Cinco Paus

Verdikt
80

Promyšlená a detailní dekonstrukce tahových akcí a rogue-like her na mobily. Osloví všechny hráče, kteří se nenechají odradit svérázným vizuálním zpracováním.

Mobilní zařízení

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Michael Brough
Vydání: 25. prosince 2017
Štítky: tahová, indie hra, experiment, umění, roguelike, akční, logické

V časopise Wired to vystihli pěkně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi. 

Broughovy hry nepřitahují pozornost. Vypadají jako načmárané v Malování (a zřejmě i jsou) a namísto libozvučné hudby se v nich ozývají strohé samply. Jenže propracovanost pravidel a boření zavedených žánrových zvyklostí je vyneslo na piedestal nezávislých skvostů a vysloužilo jim označení broughlike po vzoru rogue-like, o které se opírají.

Skrz Broughovy broughliky je nutné prokousat se krok po kroku, ušpinit si ruce, odřít si nohy, aby nakonec odhalily krystalicky čistou hratelnost. Slovo imbroglio v italštině znamená „řádně zmatenou, komplikovanou nebo ponižující situaci.“ A také je to název broughlikovky, ve které si skládáte herní plochu ze 16 zbraňových políček a v bitvě s nepřáteli se často do imbroglia dostanete.

Akční políčka

Zůstaňme chvíli u Imbroglio. Skrz ni vede cesta k pochopení Cinco Paus. Hra předhazuje vlastní pravidla, která jsou od začátku vysvětlena a mají hlavu a patu. Každému políčku lze přiřadit specifické akční vlastnosti, které lze aktivovat jen, když na něm stojíte. S každým použitím políčko získává zkušenosti. Každé políčko přitom funguje jen na určité nepřátele. Ti se objevují pravidelně, ale ne ve stejném pořadí. Některá políčka ovlivňují ta okolo sebe, jiná používáním ztrácejí vlastnosti a tak podobně. Se zatnutím zubů se dá dobrat k vyššímu bodovému výsledku v trojčíselném řádu.

Brough v Imbroglio rozebírá na prvočinitele určité známé mechaniky, jako je používání zbraní a časování akcí a skládá je zpátky v překvapivých konfiguracích na omezené herní ploše 4x4. Neměnný tahový rytmus nutí promýšlet postup mnoho tahů dopředu, podobně jako v klasické Go, a tím dělat pečlivá rozhodnutí anebo dokonce dopředu zjistit vlastní (ponižující) neodvratnou smrt.

Skrz neustálé umírání dostáváte indicie k tomu, jak rozložit zbraně lépe a nakonec je celé Imbroglio tažením za ideální herní plochou. V oblasti nezávislých mobilních her je zatížení hráčů takovou náloží kombinací riskantní, protože většina preferuje jednodušší hříčky. Imbroglio však trpělivým dává hutnou hratelnost, od které se těžko odpoutává.

Bleskové hole

Aktuální Cinco Paus (Pět holí) pokračuje v nastaveném kurzu a rozvíjí ho do nových směrů. Herní plocha má tentokrát rozměr 5x5 políček a úrovně, počet a typ nepřátel se generují při každém rozehrání. Zbraně zastupuje pět elektrických holí, použitelných v každé úrovni pouze jednou. Co hůl, to pět náhodně zvolených možností útoku. Teprve používáním zjišťujete, jak fungují, a na jaké nepřátele platí.

Množství interakcí jde minimálně do nižších stovek, obáváme se však, že jich bude mnohem víc. Souvisí spolu i barvy holí a nepřátel, počet zasažených cílů (na jejich základě se blesk může zachovat jinak) a tak podobně. Každá herní seance se skládá z pěti úrovní, pakliže přežijete, jdete do další pětice s novými holemi. Honba za poklady tedy může být pěkně dlouhá – anebo rychlá jako smrtící blesk.

Pětková hra

Největší změnou oproti Imbrogliu je vytvoření vlastního jazyka. Brough žádné pravidlo nevysvětluje, veškeré doprovodné texty jsou v portugalštině (není to chyba špatného regionálního nastavení). Teprve opakovaným hraním a zapamatováním symbolů a interakcí musí každý přijít na to, co mu hra říká. Zájemci o čísla tak třeba zjistí, že nepřátel je pět, úrovně se opakují po pěti, hlavní hrdina má pět bodů zdraví, pět holí s pěti efekty a na ploše 5x5.

Není to jednoduché. Je to jako kdyby před vás někdo položil Voynichův rukopis a vy s každým jeho prolistováním pochopili o trošku víc, ale význam celku by vám stále unikal. Z původní mlhy nahodilosti vyrůstají opakováním úrovní pevnější obrysy a jistoty, ale ani tak nebudete mít po stovkách partií pocit, že už jasně rozumíte všemu. Kdo by si však myslel, že mu hra záměrně podráží nohy náhodou, ten by se šeredně spletl. Pouze chce, abyste se vyladili na její frekvenci. Když to dokážete, zažijete strhující výpravy s výsledkem neznámým, které vám paměti zůstanou pěkně dlouho.

Hrad větrů

Není bez významu, že k Broughovým formativním herním zážitkům patřila Castle of the Winds pro Windows 3.x. Od té doby prozkoumává rogue-like hry, jejich pravidla a smysluplnost nahodile generovaných herních prvků. Na 25 políčkách dokáže během pár minut zapůsobit stejně silně jako rogue-like hry na ploše mnoha obrazovek a hodin. Brough vydestiloval čistou hratelnost, dokonce tak průzračně, že nejde moc jednoduše vyhrát – a to zároveň nevadí, protože samotná cesta k vítězství je mnohem zábavnější.

Taková hratelnost není pro každého. Pakliže se vám dělají osypky z prozkoumávání a z emergentních momentů, nebude Cinco Paus tím pravým. Dala by se nahlížet jako vývojářský experiment, jenže jsou za ní cítit zkušenosti a provokativní potměšilost z dekonstrukce žánrových zvyklostí, jejich převrácení a nacházení nových uspokojivých výsledků.