Assassin's Creed Rogue

Assassin's Creed Levoboček

Nebylo zrovna těžké si povšimnout, že se Ubisoft chová k Rogue macešsky. Aby také ne, vždyť v záři reflektorů se musel patřičně nakrucovat Assassin's Creed Unity, nový hlavní tahoun série, byť také postrádající číslovku v názvu. Vývoj Rogue dostalo na starosti studio Ubisoft Sofia, které v minulosti pomáhalo s tvorbou různých AC her, a je přímo odpovědné za nejslabší titul série: Assassin's Creed Liberation.

Ubisoft se navíc rozhodl k poměrně zvláštnímu tahu: Rogue vychází jen na konzolích předchozí generace a časem zavítá i na osobní počítače. Počin je to diskutabilní především z toho důvodu, že Rogue má sloužit jako pojítko mezi třetím a čtvrtým dílem série, přičemž zároveň slouží jako odrazový můstek pro Unity. Je tím pádem možné, že si k němu budou majitelé nových konzolí hledat cestu poněkud hůře.

A zase ta současnost!

Příběhová linka zasazená mezi události třetího a čtvrtého dílu bez větších průtahů představuje mladého hrdinu - člena asasínské party jménem Shay Patric Cormac. Horkokrevný Shay se záhy po startu stane i kapitánem vlastní lodi Morrigan, tudíž veškeré průtahy známé z předchozích dílů jsou fuč a na otevřené moře můžeme vyplout bez větších odkladů. Bohužel se ale neustálým přesouváním z místa na místo v obrovském otevřeném světě drolí náznaky příběhu na sotva rozeznatelné drobky.

Chvilku plujete támhle, kde se dozvíte, koho musíte zabít, tudíž plujete jinam, abyste zjistili, kde se dotyčný nachází a nakonec dopluli na místo, kde svůj cíl zneškodníte. V tomto momentě budete možná silně uvažovat, proč vlastně AC Rogue hrát. Příběh téměř neexistuje, nedostatek nových nápadů, grafika daleko za dnešními standardy…

Jako z jiného světa tím pádem působí nečekaná mise v Lisabonu, jejíž lehce mysteriózní zápletka vyústí ve velmi působivý úprk bortícím se městem. Ano, všechno je samozřejmě skriptované, ale na druhou stranu jde o jiskřičku naděje, že by přece jenom mohl mít Rogue své zajímavé momenty. Jenže ve chvíli, kdy se na obrazovce začne odehrávat další epizoda ze současnosti (protože veškeré historické dění je pouhá simulace ve virtuální realitě typu Oculus Rift), zmíněná jiskřička povážlivě pohasne.

Opět jste bezejmennou duší pracující pro softwarovou společnost zaměřenou na historické zážitky ve virtuální realitě. Opět pobíháte s tabletem v ruce po hnusných kancelářích, zatímco vás komanduje šíleně nesympatická šéfka a plníte úkoly typu „vstaň od stolu, dojeď výtahem o patro výš a stáhni si data ze serveru.“ Šéfka vás navíc oslovuje roztomilým výrazem „numbskull,“ což neznamená „tupoun“, a celá zápletka se točí okolo toho, že se na firemní síti pohybuje virus, který po vzoru hollywoodské produkce dělá to, co zrovna scénárista potřebuje. Snad ani slova nedokážou obsáhnout to, jak strašně blbé to je.

Na druhou stranu ale stojí historický příběh za to, abyste podobné útrapy přežili. Shay se totiž krátce po začátku odtrhne od sekty asasínů a spojí své síly s odvěkým nepřítelem – tedy s templáři. Příběhový twist nabízí možnost podívat se do zákulisí templářského řádu a je to věru napínavá výprava. Užijete si skákání po střechách New Yorku a setkáte se i s miláčkem davů ze třetího dílu – charismatickým Haythamem Kenwayem. Shayova příběhová linka má řadu temných a působivých momentů, navíc slouží i jako velmi slušný stavební materiál, vyplňující mezery mezi Assassin's Creed 3, 4 a Unity.

Assassin's Creed po xté, klapka!

