Assassin's Creed Brotherhood

Verdikt
80

Interaktivní průvodce po Římě. Velkolepá výprava do renesanční Itálie. Dokonale propracované herní pískoviště. To všechno je nový Assassin's Creed. I přesto, že je příběh, stejně jako mnohé mise, přitažený za vlasy, jedná se o jednu z nejlepších a taky nejrozsáhlejších letošních her, která si rozhodně nezaslouží označení datadisk.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$19,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Ubisoft Montreal
Vydání: 19. listopadu 2010
Štítky: sci-fi, parkour, historická, 3rd person, středověk, renesance, akční

Pokud Assassin's Creed Brotherhood přináší nějaké důležité poselství, dalo by se shrnout následovně: až před vámi bude na zemi ležet chlápek, který vám zabil dva bratry i otce, zničil život celé vaší rodině, připravil vás o veškerý majetek, chce ovládnout svět, myslí si, že je vyvolený prorok a shodou okolností je to papež, tak až budete nad tímhle chlápkem stát a on vám řekne, ať to s ním skoncujete, tak to s ním sakra skoncujte! Protože jinak dopadnete jako Ezio Auditore.

Ezio vynaložil neskutečné úsilí, aby se pomstil, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a prohlásil nad ležícím papežem: „Ne, tohle mi rodinu nevrátí…“, načež odkráčel hrdě pryč, jenom proto, aby mu jeho úhlavní nepřítel Rodrigo Borgia, nechvalně známý též jako papež Alexandr VI., zavraždil ještě strejdu Mária, zplundroval kvůli tomu celé Monteriggioni, zničil mu sídlo a ukradl jablko, se kterým plánuje ovládnout svět. Idealista Ezio díky tomu stojí v novém pokračování série Assassin's Creed proti stejnému nepříteli jako ve druhém díle a v zásadě má i stejný úkol.

Oblečený - neoblečený, s darem - nedarem

Poslední dobou se nám rozmáhá trend neoznačovat pokračování číslem, jako za starých dobrých časů, ale dávat jim jenom názvy a tvářit se, že to sice není plnohodnotný nový díl, ale zároveň to není ani nějaký druhořadý přídavek. Podobný datadisk nedatadisk je i Brotherhood. Hra je totiž kompletně postavená na technologii druhého dílu a drtivá většina věcí zůstala stejná jako minule: Ezio vypadá stejně, stejně se hýbe, stejná je většina herních mechanismů, animací postav a kulis.

Už z úvodu je zřejmé, že příběhově vás čeká pěkná dávka klišé. Ezio, který na cestě za pomstou pozabíjel hezkou řádku lidí (často v zásadě nevinných), nad jejichž vraždou ani na chvíli nezapochyboval, si tváří v tvář skutečnému padouchovi první kategorie začne hrát na moralistu a nechá starého Borgiu běžet.

„Překvapivě“ se ovšem ukáže, že Borgia se po tomto zážitku neodebral rozjímat někam do kláštera, ale rozhodl se to mladému asasínovi spočítat i s úroky, a tak všechno, co Ezio vybudoval, lehne popelem a hlavní hrdina začíná znovu od píky. Tentokrát ovšem nebude pendlovat po celé Itálii a kromě pár odskočení si vystačí pouze s hlavním městem, které je tak obrovské, že jako herní pískoviště bohatě postačuje.

Kout pikle proti papeži a jeho nemanželskému synkovi Cesaremu mu opět pomáhají skutečné historické postavy jako třeba Niccolò Machiavelli, Leonardo Da Vinci, Catarina Sforza a mnozí další.

Kroky Ezia Auditore de Janečka

Po návratu z Říma do Monteriggioni s vámi všichni staří známí prohodí jen pár slov a pak zůstanete stát na ulici a nic. To je ale pěkné přivítání hrdiny a ztraceného syna! Běžíte tedy k prvnímu vykřičníku, označujícímu na mapě příběhové mise, jenom abyste narazili na ženskou, která potřebuje odnést krabici, následně na chlápka, co chce chytit koně, a ve finále ještě na dělostřelce, kterému musíte dělat poskoka.

To skutečně není bombastický začátek a navíc to nedává žádný smysl. Bohužel, tento trend se příliš nezlepší ani dál ve hře. Většinou nemáte ani náznak, proč děláte, co děláte, a netušíte, co po vás kdo chce a dokonce nevíte ani co má v plánu Ezio! Hra vám prostě oznámí, že máte jít tam a tam a vy nemáte ani potuchy proč.

Tanec s vlky

Názornou ukázkou tohoto přístupu je například mise, kdy Machiavellimu někdo oznámí, že Borgiovi vojáci chytili jakéhosi posla. Běžíte tedy s Machiavellim na místo, pomlátíte vojáky, kteří se posla snaží zadržet, chytíte posla, seberete mu dopis, otočíte se na Machiavelliho a zjistíte, že Machiavelli tam není! Hra vám pak ještě provokativně vypíše, že mu máte dopis donést.

