Artformer

Verdikt

Krásné, stylové dílo z českých luhů a hájů. Můžete si ho díky programu předběžného přístupu zahrát klidně hned teď. Drobné varování - nejedná se úplně o odpočinkovou záležitost.

Počítač

WindowsWindows

20 €Steam

Další informace

Výrobce: Adam Hrubý, Jan Šídlo
Štítky: umění, česká hra, experiment, plošinovka, akční, od českých výrobců

Asi není potřeba dlouze mluvit o tom, že se plošinovkám v nejrůznějších žánrových mixech v posledních letech daří. Stačí si vybrat libovolnou metroidvanii (třeba takové Dead Cells) a téměř vždycky sáhnete po skvělé hře. Inspirována starými plošinovkami, ještě bez prvků metroidvanie, je i česká záležitost Artformer, momentálně v předběžném přístupu.

Takhle se kreslila historie

Udělat dobrou plošinovku (platformer) je umění, což dokládá i Artformer, který kombinuje právě umění (art) se skákáním po plošinách ve velmi lineárním provedení. Čtyři kapitoly zasazené do rozdílných historických epoch krásně ilustrují způsob, jakým se umění vyvíjelo, a to navzdory faktu, že se od pravěku dostaneme „jen“ do období starého dobrého Říma. V jednotlivých kapitolách se hráč snaží plnit drobné úkoly, které ho posunují příběhem, ať už jde o přežití kmene v pravěku, nebo uložení faraonových ostatků v Egyptě.

Po stránce vyprávění má Artformer svoje rezervy, ale přiznejme si, že u plošinovky jde už z principu o upozaděný aspekt. Hráči nicméně potkají na svých cestách uměním známé historické postavy a s tím, jak se vyvíjí a mění jednotlivé epochy, se objevuje například i drobná práce s inventářem a vybavením.

Kde ovšem hra bezpečně exceluje, je grafické zpracování. Každá epocha je vyobrazená v příslušném uměleckém stylu, takže to vypadá, že se na obrazovce pohybují skutečné pravěké jeskynní malby, dvoubarevní hrdinové z řeckých amfor nebo výjevy z faraonských hrobek.

V tomto ohledu se můžou tvůrci s čistým svědomím zařadit do čela pelotonu nadšených umělců mezi tvůrci videoherní zábavy, protože i ten nejjednodušší prvek vypadá ve hře skvěle. Byť třeba římská mozaika občas může splývat do jedné velké mazanice a škodí tím hratelnosti, nejde nepokývat uznale hlavou. Proč sahat po pixel artu, když může hra vypadat takhle.

Vzpomínky na smrt

V dětství jsme všichni hráli plno plošinovek, z nichž v paměti utkvěly skvosty jako Jazz Jackrabbit nebo kouzelné Fury of the Furries. Artformer má bohužel právě v oblasti zábavy obrovské rezervy. Samotné kapitoly jsou obsahově přiměřeně dlouhé (pár hodin na každou), ale ve skutečnosti jsme u hry strávili víc času, než by mi bylo příjemné.

Kromě vlastní nešikovnosti jsme se totiž setkali i se zlobícím ovládáním a problémy v herním designu. Někdo by mohl říct, že jde prostě jen o těžkou hru, ale to není tak úplně pravda. Samotná obtížnost, často vyšroubovaná velmi vysoko, by si zasloužila přívětivější křivku učení, aby nový hráč nebyl po pár hodinách odrazen kvůli záseku na jednom místě v začátku.

Kdyby obtížnost rostla s každou kapitolou nebo na jejím konci, bylo by to rozhodně příjemnější a hráč by měl možnost užívat si skvěle zpracované prostředí. Ona ovšem roste strmě po první odehrané půlhodině a spolu s ní se objevují i designérské fauly, kterých se současné verze 0.5 dopouští.

V první řadě jde o pohyb nepřátel. Prakticky cokoliv, co se může hýbat, se umí hýbat stejně jako hrdina, byť by to nemělo být fyzicky možné. Třeba takový útěk před rozzuřenými bizony je adrenalinová záležitost vyžadující bezchybnou sekvenci pohybů, skoků a dobrou paměť, protože jeden skok navíc může způsobit velmi rychlou smrt.

Hráč by měl mít navrch alespoň ve chvíli, kdy provádí dlouhé skoky z vyvýšeného místa, zatímco bizon to musí brát poctivě stupínek po stupínku. Opak je pravdou a to, co hráče klidně zabije, zvládne bizon s elegancí poskakující laně. To už se člověk opravdu nemůže zbavit dojmu, že život není fér.

Pixel sem, pixel tam

Na logické hádanky si Artformer nepotrpí, ale přesto se boji s pixely nedá vyhnout. Kromě soubojového systému, který spoléhá především na bleskurychlé reakce a dostatečně silné údery do kláves (nebo ovladače), jsou tu environmentální překážky.

Ty jsou alfou a omegou celé hry a opět si myslíme, že má v tomto ohledu Artformer co vylepšovat. Inspirací by mohla být již zmiňovaná bomba Dead Cells, u níž se autoři nebáli sáhnout po drobných designových pomocníčcích a nenechali například hráče umírat kvůli pixel huntingu začátku nebo konce platforem.

Není nic horšího, než když člověk po bezpočtu pokusů už už sahá po vysněném posunu ve hře a je potrestán tím, že hra rozhodne bez očividné příčiny jinak. Těžko říct, jak je hráčův model koncipovaný, co se týče hitboxů, ale občas je hra neférově přísná ve vyhodnocování toho, co ještě zásah je a co není. Vzhledem k často velmi hektickému tempu hraní není jednoduše možné dělat malé krůčky ve snaze se posunout na správný bod, protože ovládání si dělá, co chce, a do toho je potřeba počítat s různorodými nepřáteli.

Například dlouhý skok se nám v jedné fázi ne a ne podařit. Už jsme byli zoufalí, protože jsme nevěděli, co děláme špatně. Teprve hledání na internetu prozradilo skutečnost, že bylo potřeba udělat na plošině nejprve malý úkrok a teprve potom bylo možné dlouhý skok provést. Proč? Jak to má hráč vědět, když na papíře mačká všechny správné klávesy ve správném pořadí, ale kýžený efekt se nedostavuje? Je to zkrátka velmi frustrující.

Křivka učení a obtížnosti

Artformer je plošinovka na papíře opravdu skvělá, a pokud zrovna funguje tak, jak by hráč čekal, je zábavná. Těžká, ale zábavná.

Pokud do hry ovšem vstoupí některé z výše popsaných problémů, člověk se zasekne v nekonečné smyčce pokusů a omylů, které ale nepřinášejí kýžený pocit vítězství, jako je tomu třeba u Souls her, kde poražený boss opravdu způsobí jistou formu nerdgasmu.

Pokud se teď autorské duo zaměří na pilování hratelnosti a nechá překrásně vypadající hru dozrát, půjde téměř jistě o plošinovkový hit. Zatím je to ale velmi nevděčná a náročná hra, jejíž podobu si člověk nemá možnost užít. A to je škoda. Přesto bychom staromilcům Artformer rádi doporučili, protože v něm najdou při troše trpělivosti zalíbení. Na rekreační hraní to ale rozhodně není.