Banished

Banished dává vzpomenout na doby, kdy jste odpoledne přišli domů, dychtivě nainstalovali novou hru a až do pozdního večera jste se ji učili. Manuál s pravidly jste četli tam i zpátky, kolikrát to bolelo, ale o to uspokojivější byly nevyhnutelné triumfy. Po úvodní katastrofě si zopakujete výživný tutoriál, který napodruhé rázem dává mnohem větší smysl, a několik následujících hodin přeskakujete mezi hrou a diskuzními fóry se zkušenějšími budovateli. Klidně tomu říkejme Dwarf Fortress pro malé.

Pískoviště v novém světě

Survival hry dnes frčí. Se slovy „tu máš, kohouta, hraj si,“ vás vhodí do nehostinného světa a vy umřete. Banished míchá drsný boj o přežití se skomírajícím žánrem real-time strategií a prodeje na Steamu značí, že jednohlavý vývojářský tým Shining Rock Software možná našel recept na oživení budovatelsko-strategického odvětví. Po SimCity bylo na čase.

Premisa Banished je jednoduchá. Coby božská ruka se zhostíte kontroly nad hrstkou rodin, která opustila své domovy a s víceméně holým zadkem vyrazila do nového světa. Nebo dokonce do Nového? Kruté bílé zimy by tomu nasvědčovaly, ale takovéto lijáky mají snad jen ve Skotsku. Ať už jste ale doputovali kamkoli, vaším cílem je přežít první zimu a prosperovat.

V Banished nenajdete žádnou příběhovou kampaň nebo roztodivné scénáře (instalační soubor má 90 MB!). Hra náhodně vygeneruje mapu, přičemž vy můžete ovlivnit akorát její velikost, hornatost a podnebí - tím se stáváte pány pískoviště a je to krásný pohled.

Titěrní občánci cupitají od místa k místu, a třebaže jednoduchá grafika je někdy až fádní, díky melancholickému soundtracku se na to velice mile kouká. Oproti řadě jiným strategiím vám nikdo ruce nesvazuje, neodemykáte žádné nové budovy ani nepostupujete do dalších věků. Veškeré stavby jsou přístupné hned zezačátku, akorát pro ně zprvu nebudete mít suroviny, pracovní sílu a koneckonců ani využití.

Přežijete zimu?

Rozhodně nejde o interaktivní příručku, která by posloužila coby trénink na kariéru starosty, ale kolikrát se při hraní Banished dostanete do problémů jenom proto, že nebudete uvažovat logicky. Dorazili jste do nového světa a hned se vrhnete na zemědělství? Příroda si vaší ekologické šetrnosti jistě váží, ale za odměnu vás nechá pojít hlady. Než totiž něco vyklíčí, cyklus jaro-léta-podzim-zima se stihne jednou protočit. Nebo spíš dvakrát. Nemluvě o tom, že při hraní na vyšší obtížnost úvodem nemáte ani žádná semínka.

To se má tak: najdete velkou řeku, na řece postavíte obchodní středisko, do obchodního střediska naverbujete byznysmena, naporoučíte si zboží z centrálního skladu, pracanti z centrálního skladu nanosí přebytečné oděvy či nástroje, a když se poštěstí, příští rok připluje první obchodní bárka, která doveze… slepice. Co naplat, hrušková nebo třešňová semínka budou snad příští sezónu. Můžete tedy změnit plán a namísto sadu vybudovat farmu, ale v tom případě těch slepic nakupte víc, protože na rozdíl od krav a ovcí mají tendenci chcípat ještě předtím než se rozmnoží.

À propos rozmnožování! První dvě vesnice si vezme hladomor (pak naštěstí objevíte kouzlo lesních sběračů a lovců), jenže ani plné žaludky a dostatek topiva vám zadky nezachrání. Ukazatele hlásí, že padesátihlavá osada měla všeho dostatek, ale počínaje druhým čtvrtstoletím začne vymírat a neprodukovat dostatek juniorů. Přitom stravovací dietu měli obyvatelé pestrou a soudě dle čtyř hvězdiček z pěti byli i veselí – ještě aby ne, když měli hned vedle hřbitova knajpu. Proč tedy vesnička vymírala?

Celý problém spočíval v nedostatku baráčků. Nově narozené ratolesti zůstávaly doma u rodičů, a přestože byly na konci puberty a potkávaly ostatní vrstevníky, s nimiž už také lomcovaly hormony, nemohly zakládat nové rodiny, protože stále bydlely doma, pod přísnou rákoskou katolických otců. U rodičů na palandě se jim moc rozmnožovat nechtělo. Chápeme. Jako správný pražský developer proto kolem metropole rychle položíte základy nových levných domečků, což holt odnesou všichni stávající studenti, kterým zrušíte povinnou školní docházku a zavedete dětské práce.

Výčitky nemáte, tohle je středověk! Na nějaké deklarace lidských práv si dotyční musí ještě pár (set) let počkat. Buď budou všichni pracovat a svědomitě budovat malou utopickou kolonii, kde se všichni dělí rovným dílem a kde neexistují žádné peníze, nebo pojdou.

Když dojdou zásoby

Největší kouzlo Banished spočívá v postupném pronikání do komplexních pravidel hry a jejich následném ovládnutí. První zdolání hladomoru budete slavit rychlými špunty a pochopení udržitelného populačního rozvoje si říká rovnou o šampaňské. A první zdolání katastrofického požáru? Jakbysmet.

Jenže radost z objevování je také tím jediným, čím Banished dokáže vysloveně uhranout. Jak do něj proniknete a s lupou v ruce si osvojíte zdejší titěrné uživatelské rozhraní, zjistíte, že hra Luka Hodorowicze vás už ničím dalším příliš nepobaví.

Je evidentní, že Luke Hodorowicz je milovníkem strategií. Zakomponoval velmi přehledný výčet aktuálních událostí, nebál se komplexního managementu desítek surovin a odstranil typické neduhy jako málo oddálená kamera nebo přebujelé uživatelské rozhraní. Co do obsahu však skončil na půli cesty, mou pozornost brzy ztratil a navíc si neodpustil řadu otravností.

Zásoby surovin poněkud nevyzpytatelně kolísají, ale ještě mnohem více nás rozčilovala umělá inteligence obyvatel, která dokáže zruinovat celé budovatelské snažení. To se takhle panáci jednoho dne rozhodli, že přestanou používat tunel a namísto toho budou horský hřeben zdlouhavě obcházet, jen aby během těchto štrek pravidelně umírali vyčerpáním. Neřešitelný problém, dvě hodiny v čudu. Restart? Snad někdy příště.

Nečekejte žádné bitvy (ty ani nikdo nechce) nebo roztodivné scénáře a úkoly (ty by se už hodily). Výjimečně dorazí živelné pohromy, ale s těmi si po kratším tréninku poradíte. Banished vám sice vydrží dlouho a než osídlíte největší mapu, uběhne klidně deset hodin, ale ten čas bude z valné většiny vyplněn rutinou. Otázkou pak je, zda rutinní hratelnost považujete za znak atraktivní autenticity, nebo prosté nudy.