Balrum

Verdikt
63

Balrum dovede překvapit záblesky dobrých nápadů, které ale kvůli všem možným přehmatům ztrácejí jakýkoli význam. Možná se dočkáte dobré zábavy, pokud budete mít svatou trpělivost. Ale Balrum udělá vše pro to, abyste ji co nejdřív ztratili.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

LinuxLinux

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Balcony Team
Vydání: 1. března 2016
Štítky: izometrické, indie hra, fantasy, retro, rpg

Hrdinové epických fantasy příběhů jsou většinou uhnětení z jiného těsta než obyčejní smrtelníci. Nikdo z nich například nehněte těsto a nepeče si svůj vlastní chleba. V přestávkách mezi utínáním dračích hlav a svatbami se spanilými princeznami jim nezbývá čas ani na vybudování vlastního příbytku nebo chov dobytka. Všichni ti mečem mávající rekové bez bázně a hany se málokdy věnují i uspokojování základních biologických potřeb každé živé bytosti, což samozřejmě dává smysl. Kdyby si Aragorn uprostřed Stezek mrtvých zničehonic přidřepl a hlasitě se dožadoval ruličky toaletního papíru, dost by to narušilo pracně budované napětí. Ale ne každý hrdina se narodil jako právoplatný dědic trůnu Gondoru a Arnoru. Někteří z nich začínali jako nuzní sedláci, kteří se ke vší té proslulosti a luxusnímu DPS propracovali opravdu velmi zvolna, skrze brambory a hromady hnoje. A RPG Balrum vypráví právě o takovém nepravděpodobném zachránci světa.

RPG na poli a v dílně

Vlastně je to ze strany vývojářů opravdu vynikající nápad. Jaké hry si v posledních letech oblíbilo skoro až nepochopitelné procento všeho hráčstva? Tituly se zemědělskou tematikou od Farmville přes Farming Simulator až po Stardew Valley. Lidé si rádi zarelaxují nad sazeničkami a užijí si klidnou, idylickou antitezi velkoměstského života. Ale ani traktory a pluhy nemohou konkurovat opravdovému fenoménu dnešní doby – survival žánru. Zdá se, že z nějakého důvodu milujeme, když naše postava obsesivně vyžaduje jídlo každých 5 minut, protože jinak se zhroutí mrtvá k zemi. S tím se většinou pojí taky promakaný systém craftingu, který vám umožní nejen rozmlátit pár stromů a udělat z nich sekeru, ale také si postavit vlastní domeček, ve kterém vám různí zombíci a kostrouni dají na chvíli pokoj. No, a kterým jiným lepidlem to všechno splácat dohromady, než starým dobrým RPG systémem. Vedlejším efektem celého toho populistického procesu je i zajímavá narativní premisa - jak by vypadal fantasy hrdina, který by podléhal všem otravným zákonům a omezením skutečného světa?

S ohledem na všechny ty chutně vypadající ingredience je vlastně docela překvapivé, že Balrum ve výsledku nefunguje. Rozhodně ne tak dlouho a dobře, jak by si hráči i vývojáři přáli. Bohužel ale není možné obviňujícím prstem roztřeseně ukázat na jeden jediný prvek a triumfálně zařvat: „Aha, kvůli tomuhle se to všechno rozpadlo na kusy!“ Jednotlivé části hry jsou totiž prolezlé malými chybami jako červíky, kteří vám občas začnou baštit jídlo v inventáři. Ale na rozdíl od nich nezmizí, když na ně párkrát kliknete myší.

Relax vás tady nečeká

Vezměme to pěkně popořadě. Ovládání je, pro nedostatek lepších výrazů, podivné. Pohyb, boj nebo třeba zalévání zahrádky vykonáváte pomocí děsivě zmatené kombinace tlačítek a kláves. Chodí se jak levým, tak i pravým tlačítkem a ještě s tím můžete zkusit zkombinovat WASD. Ani jeden způsob není přesný, příjemný nebo intuitivní. Podobně zvláštní je i systém výběru a používání schopností, ve kterém musíte klikat na určité věci ve velmi specifickém pořadí, abyste dosáhli kýženého výsledku. A pokud jste doufali, že si po hektickém dobrodružství pěkně odpočinete u sázení brambor, jste na omylu.

