Borderlands 2

Znovu budete plnit zajímavé úkoly, sbírat tuny vybavení, jako v každém jiném správném akčním RPG, nemine vás setkání s většinou známých z prvního dílu, a především dojde na masové vraždění oblíbených i zcela nových druhů nepřátel.

Vaše pouť začíná na zamrzlých pláních Pandory, kde vás z rozmláceného vlaku vytáhne populární Claptrap a ozřejmí, že se vše tentokrát bude točit kolem likvidace vůdce Hyperionu jménem Jack a také Eridia, které se objevilo po otevření valutu v jedničce.

Po nezbytném úvodním laškování a oprašování dovedností souvisejících s rychlopalnými zbraněmi se skrz úvodní (nová) monstra dostanete do první větší oblasti. Tam už přijde na řadu i několik potyček s menšími bossy a první vedlejší úkoly i s odměnami, které souvisí s odemykáním stromu schopností u vámi vybrané postavy.

Košaté stromy dovedností a pestřejší prostředí

Borderlands 2 můžete hrát za čtyři třídy, což patrně pro fanoušky není žádné tajemství – snipera, gunzerkera, který může najednou střílet ze dvou libovolných zbraní, známou sirénu a vojáka spoléhajícího se na věžičky.

Lví podíl na zábavnosti samotné RPG akce samozřejmě mají i roztodivné zbraně s kupou ještě roztodivnějších speciálních poškození – korozivní na armor, zápalné na neoplechované borce, elektrické na štíty a tak dále. Podstatné je, že to samé, co vy, mají k dispozici i nepřátelé a nebojí se toho využít, což dodává hře pořádný náboj.

Hnutí za úrovně pestřejší

Sevřenější úrovně střídají velké oblasti s několika vedlejšími i hlavními questy, přičemž u každé z nich je vidět, že nad nimi někdo přemýšlel, ať už jde o zamrzlé pláně a hory střídající se s propletenými úzkými tunely, malými městy či jezírky s kyselinou. Nejenže je v nich nutné používat rozdílné herní strategie, ale také se v nich dobře bojuje (je se za co krýt a odkud střílet), těší oko a vyloženě lákají k průzkumu.

K tomu připočtěte další drobná vylepšení, jako výrazně lepší umístění checkpointů a prodloužení respawn času pro potvory – i když posledně jmenované by si možná ještě prodloužení o pár minut zasloužilo. Dočkáte se také menšího počtu opakujících se questů, i když si hra neodpustí vás občas zavést několikrát po sobě do stejné oblasti (prim v této oblasti drží úkol, který vyžadoval vrácení se přes cca čtvrtku herního světa).

Střílení, které nikdy nenudí

Ruku v ruce s jinak povedenými úrovněmi pak jde samozřejmě i střídání a postupné obměňování monster, z nichž většina se sice dá ustřílet i bezhlavou palbou, ale často musíte použít podstatně sofistikovanější metody a trefit je do slabých míst, kde způsobíte kritické poškození.

Jsou tu velcí elementálové, které je třeba střílet do nohou. Dále pak roboti Hyperionu, co mají jako slabé místo červené očičko a klouby mechanických končetin. Nelze zapomenout na larvy, které se v případě vaší nepozornosti promění v podstatně silnější létající variantu. Nebýt však dobře navržené umělé inteligence nepřátel, která je agilní a dokáže využívat prostředí, tak by nápaditý design potvor nebyl k ničemu. Nudit se tu však nebudete ani minutu a své schopnosti využijete takříkajíc do mrtě.

Komiks a vtip k sobě prostě patří

Borderlands 2 nešetří samozřejmě ani artikly, které první díl široké hráčské obci doslova prodaly. Klasická komiksová grafika je nádherná a servíruje spoustu dech beroucích výhledů. Humor nejenže prvním dílem nastavenou laťku nepodlezl, ale ještě ji přeskočil.

Nezapomenutelná narozeninová párty Claptrapa, úkoly pro bombami posedlou třináctiletou holčičku, sbírání sošek ve tvaru Ellie a mechaničky s tvary Věstonické Venuše, to vše patří k tomu nejvtipnějšímu, co z herní scény za poslední měsíce vypadlo. Dost tomu napomáhají i všudypřítomné vtipné hlášky.

Borderlands 2 je stejně šílená a zábavná hra jako jednička, jen je ve všech ohledech lépe zpracovaná a nabízí pestřejší lokace i zajímavější úkoly. Herní mechanismy jsou propracovanější, vše klape jako hladce namazaný stroj, a pokud vám tenhle mix FPS a RPG přirostl k srdci hned napoprvé, v případě dvojky rozhodně koupí chybu neuděláte. Naopak se budete skvěle bavit, zejména v kooperaci. A pokud jste jedničku kvůli brzkému stereotypu úplně vynechali, tak něco podobného si v případě dvojky rozhodně nesmíte dovolit.