Assassin's Creed Origins

Verdikt
80

Tenhle zabijácký výlet rozhodně není žádná nuda. Naopak jde o příjemnou exkurzi do dob, kdy ještě sfinga měla nos, a tajemní zabijáci si neříkali asasíni. Hezčí zpracování starověkého Egypta jinde ve hře nenajdete a zábavnější už tuplem ne. Komorní rodinný příběh nakonec ovlivní celé impérium, kdy charismatickým hrdinům odpustíte hrstku bugů i to, že jste stejnou šablonu hráli už tolikrát, jen v jiných kulisách.

Počítač

WindowsWindows

Zboží.cz
59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

1 899 KčPlayStation Store

Xbox OneXbox One

1 899 KčMicrosoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Ubisoft
Vydání: 27. října 2017
Štítky: historická, otevřený svět, third person, stealth, akční

Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací žádná jiná značka, pokud víme, nenabízí. I tak nás ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.  

Poslední z Medžajů

Ústředním hrdinou z donucení se tentokrát stává Bayek ze Síwy, povoláním Medžaj. Což je, či byla, jakási obdoba egyptské policie, tedy spíš strážce veřejného pořádku, který má brát bohatým a pomáhat chudým. Není tedy divu, že je Bayek zřejmě posledním svého druhu, protože z altruistických pohnutek jen málokdy kápnou tolik potřebné drachmy. Naproti tomu jeho žena, Řekyně Aya, je pobočnicí samotné Kleopatry, kterou zrovna obral o trůn její bratr, ale na vznešenosti jí to určitě neubírá. Každopádně Bayek s Ayou mají k pomstě motivaci tu ze všech největší – příslušníci Řádu je připravili o syna. A jak jinak se vyrovnat se ztrátou milovaného dítěte než nemilosrdnou likvidací každého, kdo s vraždou mohl mít něco společného?

Nejen díky celkem prostým a pochopitelným motivacím jde o velmi dobře prokreslené postavy, které vám v rámci příběhu přirostou k srdci. Charismatičtí hlavní hrdinové přitom v sérii vůbec nejsou pravidlem – Connor z trojky by mohl vyprávět. Tedy vlastně nemohl, když za celou hru řekl asi čtyři věty. Co naopak pravidlem zůstává, je přítomnost historických postav klíčových pro danou éru. Kromě zmíněné Kleopatry a jejího povedeného bratříčka Ptolemaia XIII. se tedy setkáte i s velikánem Caesarem a při své pouti v dunách můžete narazit i na galské bojovníky, posilňující se před každým soubojem v aréně magickým nápojem. Tenhle francouzský odkaz v sobě Ubisoft prostě nezapře.

Písečný ráj na zemi

Vrací se i příběhová linka ze současnosti, navazující na komerčně i kriticky nepříliš úspěšný loňský film. Pasáží s rebelující pracovnicí Absterga Laylou Hassan není mnoho a neopustíte v nich místo posledního odpočinku dávných hrdinů, žádné šplhání po moderní Káhiře vás tedy nečeká. Pokud se nebudete probírat stohy dokumentů a fotek v jejím laptopu, dají se všechna dostaveníčka v roce 2017 dohromady sfouknout za deset minut. Což vítáme. Od dobrodružství ve starověkém Egyptě vás tak nebude skoro nic zdržovat.

Byla by to taky pořádná škoda. Svět na pomezí delty Nilu je obří, jednoduše nád-her-ný a tak skvěle řemeslně zpracovaný, že vás dokáže přenést do vyprahlé pouště, i když za okny máme sychravý podzim a teplotu pod nulou. Po pár hodinách v Assassin’s Creed Origins budete chtít do práce vyrazit na velbloudovi a omotat si hlavu šálou, aby vám zátylek neožehl spalující žár saharského slunce.

Obrovský svět tak trochu svádí k luxování otazníčků, ale pokud vám můžeme poradit, nedělejte to. Nechte se vést prostředím, radši než body na mapě. Kilometry pouště střídají osady uplácané z hlíny a rákosu, oázy s konejšivým stínem palem, mokřady obydlené zubatými krokodýly, natronové doly, podmáčené přístavní vesničky i více či méně opevněné tábory banditů. A to ani nemluvíme o množství jeskyní a hrobek, které ukrývají tolik tajemství, že by Lara Croft mohla závidět. Natož o tehdejších metropolích, jež pulzují životem, jak jen to jejich obyvatelům vedro dovolí.

Tavicí kotlík? Salátová mísa!

