Child of Eden

Verdikt
81

Child of Eden je překrásný a inovativní herní kus a svým způsobem i umělecké dílo, které si zaslouží pozornost každého vlastníka Kinectu. Vlastně, pokud máte Kinect a nezahrajete si tuhle hru, bude to věčná škoda. Je to jednoznačně jedna z nejpovedenějších her pro tento pohybový ovladač.

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Q Entertainment
Vydání: 15. června 2011
Štítky: hudební, umění, pohybový ovladač, akční

Child of Eden je tak trochu nepříčetná hra, která možná vznikala za přítomnosti psychotropních drog... OK, tak ne, to je takové ohrané klišé, které se okolo této hry obtáčí, jako had z jedniček a nul. Protože na to, aby Child of Eden vznikla, bylo třeba naopak velké soustředění - doslovný nadlidský um. Právě ten dokázal dát dohromady hned několik herních složek, aby vzniklo něco tak netradičního a unikátního.

Kinect na scéně – konečně má smysl

Pokud je pro vás důležitá zápletka (což je u této hry jen hrubě načrtnutý rámec, do nějž si sami promítáte své zážitky a emoce), vězte, že se nacházíte v daleké budoucnosti, kdy je v dívce Lumi, narozené roku 2019, uloženo veškeré vědění světa. Dívka však zemřela a v projektu Lumi, který má obnovit její paměť a vytvořit umělého člověka, se vyskytl problém. Její podvědomí bylo napadeno virem a na vás je, abyste prošli jednotlivými vrstvami a vyčistili jej.

Hra je primárně designována pro Kinect. Můžete ji sice ovládat i gamepadem, ale tím se vytratí valná většina velmi unikátního zážitku. Tady jde o to, že se máte plně ponořit do uhrančivé virtuální reality, která vás vtahuje o to více, že se na vizuálně velmi výrazné střílečce podílíte vlastními pažemi. Tvůrce hry, Tecuja Mizuguči, má za sebou hlavně geniální Rez, k jehož odkazu se Child of Eden hlásí, a který bezezbytku naplňuje. Zjednodušeně řečeno „jen“ jedete po předem určené linii, v níž ovládáte střelbu a natočení kamery. Jde však jen o základní popis, který ani zdaleka nedokáže podstatu této hry postihnout.

Virtuální bojovník s virtuálními kanóny

Je snadné říci, co Child of Eden rozhodně není (tradiční hra), ale vystihnout, jaká Child of Eden je, už je mnohem těžší. Těžko slovy popsat působivý a překvapivý soulad hudebně-zvukových a vizuálních vjemů. Hlavním principem je totální sloučení hudby a formy a čím lépe tento soulad přijmete za své, tím lépe vás hra hodnotí. K dispozici máte dvě zbraně - slabou, ale rychlou a silnou, ale pomalou.

Na pravé ruce se usadila ta pomalá, která zvládne najednou zaměřit osm cílů. Pokud odpálíte v souladu s rytmem stále se měnící doprovodné hudby všech osm střel, dostanete největší bodové ohodnocení. Osmipal je, krom své pomalosti i trochu namáhavější na ovládání (ale zase víc cool). Pravou rukou míříte na obrazovku, zaměřujete cíle, a poté pohybem zápěstí, či celé ruky vyšlete střely.

Osmipal funguje na vše kromě fialových virů, které se vyskytují v podobě střel některých pokročilejších virů i samotných virových entit, či jen jejich částí. Na ně pak musíte vytáhnout rychlopalnou levačku - pro její aktivaci stačí tlesknout nebo prostě vyměnit ruce mířící na obrazovku a okamžitě se spustí nekončící vodopád střel, které sice zasahují fialové entity, ale mají mnohem menší sílu.

Mysli rychle, jednej rychle

A právě v kombinaci zbraní tkví největší strategický i akční potenciál hry. Nemyslete si, že je to nějaká klasická casual hříčka pro Kinect. Tohle je pořádně těžká hra, která už v prvních dvou levelech donutí nahrávat pozici. Máte pět životů, které vám při chvilce nepozornosti mizí pěkně rychle. Obrazovka je plná různobarevných objektů a není problém přehlédnout fialové projektily nebo jiné viry, které vám jdou po krku.

Nové životy chytáte sestřelením levačkou a občas se do honby za životy nebo modifikačními bonusy tak zamotáte, že dostanete do zad dávku fialové. Musíte se naučit analyzovat celou situaci, rozeznat, které viry jsou aktuálně nebezpečné a přizpůsobit se tomu. Navíc musíte být bodově efektivní, nestačí se jen prokodrcat ke konci levelu, protože byste nemuseli mít body pro další level.

Krása nesmírná aneb zahraj si to znovu, Same

Hlavním plusem hry je její podoba, vzhled, grafika, stylizace - říkejte tomu, jak chcete. Všech pět levelů (ano, jen pět, ale o tom později) navíc vypadá jinak. Když uvidíte některé výtvory, budete se nad snahou o uměleckost Child of Eden rozplývat. A protože při snaze o zisk co největšího množství bodů si zřejmě tu krásu pořádně nevychutnáte, hra vám do jednotlivých úrovní po odehrání umožňuje přístup ve speciálním módu, kde vám nikdo nejde po krku, a vy se jen kocháte.

O sladění hudby s vizuální podobou a hlavně se samotným průběhem hry, již byla řeč. Nemusíte být fanoušci elektronické hudby, abyste naznali, že sem prostě sedne a bez ní by to nešlo. Skvěle se prolíná se zbytkem hry, a když finišujete level, zvedá se dynamika doprovodu, vizuál s ní spolupracuje, probleskuje tvář krásné Lumi... nejde prostě popsat ten pocit intenzivní euforie a napětí. Navíc je tu atmosféra ryzího kyberpunku. Takhle nějak si Gibson musel představovat hackery, kteří se do sebe pouští v kyberprostoru, bojují s ochrannými AI systémy a tak dále.

Gimme moar!

Hra je možná koncipována se smyslem pro vysokou znovuhratelnost, protože se levely dynamicky mění dle stylu hraní i díky postgame bonusům a zmíněnému módu, ve kterém si jednotlivé úrovně můžete zahrát bez nepřátel. Stejně tak vytáhnout plné bodové hodnocení je záležitost jen pro ty nejlepší. Faktem ale je, že trvá tak šest hodin čistého času. Je to asi nevyhnutelná cena za intenzitu zážitku, ale další třeba tři levely by bodly.

Na druhou stranu se k ní dost možná budete často vracet a přiláká i ostatní členy rodiny, kteří jsou jinak k hraní neteční. Navíc je to jedna z mála her pro Kinect, která netrpí lagem nebo je zcela zanedbatelný! Tento fakt je nesmírně důležitý, protože ukazuje, že Kinect přeci jenom má k uplatnění v akčních hrách jistý potenciál. Stačí ho jen využít.