé světové války. Respektive ze spojenecké invaze v Normandii a následné ofenzívy do francouzského vnitrozemí.

Hlavní singleplayerová kampaň tak začíná vyloděním na pláži Omaha, i když v mnohem střídmějším duchu, než jak to znáte například z filmu Zachraňte vojína Ryana. První mise je opravdu rozcvičovací, protože po přesunu na pláže brání jakékoli širší taktice úzké průrvy a koridory. Vlastně jde jen o to procpat se za obranný val a vyčistit to tam. Od druhé mise, která začíná seskokem výsadkářů, už je to ale jiné kafe a CoH se předvádí v celé své kráse.

Děj v jistém smyslu připomíná skvělý válečný seriál Bratrstvo neohrožených (v originále Band of Brothers) z produkce HBO. Je to hlavně díky tomu, že postupně navštěvujete podobné lokace a ve hře se setkáváte například s rotami A (Able), D (Dog) či F (Fox). Zřejmě záměrně se autoři vyhnuli ztvárnění roty E (Easy), známé právě z tohoto seriálu, abyste nemohli nemohli třeba i nechtěně srovnávat bojové akce a povahu vojáků.

Historické pozadí

Hlavní a zároveň jediná kampaň, hratelná z pohledu spojeneckých sil čítá dohromady patnáct misí. Atmosféra je v řadě případů skoro až strhující a vysoké tempo, které vás stále žene vpřed, se velmi výrazně podepsalo na výborné hratelnosti. Svou roli v tom sehrál i povedený design scénářů, kdy se v jednu chvíli snažíte pod rouškou tmy překvapit nepřítele, jindy zase podnikáte útoky do rozbombardovaných měst nebo se snažíte protlačit skrze opevněné přírodní linie francouzské Normandie.

I když je většina misí útočného rázu, nechybí ani čistě defenzivní úkoly a stavby obranných perimetrů, na které se pak sype jedna vlna nepřátel za druhou. Krásným příkladem toho je třeba mise Carentanský protiútok, kdy musíte udržet hned tři mosty zároveň a zabránit průlomu, dokud k vám nepřispěchají posily s těžkými zbraněmi. Stereotypu brání různorodost scénářů, které ne vždy vyžadují budování základen a produkci jednotek. Samozřejmě rovněž záleží na typu mapy. Odlišně se proto hraje ve stísněných uličkách zničených měst a otevřené krajině, kde zase hrají velkou roli terénní nerovnosti a lepší manévrovací možnosti.

Pravidla jako ve Warhammeru

Herní systém rozhodně nepatří mezi ty klasické, nicméně nejedná se ani o žádnou revoluci. Jde totiž o vylepšený model z Warhammer 40 000: Dawn of War. Každá herní mapa je proto poseta více či méně důležitými checkpointy nebo-li kontrolními body, jejichž zabráním si vy nebo soupeři přivlastní vymezené území. Podle druhu checkpointů, které vlastníte, pak do vašich skladů proudí suroviny v podobě paliva, munice a lidské síly. Za ty si pak pořizujete nové budovy, jednotky od pěších vojáků až po tanky nebo žádáte o vzdálenou podporu v podobě dělostřeleckého bombardování, leteckého útoku či zaslání výsadkářů. Omezujícím faktorem je ale v každém scénáři limit jednotek, takže i když máte spoustu surovin, nelze si pořídit obří armádu a pak válcovat nepřítele.

Geniálnost tohoto systému spočívá v tom, že prostě nemůžete během hraní nikde kempovat a čekat, až si o vaše opevnění soupeř vyláme zuby a odrovná se vlastně sám. Suroviny jsou totiž nevyčerpatelné a zabíráním checkpointů ovlivňujete, kolik zásob proudí vám a kolik nepříteli. Tím pádem musíte neustále vyvíjet tlak, neboť nečinnost se v této hře tvrdě trestá. Jakmile totiž polevíte, nepřítel snadno obnoví zdroje, obstará si nové jednotky a je znovu ve hře.

Vstřícné rozhraní

CoH se ovládá velmi podobně jako jiné válečné RTS, zároveň jsou zde i určitá specifika. Třeba příkaz, aby se vojáci kryli za objekty (plot, zídka, vrak auta atd.) jste mohli spatřit snad jen ve hře Soldiers: Heroes of WWII. Zde je to však trochu jednodušší. Jednak své vojáky ovládáte jako skupinky a ne jako jednotlivce a to, jestli si jednotky kleknou nebo rovnou lehnou, už probíhá automaticky. V praxi stačí mít vybranou četu vojáků a pak myší ukázat na vhodný objekt. Pokud se za něj dá skrýt, objeví se před ním zelené nebo oranžové puntíky. Oranžová barva značí možnost pro středně dobrou ochranu, zelená znamená vynikající krytí.

Inteligence pěšáků je opravdu tak dobrá, že kolikrát ani není třeba něco podobného provádět a ke schovávání za bariéry dochází i svévolně. V tomto ohledu je ovládání CoH příjemné možná až moc, protože chvílemi máte pocit, že dění na bitevním poli se řídí skoro samo. V CoH je sice možné děj pauzovat a rozdělit rozkazy, ale za celou dobu hraní to prostě nebylo potřeba. Naopak, ještě zbývala spousta času kochat se nádhernými bitevními scénami.

Očekávání vkládaná do tohoto titulu rozhodně nezklamala a díky tomu tu máme špičkovou válečnou RTS.