Tvůrci si pro zasazení totiž vybrali období, kdy se v Egyptě setkává hned trojice kultur: původní obyvatelstvo už je nějaký ten pátek pod kulturním vlivem ptolemaiovských Řeků a nový velký hráč jsou Římané. Kromě egyptštiny tedy v náhodných rozhovorech zaslechnete i latinu a řečtinu, a podobným stylem se mísí i hudební podkres a architektura. Necelé tři kilometry od gízských pyramid stojí alexandrijská knihovna v iónském slohu a o další kus dál si Římani postavili akvadukt. Přítomnost a vzájemná nesnášenlivost všech tří národů je navíc častým námětem pro vedlejší úkoly, stejně jako nedorozumění ohledně vyznávání různých božstev a znesvěcování chrámů.

Celkově lze ze hry cítit velký důraz na tajemno a mystiku, přitom postavené na reálných tehdejších základech, ať už jde o rituály pohřbívání nebo pověsti skryté v souhvězdích na noční obloze. Na každém druhém kroku narazíte na svatyni zasvěcenou nějakému bohu, případně na tajemné symboly a jejich výklad. Bayekovy oběti neodpočívají v pokoji, ale bloumají v rákosových polích Duatu, a největším trestem je pro ně vyříznutí nějakého vnitřního orgánu, který jim v posmrtném životě bude nejspíš chybět. Pokud máte v egyptské mytologii a polyteismu mezery, je tohle ideální příležitost se dovzdělat.

Jen zrnko písku v poušti

A co se nadpřirozeného orlího pohledu týče, ten nahradila reálná orlice Senu. Že jde o starověkou obdobu dronu z Ghost Recon Wildlands se asi nikdo ani nepokouší skrývat, ale symbióza se zvířetem je možná lepší vysvětlení pro možnost označování nepřátel než jakési zabijácké instinkty umožňující vidět skrz zdi v předchozích dílech. Vnímavost vašeho osobního orla vylepšujete synchronizací vysokých bodů v krajině, které tentokrát neodkrývají mapu, ale zpřístupňují rychlé cestování. Tvůrci jich vysázeli přes padesát, ale opravdu rozlehlá mapa vás donutí je navštěvovat, protože jsou od sebe většinou vzdálené několik minut v sedle nebo na lodi.

K předem lehce naplánovanému postupnému průzkumu vás navíc tak trochu nutí i přítomnost zón. O těch jsme se dozvěděli, když jsme prakticky hned z úvodní lokace zabloudili někam, kde měli nepřátelé nad hlavou místo ukazatele úrovně červenou lebku a obvykle smrtící zásah skrytou čepelí jim ubral sotva třetinu života. Což vám tak trochu zabrání odhalit největší tajemství hned na začátku hry, zároveň ale není problém udolat někoho o pár úrovní nad vámi – pokud je sám. A neví o vás. Všechny nehratelné postavy mají svůj denní režim a i kapitáni pevností občas chodí spát, takže je můžete zardousit, když se bohové nedívají. Nemluvě o tom, kolika strážím se stalo osudným, když si při náročné hlídce odběhli sami odskočit do křoví.

Zapomeňte na asasíny, my jsme Skrytí

Plíživý přístup se tedy prakticky nezměnil, snad jen v tom, že jsou nepřátelé všímavější. Přímá konfrontace je tak zřejmě složka, která doznala největších změn. Soubojový systém se dočkal své vlastní minirevoluce, kdy už úplně nemůžete kosit zástupy stráží, zatímco se jejich kamarádi dívají a čekají na svůj tah jako prasata na porážku. Přesile protivníků se budete snažit spíše vyhnout, protože je o poznání větší problém se z ní dostat jako vítěz.

Hlavní roli tak nyní hraje hlavně štít a princip bloků, úskoků a protiúderů, značně inspirovaný sérií Dark Souls. Ve výběru zbraní máte poměrně volnou ruku. Paleta mečů, chopešů, kopí, seker a všemožných dalších vymožeností je vážně široká, navíc mezi nimi můžete libovolně přepínat i během boje. Vaši protivníci totiž disponují obdobným výběrem vybavení a tak se vám bude pravidelně stávat, že kladivo, kterým jste právě zrasovali obra v těžké zbroji, bude k ničemu proti zlodějíčkovi se dvěma dýkami.

K tomu přidejte čtyři různé kategorie luků, z nichž některé se hodí pro lov místní fauny, jiné pro ostřelování do hlavy z dálky a další pro rychlé sázení šípů do pohyblivých terčů přímo při boji. Bayekův strom schopností se větví na tři části. Boj nablízko a plížení doplňují schopnosti využívající prostředí a různé kouřové bomby, uspávací šipky a jedy. Bodů přitom není tolik, abyste otevřeli úplně všechno, což nahrává větší variabilitě při hraní a specializaci podle preferovaného stylu zabíjení.

