Call of Duty: Modern Warfare 3

Verdikt
70

Modern Warfare 3 není ani trochu blyštivé završení jednoho dramatického příběhu. V kampani je to spíše relikt starého enginu a hlavně designových chyb, které někdo dokáže velmi úspěšně prodávat jako trademark. Důstojné hodnocení tak opět zachraňuje multiplayer. Ten sice zcela jasně tíhne pouze k jednomu stylu hraní, ale zcela po právu osloví spoustu hráčů, kterým vyhovuje.

Počítač

WindowsWindows

39,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

39,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$29,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

WiiWii

Další informace

Výrobce: Infinity Ward
Vydání: 8. listopadu 2011
Štítky: fps, multiplayer, střílečka, moderní válka, akční, online

Stejně jako u Battlefield (tohle srovnání se tu bude muset bohužel několikrát objevit, byť nebude jediné) je třeba brát v potaz, že kromě kampaně hra nabízí kooperaci a klasický multiplayer, tedy pro každého něco. Ne všichni ale využijí celý balík nabízeného obsahu. Někteří budou kampaň zcela ignorovat a jiní na multiplayer ani nesáhnou - je jich ale znatelně méně než těch, kteří vyzkouší vše. Proto si každý z vás musí hodnocení preferovaného segmentu hry najít v textu. To výsledné v sobě kombinuje názor na hru jako celek se vším, co k tomu patří.

Co se kampaně týče, naskakujeme do rozjetého vlaku prakticky tam, kde jsme v Modern Warfare 2 vystoupili. Soap má díru v hrudníku, Shepard v hlavě, Price se snaží dostat Soapa do bezpečí a New York se změnil v bojiště. V tomto momentě se zapojíte do hry jako člen Delta Force s krycím jménem Frost. Vstupujete do ulic a s cílem vyřadit rušičky se probíjíte přes hordu Rusů... a další hordu Rusů... a další hordu Rusů...

Běž, střílej, nepřemýšlej, hlavně utíkej!

Text z mezititulku je zároveň první a opravdu velká výtka kampani. Na sérii se snáší kritika za to, že servíruje už poněkolikáté to samé. Že není vidět žádné zásadní vylepšení v rámci kampaně je tedy jedna věc, že je to pořád ta samá zběsilá jízda, je zase věc druhá. Styl hry v kampani je opět totálně přepálený a v jednu chvíli pilotujete vrtulník, za moment infiltrujete ponorku, následně kráčíte ulicemi Prahy (která nevypadá vizuálně špatně, tedy až na interiéry), řídíte bitevní minitank a tak dále, a tak dále.

Ono je vlastně nefér vám cokoliv z tohohle říkat, protože právě to napětí, kam vás tvůrci hodí příště, patří k celkovému dojmu, který ze hry budete mít. Právě to napětí a očekávání, kde budete v další misi střílet nekonečné hordy nepřátel, patří k tomu, čím kampaň boduje.

Onoho dne, zabil jsem na pět set vojáků... a to byla jedna ulice!

Střídání různých úkonů je docela zábava, i když snaha o bombastičnost byla v mnoha okamžicích spíše otravná. Řídit minitank byla vlastně zábava, stejně jako dost dalších „odboček“ od tradiční akce.

Modern Warfare 3 ale uctívá jeden z nejotravnějších a nejhloupějších herních prvků: skripty kombinované s nekonečnými vlnami nepřátel, které zastavíte jen přesunem k dalšímu neviditelnému spínači. Poměr nekonečných vln ke scénám „vystřílej vše, co vidíš“ je asi tak 5:1. A to je prostě špatně! K čemu je přesnost, headshoty a pomalý taktický postup? Naprosto k ničemu. Hra nutí, abyste se drali vpřed jako osmdesátkový hrdina a spouštěli či zastavovali připravené skripty. Pokud to neuděláte, ať u z nepochopení záměru tvůrců, nebo proto, že by se celá situace dala mnohem lépe řešit jinak, tak se na vás budou valit noví a noví nepřátelé.

Neskutečně to ničí atmosféru. Krom toho, že nesmíte zůstat moc dlouho v krytu, také nesmíte jít moc rychle vpřed. Jste totiž loutkou, kterou tvůrci tahají na špagátech, a pokud se tomu vzepřete, zemřete. Několikrát se stane, že ve snaze o obchvat nepřítele nebo proto, že běžíte dál, než máte, vás zabije skript, který ještě neměl být spuštěn a hodí vám metr za záda deset protivníků.

Price být dobrý přítel, Price líto, že neviděl Rusa, co tě zabil

Společníci představují další prvek, který skvěle kazí atmosféru. Jejich výskyt vyžaduje scénář, to je jasné, ale jejich AI je asi tak stejně mizerná, jako ta nepřátelská, což je chyba. Nemají problém některé nepřátele "nečekaně" přehlédnout a většinou jde o ty, které byste dle hry měli sundat vy sami (vždy jich pár na mapě je). Takže se přesunuji za jednotkou, která se tváří, že vše je v pořádku, už míří na další dveře a ejhle, přímo vedle nich se v kamarádském dotyku tiskne i protivník.

