Battalion 1944

Už zase? 

Když se podíváte na Steam do sekce předběžného přístupu, ale i mimo ni, zjistíte, že válečných FPS je na trhu momentálně skutečně hodně. Abyste tak v tomto segmentu trhu dnes prorazili, chce to mít buďto značku Call of Duty, nebo něco opravdu výjimečného. Battalion 1944 můžete označit mnoha přízvisky, jen ne jako výjimečnou hru. 

Stejně jako její předchůdci, ale i nástupci totiž ukazuje, jak snadno se dá využít nálepka „střílečka z druhé světové války“. Nepotřebujete nápady, protože stará dobrá druhá světová to vyřeší, a když řeknete, že jde o oldschool hratelnost, nikdo se ani nepozastaví nad tím, že v té hře vlastně ani nemáte moc obsahu. 

Jenže… když přišla podobná hra prvně, šlo o příjemné oživení, ale dnes už je to spíš nudný stereotyp. Pravda, Battalion 1944 omlouvá alespoň to, že svůj vrchol si odbyl již před nějakým časem v rámci kickstarterové kampaně, ovšem jako platícího hráče by nás to skutečně moc nezajímalo. Představuje totiž chudou zábavu, která až na pár výjimek postrádá nápad. Hraje se to jako Counter-Strike před deseti lety, vypadá to jako Counter-Strike před více než deseti lety, ale bohužel vychází teď. V roce 2018 jde o naprosto obyčejnou FPS, která se před kritickým okem hájí hardcore nostalgií. 

Není se tak ani čemu divit, že na rozdíl třeba od Day of Infamy už v době spuštění early accessu sbírá hra rozporuplné reakce i od hráčů, kteří by asi jinak patřili k fandům žánru. Když už jsou ale ty reakce rozporuplné, alespoň něco přeci jen musí být na Battalionu dobře, ne? Jak bylo řečeno, typ obsahu, jeho množství (minimum herních módů) a vzezření to nejsou. Zbývá tak alespoň hratelnost, která je sice tuctová, ale určitě ne nijak výrazně tragická. Prostě klasická válečná FPS. Anebo ne? 

Když jeden nápad dělá hru 

Když Battalion 1944 zapnete prvně, okamžitě si řeknete že do téhle hry zrovna dvakrát invence a přemýšlení nešlo. Opak je ale v mnoha ohledech i navzdory základnímu obsahu a spartánským menu pravdou. Jak už bylo naznačeno, ve hře nenajdete spoustu invence. Na druhou stranu, hodně se povedly například mapy. Hráči se nemají prakticky kde zakempit a většina map je velmi dobře hratelná ve všech módech a užijí si je i zcela odlišné sorty hráčů. To bohužel není ani dneska v žánru pravidlem, a zatímco konkurence vám většinou nabídne jednu mapu pro snipery a druhou zase pro blázny s brokovnicemi, Battalion je v tomhle dál. 

Je tedy škoda, že se na mapách opravdu není na co dívat a většina grafiky jsou základní modely použitého Unreal Enginu s výrazně krabicovým nádechem. Plusem jsou snad jen dobré modely zbraní, byť vypadají, jako by právě sjely z tovární linky. Nezachrání to pak ani velmi sterilní audio, které by mohlo podpořit atmosféru. Jde tak o další z plejády her, která není o formě, nýbrž o obsahu a je skutečně pravdou, že úzké cílové skupině to vadit nebude. Neplatí to ale pro zbytek hráčů, které může nálepka válečné střílečky nalákat. 

Co autorům musíme nechat, je to, že na rozdíl od MoH, Call of Duty a novějších inkarnací žánru nabízí Battalion 1944 i trošku oživenou hratelnost. Vedle klasických módů jako TDM nebo Domination stojí a padá Battalion s módem Search and Destroy. Tedy útočníci a obránci, pokládání bomby, jeden život na kolo a všechny tyhle standardní záležitosti. 

Autoři ale mód oživili systémem standardních tříd, kdy máte od každé třídy pouze limitovaný počet na celý tým a pokud chcete další, musíte si příslušnou třídu sebrat ve formě karty ze zabitého protihráče. Jde o zajímavý a osvěžující prvek odkazující lehce právě k ekonomice v Counter-Strikeu a musíme přiznat, že nás tento systém potěšil z celé hry vůbec nejvíc. Do klasické a poměrně hardcore FPS totiž přináší týmového ducha a princip taktiky, který dělá z Battalionu slušnou týmovku pro skupinu kamarádů. 

Úmorné, velmi úmorné

Běda vám ale pokud naopak narazíte na sehranou skupinu vy. V Battalionu 1944 jde hodně o to kdy a jak použijete granáty (klasické a kouřové), jaké třídy si vezmou vaši spoluhráči a konečně i o tom, jak sehraní skutečně jste. Zemřít se tady dá stejně jako v jiných hrách tohoto typu daleko snáz než třeba v poslední Call of Duty. V tomto ohledu tak vlastně ani není moc co vyčítat a být to celé zabalené do lákavějšího hávu s třeba jednoduchou sociální nadstavbou, vůbec bychom se na hru nezlobili. Ničeho z toho se ale nedočkáte a ranked matche a základní systém levelování to nezachrání. 

Ostatní hry vás navíc nenutí hrát 24 kol Search and Destroy, kdy může být po pár kolech jasné, že prohrajete, ale vy to trápení vydržíte, jenom abyste dostali alespoň nějaké ty zkušenostní body do jednoduchého systému levelů. Pokud vás samozřejmě podobný typ hratelnosti láká, pak si asi hru dovedete navzdory jejím nedostatkům užít. Určitě najdete hráče, kteří budou zapáleně říkat, že přesně o tom má válečná FPS být a budiž jim přáno. Je ale potřeba opravdu mít na paměti, že pokud chcete víc, než zastaralou a spartánskou FPS s dobrými mapami, Battalion 1944 nebude pro vás. 

Vysloveně neurazí, ale ani nenadchne

Pravdou samozřejmě je, že Battalion stojí pakatel a je pouze v early accessu. Jde ale o titul, kterému celou koncepcí ujel vlak. I když autoři přidají další módy a mapy, případně vychytají třeba balanc absurdně silných brokovnic, nemyslíme si, že by to s kvalitou hry nějak výrazněji zahýbalo. Nakonec totiž dostáváte to, za co si zaplatíte. Málo peněz se v tomto případě rovná i málu muziky. Víc map? Nové herní třídy a módy? Nic z toho nevyřeší problém hry, kterým je její zastaralost a tuctovost. 

I Battalion 1944 jistě najde alespoň pár skalních fandů, kteří odpustí zmíněné nedostatky, a nebo je budou brát jako pozitivum. Jde o hru jednoznačně cílenou na všechny ty, kteří považují současnou generaci FPS za příliš „přešlechtěnou“ a cokoliv po Call of Duty 2 odmítají. Jen se obáváme, že po pár měsících se pak přesunou k další, prakticky totožné hře. A to považujeme vůbec za největší možnou prohru tohoto titulu. Ale uvidíme, hra ještě nevyšla v plné verzi.