Místo toho budete drtit mezi zuby nenávistné kletby, když už potřetí kliknete o milimetr vedle vašeho políčka, za což vás hra drakonicky potrestá hrabáním se v inventáři, abyste našli semínka, která vám kvůli nešikovnosti zmizela z rukou. Jestli nebo spíš až se vám tohle stane během pěti minut desetkrát, budou vám odporné nemrtvé stvůry připadat jako relaxující thajská masáž.

A lepší to není ani se stavěním vašeho příbytku. Hra vám během celého vcelku komplexního procesu naprosto odmítá pomoci a jen se zadostiučiněním sleduje, jak se zoufale snažíte napojit na sebe jednotlivé stěny a pochopit, proč vám dřevěné parkety vylézají zpod zdí někam na zahrádku.

Celé věci nepomáhá ani nedostatek popisků. Díky němu si můžete jen lámat hlavu nad tím, proč třeba nejde do ohrady uložit nově nabytá kuřátka, než si konečně všimnete malých písmenek sdělujících, že jste místo hřadů postavili výběh pro chov zabijáckých pavouků. Ne že by se od sebe obě struktury vizuálně nějak lišily. Rozhodně méně než jejich předpokládání obyvatelé. 

Vařte lektvary, pečte jeleny

A podobné problémy vás nejspíš čekají i při jakémkoli pokusu o výrobu, inu, čehokoliv. Pravda, celý systém craftingu je ohromně komplexní. Surovin je obrovské množství a můžete si je nakombinovat, jak chcete. Jednu z nejpříjemnějších půlhodinek lze v Balrum strávit alchymistickým experimentováním, během kterého si vypipláváte spousty lektvarů pro nejrůznější situace. Ale i tak to chce hodně dobré vůle, protože hra naprosto odmítá rozumně vysvětlit efekt některých přísad (co to znamená „3x Mass Stun EVENT“?). Když pak otevřete obrazovku kovářství a uvědomíte si, že byste se museli zorientovat v další hromadě přísad a receptů, jdete si těch pár hřebíků potřebných pro stavbu dveří radši koupit k obchodníkovi.

Aspoň že hlad a žízeň fungují celkem rozumně. Sice by bylo pěkné mít někde na očích dostupný jejich indikátor, aby vás na neuspokojivý nutriční stav vašeho hrdiny neupozorňovaly až mizející životy, ale v porovnání s děsivým schématem ovládání a dalšími přehmaty v uživatelském rozhraní je to vlastně jenom taková drobnost.

Podivné bojování

Po spatření nepřítele se svět zastaví a hýbete se pouze tehdy, když nějakou akci uděláte vy. Tedy, tak by to alespoň teoreticky mělo fungovat, ale praxe je často úplně jiná. A možná trochu překvapivě za to dost často mohou jeleni. To se takhle mírumilovně procházíte lesem a vidíte v dálce hopkat roztomilé stádečko laněk a sedmeráků. Jste od nich tak na dvacet kroků, když v tu chvíli zpěv ptáčků utichne a rozezní se dramatická hudba. Meč se zlověstně zablyští v očekávání nevinné krve. Hra se spolu s hrdinou rozhodla považovat chudáky lesní zvířátka za nepřátele na život a na smrt. A co pak zbývá než pobít všechny svědky?

Ha. Poprvé je masakr vysoké zvěře legrace. I podruhé, možná potřetí. Jenže když se vám začnou tahle přerušení vkrádat do hry každých pár minut, scénu si pro sebe velmi rychle uloupí otrava a frustrace, což jsou emoce, které Balrum vzbuzuje často a s požitkem. Však se stačí vrátit k bojovému systému. Jeho součástí je totiž ještě jedno opomenutí. Tak jako ve spoustě dalších RPG můžete ve starých ruinách narazit na pasti, které chrlí jednu ohnivou kouli za druhou. Ale když se někde poblíž dostanete do tahového souboje, na pasti se to nevztahuje. Prostě si dál střílejí svoje projektily, i když zbytek světa stojí zmrzlý na místě. Takže stačí tancovat kolem nepřítele, dokud se nepřimotá do dráhy některé z pastí. A pak stát na místě, aby se nemohl pohnout ani on. Ale past do něj mezitím bude sypat jednu ránu za druhou, takže pokud chvilku počkáte, o extrémně zbabělé vítězství máte postaráno.