Tohle všechno a jiné veselé příhody zažijete i bez toho, abyste hru nějak zkoušeli a hledali díry v systému. Vše vyplyne z akce. Efekt na atmosféru díky těmto chybám, které se opakují pořád dokolečka co pár minut, snad asi není třeba popisovat. To můžete mít ve hře jakkoliv efektní výbuchy a bombastické scény a je to k ničemu, když to pokazí pár pajduláků s předem nastaveným chováním.

Hraní na vojáky s plastovou puškou

Je jasné, že MW3 není vojenský simulátor, ale aby měly i lehké kulomety zpětný ráz stříkací pistolky, to už se jen tak přejít nedá. Pocit ze zbraní je prachmizerný. Na tomhle poli v rámci stříleček jasně dominuje Killzone 3, které se trochu blíží Battlefield 3. Ten sice nezvládá tak dobře simulovat váhu zbraně, ale umí je alespoň rozlišit dle zpětného rázu. Modern Warfare 3 chce být co nejpřístupnější, ale to přece nemusí znamenat, že se vrátíme do dřevních dob, kdy se zbraně lehounce cukaly na efekt, ale nějaký zdvih a rozptyl nebyl na pořadu dne. Tady to tak je.

Na to, jak závažné události globálního významu se v kampani odehrají, hra nepřináší žádný výrazný pocit. Může za to ono zběsilé tempo, které vás nenechá vydechnout a uronit slzu (nu, dobrá, zůstaňme u toho vydechnutí), a dosti plochý scénář. Battlefield 3 přeci jenom zvládal ukočírovat svůj styl vyprávění lépe. Byl sice až smutně podobný Modern Warfare (znamená to, že se tento subžánr definitivně vyčerpal na takovýchto klišé?), a postavy měl ploché jak většina kandidátek na Miss, ale prostoje při výsleších poskytovaly prostor k tomu, abyste si vydechli a sami pro sebe vše zesumírovali.

Bude nás víc, nebude nás trápit design, nic

Jistě se ptáte, proč je po téhle nasupené kritice tak vysoké hodnocení. Protože v rámci pěti až šestihodinové kampaně hru prostě posuzovat nelze. Tedy lze, kampaň přináší do celkového hodnocení hodně špatný dojem, ale pak je tu multiplayer, který (stejně jako u Black Ops) chroptící Modern Warfare 3 vytahuje do kategorie velmi slušných akčních her.

Kooperativní Special Ops mód je zábavný - nijak strhujícím, ale poměrně návykovým způsobem. Jeho jedna část vám dává možnost zahrát si některé události ve hře z jiného úhlu pohledu a hlavně ve dvou. Sice i v tomto módu trpí podobnými neduhy jako kampaň, ale všichni víme, jak hraní s kamarádem funguje, a jak snadno dokáže zahladit řadu problémů. Vlny nepřátel (tentokrát je vítáme, sem patří), zisk financí, nákup zbraní a útoků... Ano, funguje to a může to dlouho a dlouho bavit.

A nakonec je tu tradiční multiplayer, de facto to nejdůležitější na celé hře. Veškerá taktika je tak nějak pryč. Nahrazuje ji zběsilá pěchotní akce, v níž poletují čísla, granáty, Predatory, drsňácké hlášky a hudební efekty. Hráči zběsile pobíhají na mapách, které jsou opravdu hodně malé, ale tím více podporující zamýšlený styl hraní hurá na ně. Nezastavuj se, buď v pohybu, nebo je po tobě. Taktika? Jděte ve čtyřech a mějte mikrofony, to je asi největší taktický přínos. Jinak je to o osobním skillu, rychlosti a samozřejmě o percích.

Malé mapy, malé změny, ale funkční změny

Velkou změnou jsou balíčky v oblasti killstreaků. Zvolíte si jednu ze tří skupin, přičemž Support je určen pro ty, kteří často umírají, protože se jim body do něj připočítávají i po respawnu. Mimochodem, na malých mapách není problém chytit kulku do pěti sekund po respawnu, cirkulace hráčů je opravdu velká. Ale to je plus pro daný styl hraní.

Stejně tak je naprosto jasně vidět funkčnost systému, ve kterém zbraně levelují a získávají perky. Sice tu pořád platí výhrada k jejich chování, ale všichni víme, že si rádi odemykáme a vylepšujeme nové zbraně. Nedá se svítit, je to prostě návykové. Podobně je třeba ocenit „no brain, run n´gun“ mód Kill Confirmed, který vás nutí sbírat známky zabitých nepřátel.

Je dost frustrující běhat s nízkým levelem mezi třicítkami a výš, které mají odemknuté mocné perky a zbraně, co vás sundají na dvě rány do žaludku, zatímco vaše prskátko zoufale ohlodává jejich tělesnou schránu. Pro nově příchozího je to dost demotivující - ještě, že se v MW3 leveluje opravdu rychle. Srovnání s Battlefield 3 tedy není na místě, obě hry jsou v multiplayeru zcela odlišné. Jde o to, co komu sedne.