Commandos 2: Men of Courage

Verdikt
92

Stará legenda v slušivém kabátě. Mnohá vylepšení přinášejí zajímavé prvky do hry, především pomůcky k záškodnické činnosti. Napětí, variabilita a skvělý design utváří jednu z nejlepších stealthových strategií. Pokud vám tento druh her něco říká, Commandos 2 byste si neměli nechat ujít.

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

Nedostupné

Konzole

PlayStation 2PlayStation 2

Nedostupné

XboxXbox

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Pyro Studios
Vydání: 28. září 2001
Štítky: taktická, stealth, válečná, druhá světová válka, staré pecky, strategie

Po třech letech od premiérového vydání taktické hry z prostředí 2. světové války Commandos, jež se záhy stala velmi populárním prostředkem ke krácení dlouhých chvil, dočkala se tato hra svého pokračování. Tedy kromě jistého mezistupně v podobě datadisku, který jste si mohli zahrát o rok později. Ten však kromě několika nových misí nepřinesl nic nového, což se o Commandos 2 rozhodně říci nedá. 

Stará garda i nové tváře

Odkojenci prvního dílu si jistě živě vzpomínají na to, že k tomu, aby splnili danou misi, museli využít potenciálu hned několika členů komanda, kde každý měl k dispozici mimo obecných vlastností i jisté specifické dovednosti. Tady tomu pochopitelně není jinak, navíc počet vojáků ještě o něco vzrostl, i když kromě jediné postavy ostatní nováčci do týmu zase tolik nového nepřinesli. Navíc i naši staří známí se během těch tří let přiučili lecčemu novému. Aby toho nebylo ještě málo, během misí potkáte i jiné postavy, obvykle vojáky spřátelených armád, kteří vám občas budou nápomocni. Jednou to může být menší patrola, která vám pomůže se vysekat z těžké palby, jindy to bude třeba jen sestřelený pilot, který vás posléze odveze domů.

Na koho si jistě vzpomenete, je zelený baret. Určitě si vzpomínáte, jak se uměl tiše připlížit k vyhlédnuté oběti, která pak pocítila chladné ostří jeho dýky na svém krku. Před zraky nepřátel se uměl zakopat, lákal nebohé vojáky na rádiovou vábničku a nosil ty nejtěžší předměty, se kterými nikdo jiný nehnul. To vše si pochopitelně s sebou přinesl i do dalších misí, ale navíc se naučil i pár novým dovednostem. Velmi dobře teď umí šplhat po stěnách, telegrafních sloupech a ručkovat posléze po vedení. Může nosit nepřátelskou uniformu, ovšem klamat s ní umí jen na delší vzdálenosti. Tato vlastnost je však společná všem ostatním členům, starým i novým, vyjma známého špióna, který se velmi rád prochází v důstojnické uniformě mezi nepřátelskými liniemi a komanduje vojáky nižších hodností. Ovšem není nutné vždy vojáky zabíjet. Při závěrečném hodnocení mise se zohledňuje i odstranění nepřítele bez jeho zabití. K tomu slouží baretova tvrdá pěst, kterou na nějaký čas omráčí vojáka a následně ho umí svázat, takže již nepředstavuje další hrozbu.

I potapěč je mistr v tiché likvidaci nepřátel. Dříve tak činil harpunou, ta je nyní použitelná pouze pod vodou, neboť i tam povedete boje proti jiným potapěčům. Na souši umí velmi dobře vrhat nožem, byť na omezenou vzdálenost.

Kdo přibyl do týmu?

Výraznou osobností je bezesporu zloděj. Jde o poměrně mladého muže, který se do komanda rekrutoval z řad kriminálních živlů. Je postavy menší a hubenější, což mu oproti ostatním přidává na rychlosti a obratnosti, takže může prolézat úzkými otvory, kam se jiný nevejde, nebo se umí schovat do větší truhly, či třeba pod postel. Stejně jako baret výborně šplhá po zdech a telefonních vedeních. Samozřejmě, že svých zlodějských schopností využívá i na bojišti. Je-li potřeba někomu sebrat klíče či pistoli, umí to provést skutečně profesionálně.

Dalším nováčkem je zástupkyně něžného pohlaví Nataša. Tato ruská aristokratka dokáže velmi dobře využívat svých půvabů, takže nikoho nepřekvapí, když kdejaký voják zapomene na svoji službu a raději si prohlíží svůdné křivky jejích boků. A co víc, ač se to na první pohled nezdá, hravě si poradí i s ostřelovací puškou.