Spousta bojových systémů obsahuje podobné díry, ale i bez téhle zející Macochy Balrum nikoho neokouzlí. Těžko stravitelný pohyb a aktivaci schopností se ještě nejspíš naučíte tolerovat, ale šnečí rychlost doplňování zdraví a many bude pro leckteré žaludky až příliš. Nutno pochválit, že hra bez problémů zvládá přepínání mezi okny, takže si po těžkém souboji vždycky můžete přečíst článek nebo dva, zatímco se váš chlapík vzpamatovává někde na mezi. Ale to je samozřejmě hodně dvojsečný kompliment.

Na šťastný konec zapomeňte

Všechny různé systémy a mechaniky, na které se vás hra snaží navnadit, tady koneckonců jsou, navíc bez výjimky opravdu široké a propracované, se spoustou možností a surovin. Jenže kvůli mizernému ovládání a rozhraní vás nečeká ani klídek u farmaření a stavění, ani uspokojivé fušování do stovek různých receptů. A tak ze všech těch lákadel zbývá už jen jedno – povedené vyprávění netradičního příběhu obyčejného hrdiny. Prostě žádná pohádka.

Svět Balrum postrádá vnitřní konzistenci, čímž okamžitě pohřbívá svůj narativní potenciál. Když už se někdo snaží dělat vcelku realistické RPG s hladem, žízní a farmařením, neměl by zajistit, aby hrdina nemohl ve svém inventáři tahat 100 dubových kmenů, 500 kamenů a několik prasat, což dohromady zabírá stejně místa, jako 5 různých semínek? Taky by se měl postarat o základní inteligenci svých NPC. Pamatujete na Skyrim, kde jste mohli obchodníkům dát na hlavu kýbl, a pak jim vybílit krám? Balrumští obyvatelé jsou jejich vzdálení bratranci. Můžete v klidu shrábnout sklizeň z jejich políček, pokud jsou pár metrů od vás, stejně jako jim vykrást celý dům a následně je donutit, ať si ho koupí nazpátek jako chudák Bilbo Pytlík. Ale jakmile jim něco seberete opravdu přímo pod nosem, rozhodnou se vás bez cavyků zavraždit, i když se už dvacet let přátelíte.

Dalo by se pokračovat desítkami dalších štiplavých připomínek. Z jedné plody obsypané jabloně lze utrhnout jedno až dvě jablka. Vesničané nechápou směnný systém. Zázračná teleportační runa, díky které se prý můžete vždy dostat do bezpečí, nefunguje v boji. Spánek je možný jedině do rána, poledne nebo půlnoci. Pár metrů od údajně bezpečné vesnice plné žen a dětí žijí celé legie vlků a pavouků. Některé úkoly žalostně postrádají logiku. Není problém si živě představit, jak snadné by bylo tyhle malicherné problémy ignorovat, kdyby se za nimi skrývala vynikající hra. Místo toho se Balrum pohybuje někde na pomezí docela dobrého a ještě jakž takž přijatelného herního zážitku. Což znamená, že si všech drobných chyb všimnete a budou vás štvát o to palčivěji.

Kompetentní a nic víc

Několikrát se během hraní stane, že se dostanete do pohody. Zvyknete jsem si na ovládání, obděláte pár políček, odevzdáte questy a už se zdá, že Balrum přece jen možná křivdíte. Pak ale poklepáte na studnu a místo co byste se z ní jako obvykle napili, najednou se ocitnete uvnitř, kde vás roztrhají rozzuřené krysy a vymažou ze světa nejen posledních dvacet minut postupu hrou, ale i poslední zbytky soucitu. Kdyby se stále ještě psal rok 2000 a člověk měl čas věnovat každé slušné fantasy vylomenině stovky hodin času, možná by měl Balrum větší smysl. Je to vcelku kompetentní RPG, to jistě. Ale takových jsou na trhu desítky. Těžko hledat důvod, proč by měl Balrum na vašem disku dostat přednost před kterýmkoli z nich.