City of Brass

Verdikt
62

Na začátku vysoce zábavná roguelike hra z pohledu první osoby, která vyniká velmi návykovými souboji a poměrně zajímavým prostředím. Po čase však její kouzlo vyprchává, protože ve svém průběhu nepřináší žádné velké oživení hratelnosti.

Počítač

WindowsWindows

13,43 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

379,05 KčMicrosoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Uppercut Games
Vydání: 4. května 2018
Štítky: indie hra, first person, roguelike, akční

Pro některé hráče bylo spolehlivou pozvánkou do City of Brass zjištění, že pod vývojem hry jsou podepsáni někteří autoři BioShocku. Poměrně záhy přišlo velké překvapení. City of Brass není ani tak akční adventura, což hlásá většina popisků na internetu, jako spíš roguelike akční hra viděná pohledem z první osoby. A to s sebou přináší svá specifika.

Pohádky Tisíce a jedné noci

Jakýkoliv příběh je v City of Brass hodně upozaděný. Předělová videa jsou velmi vzácná, slova ještě vzácnější. Videa vám budou stačit maximálně k tomu, abyste pochopili, kde se nacházíte a co tam vlastně děláte. A to navíc pouze v případě, že máte dostatek představivosti. Pohádky Tisíce a jedné noci se tak do hry dostávají především skrze prostředí a nepřátele. Je to trošku škoda, protože tak zajímavý námět tu dlouho nebyl, ale budiž. Hra přichází z early accessu a mohla mít omezený rozpočet, do nějž se rozsáhlejší scenáristické kejkle prostě nevměstnaly.

Po hodně osekaném úvodu, který dává vzpomenout spíš na stále rozdělanou hru, na hráče ovšem čeká příjemné zjištění. Samotná grafika hry, jakož i hratelnost, je na poměrně vysoké úrovni. I u nich se ale objevují některé nedostatky.

Desetkrát a vždycky jinak

V City of Brass se vydáváte hledat poklad do tajemného arabského města. A jak už to tak bývá u každé správné pohádky, poklad je ukrytý za zástupy příšer a pastí. Vaším úkolem je vyrovnat se s těmito nástrahami. A to je poměrně obtížné. Ne že by příšery, jako například oživlé kostry či džinové v láhvi, byly extra tuhé. Problém je, že disponujete pouze omezenou životností. Na každý nový pokus máte jeden život a tři, respektive šest zásahových bodů. A když o ně přijdete, nevrátíte se k poslednímu checkpointu, nýbrž na začátek hry.

City of Brass je vystavěné na poznávání prostředí, sbírání zkušeností a na postupném vylepšování postavy. Hra sestává z několika levelů a každý je do jisté míry náhodně generovaný. To znamená, že se v něm vždy jinak namíchá postavení místností, pastí a nepřátel. A situaci ztěžuje také fakt, že v každé nové úrovni na vás číhá překvapení v podobě nové příšery, pasti či další vymoženosti. Dostat se dál tak není úplně jednoduché. Občas při tom zemřete a vrátíte se na začátek.

Návrat na začátek v City of Brass však není vnímán jako selhání. Na tuto složku se váže většina zábavy, protože s každým dalším rozehráním jste chytřejší a navíc můžete mít k dispozici silnější postavu. To znamená například dvakrát více zásahových bodů či lepší brnění.

Po vzoru Indiana Jonese

Je obdivuhodné, jak tvůrci dokázali vyvážit křivku učení a křivku nových výzev. Dlouho se vám nestane, že byste se nudili. Ba naopak. Třeba soubojový systém sestává z poměrně rozdílných úderů. Kromě klasického máchnutí šavlí, které můžete nahradit například výpadem meče nebo úderem zápalné palice, máte k dispozici další tři zajímavé možnosti.

V první řadě se nabízí velmi šikovné švihnutí bičem, díky němuž můžete na dálku odzbrojit nepřítele, případně ho omráčit a pak ho nablízko odpravit. Ve vašem repertoáru dále najdete odstrčení, jímž si můžete pomoci v případě, kdy se vám nepřítel dostane až na tělo. Také lze sebrat zápalný předmět a nepřítele s ním přímo či nepřímo usmrtit tím, že ho hodíte na něj či na hořlavou věc v jeho okolí. A nakonec další švihnutí bičem, jehož prostřednictvím nepřítele posunete blíž k sobě a tím si vybudujete poziční výhodu nebo ho promyšleně přesunete nad dřímající past, která se pak postará o zbytek.

Využívání jednotlivých úderů je díky jejich rozdílnosti slast. Přitom platí, že čím více se s City of Brass sžijete a čím hlouběji ho poznáte, tím důmyslněji budete schopni zkombinovat a využít všechny možnosti. Jenže přibližně v polovině hry začne toto nadšení pomalu uvadat. City of Brass totiž celé svoje bohatství vybalí už na začátku, takže na postupné rozvíjení hratelnosti nezbyde nic.

Ve dne v noci

K jistému omrzení přispívá také prostředí, které se v průběhu času mění jenom minimálně. Sluncem rozpálené arabské město do sebe v průběhu času absorbuje pouze několik nových drobných detailů, případně nasvícení. U hry, ve které se budete dost pravděpodobně hned několikrát vracet na začátek, je to dost nešťastné rozhodnutí. Chápeme, že tvůrci nechtěli překročit rámec zasazení, nicméně i v něm měli více možností.

City of Brass by tak nakonec sneslo dvojí hodnocení. Jestliže máte rádi roguelike hry a sednete k němu třeba jen na dvě tři hodiny, budete se bavit přímo královsky. Ovšem pokud se rozhodnete toto dobrodružství projít celé, zábava se může změnit v trápení.