Nástrojů k němu se všude v truhlách i kapsách stráží povaluje dostatek, případně se v každé větší osadě nachází kovárna. Nejlepší kořist ovšem získáte plněním vedlejších úkolů nebo likvidováním fylaků, což jsou legendární lovci hlav s pořádné tuhým kořínkem. Úplně největší výzvou jsou potom vycvičení váleční sloni, schopní vás zadupat do země jedním dobře mířeným šlápnutím. Pokud si na chobotnatce úplně netroufáte, narazíte v divočině na spoustu dalších zvířecích druhů a s použitím jejich vyčiněných kůží si můžete vylepšovat vybavení. I bez vašeho přičinění budou supi soupeřit o zbytky mršin s hyenami, za pečlivého dozoru lví smečky, což je další důkaz toho, jak živoucí otevřený svět se Ubisoftu povedlo vytvořit.

A je vše dovoleno?

Malou daní za tohle všechno je tak množství bugů. I po patchi z prvního dne hra na PC občas padá během načítání, ale i v rámci ní dost často můžete udělat něco, s čím tvůrci možná tak úplně nepočítali. Invence při řešení úkolů tak nejspíš není dvakrát vítaná a jeden úkol se nám povedlo rozbít, i když to vyřešilo načtení předchozího bodu v menu. Procházení skrz textury, levitující jezdci bez koní a zasekávání se o neviditelné bariéry jsou pak spíš jen úsměvné drobnosti. I šplhání a pohyb ve výškách se zdá trochu méně plynulý než dřív a žádné z měst není takovým parkurovým rájem, jakým byl Řím. Volnost pohybu je ale maximální i za cenu toho, že nebude zrovna dvakrát realistická, což snad ani nikdo nečeká. 

Totéž se dá říct o svobodě ve výběru aktivit, na které ve světě natrefíte. Nejen v rámci hlavních úkolů se činnosti příjemně často střídají, což je osvěžující. S Bayekovou ženou Ayou se dokonce vracejí námořní mise ze čtvrtého dílu, i když notně osekané. Starověké technologie přece jen úplně nenahrávají velkolepým bitvám a vlny egejského moře budete brázdit na triéře vyzbrojené lučištníky s ohnivými šípy spíš než děly.

A když vás omrzí cesta za pomstou a hledání pokladů, můžete si dát starý dobrý zápas v aréně, řešit hádanky z papyrových svitků, závodit na dvoukolovém voze nebo se prostě jen tak kochat krajinou z hřbetu velblouda. Prohlídkám památek nahrává i zabudovaný fotomód, v rámci kterého můžete své snímky obohatit filtrem a sdílet je zbytku hráčů přímo na mapě. V úkolech odpadla také svazující zadání ve stylu „zabij cíl do dvou minut a nenech se u toho vidět“, na druhou stranu si při jejich plnění musíte výzvy dávat spíš sami, právě kvůli naprosté svobodě řešení.

Máme radost, Bayeku?

Nepotěší ani přítomnost mikrotransakcí. O kosmetických změnách, jako jsou hezčí hábity nebo o možnosti jezdit na jednorožci ani tak nemluvíme. Že je ale v menu přímo položka „šetření času“, kde se skrývají suroviny k vylepšení vybavení nebo mapy tajemství, které se dřív daly koupit přímo u obchodníků v rámci hry, to je směšné až smutné. Už proto, že žijeme v době, kdy je snazší si případné lokace najít ve videu na Youtube, než za ně utrácet reálné peníze. I když za splnění hlavních příběhových bodů nějaké ty helixové kredity dostanete, takže si jednorožce a frajerskou výstroj můžete dopřát i bez nutnosti další peněžní investice.

Jinak roční pauza a návrat ke kořenům Assassin’s Creed Origins jednoznačně prospěly. Při prozkoumávání gigantického, živého světa se totiž jen tak mimochodem budete bavit. I kdybyste do něj zavítali se záměrem projít si akorát hlavní příběh a tu omáčku okolo vynechat, najde si vás sama a najednou strávíte na africkém kontinentě čtyřicet hodin, aniž byste věděli jak. Ještě dobýt jeden tábor rebelů, najít ztracenou relikvii, vyřešit záhadné mizení řeckých obyvatel, ve státě egyptském se nachází cosi pohlcujícího.