Jakmile dorazíte do antické zříceniny, aniž máte  ponětí, proč by na vás měl Machiavelli čekat zrovna tam a jak vůbec Ezio může tušit, kam měl jít, zjistíte, že ani tady Machiavelli není. Za to na vás zničehonic vyskočí banda chlápků s vlčími hlavami a začne vás bez zjevného důvodu mydlit. Po té, co je spráskáte, vám hra oznámí, že máte vlézt do jejich doupěte a označí vám nejbližší kanál.

Běž si hrát na píseček, Danečku

Pak se ve městě začnou objevovat nové a nové možnosti a hra vás začne pohlcovat. Všechno se točí okolo soupeření o moc s Borgiovic klanem a je to hezky sandboxově schematické a zábavné.

Město je rozdělené na několik čtvrtí, každé vládne Borgiův kapitán ze své věže. Abyste mohli v dané části začít fungovat, musíte kapitána zabít a věž zapálit. Jakmile tak učiníte, z věže se stane sídlo asasínů a vy můžete začít v dané čtvrti renovovat obchody i budovy a dokonce nakupovat známé památky. Z toho všeho vám plynou peníze, za které můžete postupně nakupovat vybavení, otevírat další obchody, najímat si pomocníky a tak pořád dokola.

Bratrstvo kočičí pracky

Novinkou v Brotherhoodu a hlavním důvodem, proč se hra vůbec jmenuje Brotherhood, je možnost spravovat chod zabijáckého bratrstva. S každou obsazenou věží máte možnost najmout jednoho asasína. Své zabijáky pak můžete prostřednictvím poštovních holubů posílat na mise do jiných měst. O jejich splnění sice dostanete jenom zprávu, ale vašim lidem po jejich úspěšném splnění rostou zkušenosti a vy jim můžete nakoupit lepší vybavení a poslat je zase na těžší mise.

Krom toho je také můžete využít i přímo ve hře, podobně jako ve dvojce kurtizány, zloděje a žoldáky. Kdykoli ve městě ukážete na libovolného nepřítele, tak se prakticky odnikud vyloupne vaše partička a zmasakruje ho. Ve větších bitkách se docela šikne, když vám na pomoc přijde hned několik kámošů. Vedle příběhových misí a již zmiňovaných vlčích svatyní následníků Romula jsou ve hře i mraky dalších úkolů. Můžete plnit menší questy pro kurtizány a zloděje. Můžete ničit válečné stroje, které staví Borgiovi lidé podle návrhů da Vinciho. Můžete plnit mise související s templáři a taky různé zabijácké kontrakty.

Nejedná se při tom o žádné primitivní kraťasy, třeba mise okolo Leonardových válečných mašin jsou tak rozsáhlé, že by vydaly na samostatnou hru, délkou srovnatelnou s některými dnešními rychlokvaškami. Klidně se ale můžete na všechno zmiňované vykašlat a běhat si jen tak po městě, chytat zloděje, nakupovat nemovitosti, opravovat akvadukty či sbírat spousty všude možně poschovávaných pokladů, pírek, vlajek a předmětů, po jejichž odevzdání v obchodech se vám odemkne jinak nedostupné lepší zboží.

Velkolepé veledílo velevážených velmistrů

Na Brotherhoodu je vidět, že na něm pracoval obrovský tým lidí a bylo do něj vloženo neuvěřitelné množství úsilí a peněz. Má to své výhody: vypadá to nádherně a i sebemenší detail je zpracovaný naprosto precizně; ale i nevýhody: některé věci vůbec nedrží pohromadě se zbytkem hry a jsou dost nevyvážené.

Ukočírovat tolik lidí u tak velkého projektu je prostě těžké. Některé mise jsou kvůli tomu strašlivě frustrující a s ohledem na to, že se jedná o open world hru, jsou i zbytečně sešněrované. Někdy opravdu stačí udělat jeden krok špatným směrem a čeká vás „desynchronizace“ a opakování daného úseku.

Časem začnou otravovat i příliš dlouhé skákací sekvence, které jsou navíc mnohdy zcela absurdní. V jedné misi máte například vylézt na věž, na které konstruktér montuje Leonardovo letadlo. Lezete vnitřkem věže a samozřejmě tam nenajdete žádné schody, ale změť tyček a žbrdlení. Na vrcholu ovšem v klidu stojí několik vojáků v brnění. Jak se tam proboha vyšplhali a jak chodí do práce samotný konstruktér, to je opravdu záhada. Zdá se, že v Ubisoftu mají pocit, že v renesanční Itálii všichni dělali „le parkour“.

Dobře to dopadlo

Brotherhood nemá moc dobrý příběh a některé mise jsou opravdu pitomé, celé to pískoviště je ovšem naprosto bravurně vymyšlené a dává každému tolik možností, že si nedostatků ani nemusí všimnout. Jedinou obdobnou hrou je asi Red Dead Redemption, která má rozhodně lepší story a mnohem realističtější mise, po designové stránce a využití herních mechanismů až na dřeň ovšem vede zase Brotherhood.