Rogue má bohužel dost zásadní problém v tom, že se pravděpodobně jednalo o hru vytvořenou vyloženě na zakázku, přičemž požadavky byly jasné: herní mechanismy z trojky a čtyřky, aby byla dokreslená sága rodu Kenwayů, prakticky stejný svět a na konec dodat štafetový sprint k dalšímu sportovci se jménem Unity, aby byl příběhový oblouk kompletní. Výsledek je takový, že hráč, kterého Black Flag příliš neoslovil pirátskou tématikou a přemírou pasáží za kormidlem lodi, nemá mnoho důvodů o Rogue uvažovat – snad jedině v případě, že si nutně potřebuje doplnit chybějící díly skládanky.

Ano, je pravda, že dostanete k ruce nehlučnou pušku střílející uspávací šipky či hlučné petardy na odlákání pozornosti, jsou tu nové zbraně pro vaši loď a námořním bitvám dodá určitou dynamiku i přítomnost ledových ker v severních vodách. Jenže zbytek… Zbytek je ten samý Assassin's Creed, jak jsme ho v posledních letech hráli mnohokrát.

Mezi úkoly patří většinou nutnost proplížit se mezi zástupem nepřátelských vojáků do oblasti označené na mapě a provést tam předem určenou činnost – osvobodit rukojmí, najít dokument, odposlechnout rozhovor či někoho rovnou zabít. Na inovace se v Rogue vážně nehraje a vše uvedené akorát podtrhuje, pro koho je tento díl určen: pro příznivce třetího a čtvrtého dílu, kteří chtějí pořádně macatý datadisk, přičemž je neodradí ani absence multiplayeru.

Vrásky a šediny

Na AC Rogue se už bohužel nesmazatelně podepsal zub času a tedy i věk konzolí předchozí generace. Viditelně nízké rozlišení člověka bije do očí více než kdy jindy, protože se ve hře vyskytuje značný počet lodí – a jejich provazové žebříky, kotevní lana a další prvky vykouzlí v kombinaci s nízkým rozlišením rušivé zubaté linky. Navíc jsou některé animace postav téměř na úrovni budgetových titulů a často se setkáte i s poklesem fps pod únosnou hranici.

Na druhou stranu je ale herní svět skutečně obrovský, lokace mají řadu zajímavých zákoutí a celkový dojem je nad očekávání kladný. Tam, kde by člověk čekal pár náhodně naházených baráků, jen aby byl kus mapy zaplněný, ve skutečnosti nejde docela zajímavé architektonické kreace, které přímo vyzývají k typické asasínské akrobacii. Dobrý dojem zanechávají i pasáže odehrávající se v ledových severních vodách Atlantského oceánu, kde poletující sněhové vločky, a poryvy studeného větru úspěšně dokreslují melancholickou atmosféru.

Menší rozpočet se však podepsal na hudbě, kterou tentokrát neskládalo žádné zvučné jméno jako Brian Tyler či Olivier Deriviére, ale in-house zvukařka Elitsa Alexandrova, důsledkem čehož chybí v Rogue zajímavější hudební motiv. Podobně dopadl i dabing, kdy jsou na tom některé pasáže (především audio-logy v současnosti) s kvalitou znatelně hůře, než bych od známé značky očekával.

Tvůrci však nutno pochválit za opravdu velkou snahu, kterou vložili do návrhu herního světa, i když byl jejich úkol jednodušší, potože se prostředí z minulých her do jisté míry opakují. Bohužel už se ale na grafice výrazně podepsaly technologické limity konzolí minulé generace.

Déja vu

Vzhledem k tomu, že se jedná již o sedmý/osmý díl ságy, která nevyniká volností při plnění úkolů, by bylo fajn, aby se konečně vývojáři rozhoupali k nějaké změně. Kdyby nabídli možnost plánovat vraždy jako v Hitmanovi nebo by různá rozhodnutí mohla ovlivňovat hráčovu karmu (zabít vs. zajmout), znamenalo by to vítanou úlevu od úkolů typu „doběhni támhle a zabij/ukradni/odposlechni.“

Assassin's Creed Rogue dost viditelně recykluje a v mnoha případech i tupě kopíruje svého předchůdce. Přidává jen nepatrnou hrst novinek v podobě extra zbraní pro loď a několika vychytávek pro samotného asasína. Navíc nenabízí přidanou hodnotu ve formě režimu pro více hráčů a celkově je ze hry cítit omezený rozpočet.

Pořád se ale jedná o zábavnou hru, byť s pomalejším rozjezdem, který může mnohé odradit. Stejně tak budou skřípat zuby i hráči, které neoslovila pirátská odbočka asasínské série. Přesto si Rogue po zaslouží známku o vyšší než rozbité Unity, avšak nižší než inovativní Black Flag.