Jak na německé gestapo

Pochopitelně, že těžiště celé hry spočívá ve vymýšlení takových postupů, při kterých nedojde k poplachu, přinejlepším k jedinému výkřiku. Takové postupy vyžadují řadu různých metod jak odlákat pozornost či naopak přivábit jednotlivé vojáky na potřebné místo. Štěkot psa, špión v důstojnické uniformě, pohledné Natašino lýtko nebo cvičená zlodějova krysa, která čeká v jeho kapse na příležitost ukázat příslušnému obecenstvu pár přemetů, stoj na zadních, případně přidá i nějaké to zapískání.

Druhý způsob, jak dosáhnout volného průchodu, je nalákání nepřítele na určité místo. Dříve jsme mohli využít vysílačku, případně své vlastní stopy ve sněhu, či v písku. K těmto způsobům nově přibyly ještě rafinovanější možnosti. Předně je to krabička cigaret, která vhodně hozena na zem se stane zajímavým lákadlem. Podobně funguje i láhev s alkoholem. Nalákaná oběť, která si přiběhne pro dobrotu je rázem zneškodněna některým mužem z komanda. Podobně lze získat pozornost i hlukem, byť mnohdy naopak nechtěně. Hluk vydává každá postava, která běží, seskakuje z žebříku, každá rána pěstí i smrtelný výkřik při bodnutí nožem a pochopitelně i každý výstřel, snad kromě snajprovky. Chtěný hluk můžete způsobit třeba zaklepáním pěstí na stěnu.

Tiše, nepřítel naslouchá

A kdo jsou vaši nepřátelé? Tak pochopitelně, že v drtivé většině jde o německé a japonské vojáky. Ti standardně postávají, pokuřují, či se prochází po určené trase. Někteří zase třeba jen sedí, čtou si noviny nebo něco sepisují, ti znavenější dokonce spí. Činností je tu slušná řádka. Jak jsem si již zvykli, úhel jejich pohledu je znázorněn zeleným kuželem, který se obvykle skládá z bližší světlejší části a ze vzdálenější tmavší, kde voják vidí hůře. Pokud upoutáte jejich pozornost, je to znázorněno modrou čárou, to v případě, že si voják není přesně jist, koho vidí. Pokud se vám podaří rychle se schovat, nic se nestane. A to obvykle ani v případě, že máte na zádech některého z okupantů. Horší je to v případě červené čáry, to už je téměř jisté, že jste byli odhaleni. Ještě je tu žlutá čára, která označuje, že voják uviděl vaši návnadu, ovšem ne vždy se pro ni rozeběhne. Někteří takové nástrahy ignorují.

Bojujeme venku

Mapy jsou obvykle značně rozsáhlé a tomu odpovídá i počet přítomných vojáků. Člověk si musí zvyknout na jistý stereotyp, kterému se naučí po dvou až třech misích a pak už to jde mnohem snáze. Ale i tak je to vlastně stále to samé. Připlazit se někam, nalákat vojáka na bonbónek, podříznout ho či omráčit, prohrabat jeho kapsy a zase si vyhlídnout další oběť. Sem tam zalovit ve skříních, v bednách či ve stolech. Práce obvykle pro jednoho maximálně dva vojáky současně, přičemž ostatní čekají, až bude třeba některá jejich speciální dovednost, obvykle demolice. Jisté osvěžení může přinést neustále se obměňující prostředí.

V Commandos 2 vás čeká velká hromada novinek a vylepšení. V plusech se určitě nachází skvělá grafika a slušné zvukové pozadí. Přínos nováčků do vašeho týmu je mizivý a pokud mělo význam někoho přibrat, pak jenom zloděje. Nataša víceméně supluje špiónovu úlohu a Whiskey je jen jednou z možností, jak odlákat pozornost. Přínosem je určitě systém inventářů a možnost získat většinu předmětů během mise. Odpadá tak např. známé šetření municí především u ostřelovače. Jako celek pak hra funguje skvěle a za léta od vydání se v podstatě stala synonymem pro "taktickou strategii". Není tomu tak náhodou, vydřela si to svými kvalitami, kvůli nimž by si Commandos 2 neměl nechat ujít nikdo, komu žánr něco říká alespoň okrajově.