A Plague Tale: Innocence

Verdikt
80

Na tuhle pouť budete vzpomínat pro její hutnou atmosféru, nemilosrdný středověk, krásnou Francii a samozřejmě tisíce hladových krys. Naopak vás nechají chladnými nevynalézavé hádanky, které naštěstí nemají takovou váhu jako silně zastoupený, povedený stealth.

Počítač

WindowsWindows

33,74 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Asobo Studio
Vydání: 13. května 2019
Štítky: horor, stealth, středověk, dobrodružná, adventura

Propagační materiály nás celou dobu lákaly na děsuplné dobrodružství dvou nedospělých nešťastníků a mistrně tak skryly fakt, že A Plague Tale: Innocence vypráví o víc než jen dvou životech. Půvabná Francouzka Amicia doprovází svého mladšího nevinného brášku Huga na striktně lineární procházce temným středověkem, která až překvapivě dobře uspokojí hlad po singleplayerových adventurách s důrazem na příběh.

A Plague Tale: Innocence se s ničím nepáře a už po pár minutách v nádherném lese vás seznámí s prvním nepřítelem v podobě krysí morové rány. Za dalších pár minut vás připraví o všechno a postaví před druhého neméně nebezpečného protivníka, nemilosrdnou inkvizici. Sourozenci se tak okamžitě dávají na úprk s jediným cílem – vyhledat pomoc.

Vztah Amicie a Huga je docela složitý. Své životy potomků bohaté šlechtické rodiny trávili odděleně, dohromady je svedla až katastrofa. Hugo nemá v povaze poslouchat, není ještě obeznámen s nástrahami života a neuvědomuje si, že svým chováním ohrožuje své blízké. Ale on se to naučí. Otrká se. Nic jiného mu při každodenním styku se smrtí ani nezbývá.

Ty jsi ho… z-z-zab…

Vývoj postav je napříč příběhem patrný jak u hlavní dvojice, tak i dalších jedinců, kteří zázrakem přežili řádění inkvizice i krys a s radostí se k vám přidají. Bohužel, rovnocenné hloubky se nedočkali vyčnívající záporáci, kteří na první pohled zaujmou a baví vás sledovat jejich pohnutky, ale dostává se jim zoufale malého prostoru. Mimochodem, pro pořádnou atmosféru doporučujeme výborně nadabovanou francouzštinu s českými titulky.

Cíl skupiny přeživších se několikrát změní a nebudeme vám zde prozrazovat nic důležitého. Nicméně jeden motiv se hrou táhne od začátku do konce – Hugova nemoc. Umírající chlapec je důvodem, proč děláte, co děláte. Zoufalá situace je ospravedlněním, proč se Amicia uchýlí k mnohým špatnostem. Dříve nevinná, křehká dívka se během jedné noci promění ve vražedkyni. Lituje svých činů, ale inkvizitoři jí nedali na výběr.

Dospívající slečna nemá při střetu s mohutnými obrněnci žádnou šanci. Když vás nepřátelé zpozorují a dostanou se na dosah, čeká vás rychlá načítací obrazovka k poslednímu záchytnému bodu. Skutečnou akci zde nehledejte. Naprostou většinu hry se plížíte vysokou trávou, odvádíte pozornost stráží házením kamení do hromady přileb, zhasínáte pochodně.

Se světlem se tu obecně hodně pracuje, neboť jde o jediný repelent proti krysám. Zapalováním ohňů si vytváříte cestičku zamořenými ulicemi, jejich zhasínáním vystavujete v nebezpečí inkvizici. Někteří nepřátelé prochází francouzskými ulicemi s lucernami, ale stačí jeden dobře mířený kámen a nastalá tma a nechutné pištění vykonají špinavou práci za vás.

Vrátí se prak do módy?

Vše je podřízeno Amiciině praku. Postupně se naučíte vyrábět různé přípravky z nalezených surovin, kterými právě zhasínáte i zapalujete ohně, uspáváte stráže, lákáte krysy na určitá místa a tak dále. Kámen do vojákovy lebky s ním udělá krátký proces. Pokud má přilbu, musíte ho nejprve zasáhnout speciální směsí, která ho přinutí sejmout ochranu hlavy. Prak se dá vylepšit, aby střílel rychleji, vaky se dají rozšířit, abyste unesli víc munice.

Hra vám často dovolí proplížit se nepřátelským územím, aniž byste vzali lidský život, ale bude to stejně náročný úkol, jako se pokusit vzít je úplně všechny. U nepřátel sice vidíte klasický ukazatel nad hlavou, který se postupně naplňuje z šedé do červené, kdy se spustí poplach, ale chybí zde „dalekohled“, na který jsme u stealthových her v dnešní době zvyklí.

Nepřátele si proto neoznačíte a nebudete o nich mít přehled. Nebudete vědět, jestli vás ten za vašimi zády uvidí, když se pokusíte přeběhnout z jednoho krytu do druhého. Musíte se spolehnout na své vlastní smysly. Je to snazší v případě, kdy strážný drží pochodeň, ale bez ní ho snadno přehlédnete, neboť značná část hry se odehrává v noci, kdy jsou krysy nejaktivnější.

Rovnou za nosem

Vedle setkání s nepřáteli dojde i na ryze logické pasáže spojené převážně s překonáním krys. Bohužel to až na pár výjimek není nic zajímavého ani náročného a spíš než o puzzly, které by potrápily vaši mozkovnu, jde o výplň na přímé čáře k cíli.

A Plague Tale je ryze lineární adventura bez jakýchkoliv rozhodnutí a vedlejších aktivit (nepočítáme sběratelské předměty roztroušené po lokacích). Ale je to dobře. Prožijete příběh tak, jak byl od začátku do konce zamýšlen. A i když nejde o převratné dílo a jeho vyvrcholení je asi tak překvapivé, jako že další den vyjde slunce, dokáže udržet vaši pozornost a táhnout vás kupředu skrze své postavy, jejich vývoj a osudy.

Ne moc zajímavé hádanky a dobrý stealth se tak krčí ve stínu vyprávění a celkového vyobrazení středověké Francie v období stoleté války. Tvůrcům se pomocí hezké grafiky, temnoty a nechutných krys podařilo vytvořit velmi hutnou, tíživou atmosféru, která hře dodává na uvěřitelnosti a hlavně zapamatovatelnosti.

A Plague Tale: Innocence je jedním z prvních letošních překvapení. Sice si asi nepůjde na pódium pro mnoho ocenění, ale jako čistě příběhová adventura s ryze lineární cestou odehrávající se ve skvěle zpracovaném prostředí funguje výborně.

Škoda, že jde o tolik ohrožený druh. Ale dokud sem tam budou vznikat hry jako A Plague Tale: Innocence po boku mnohem populárnějších battle royalů a dalších novot, pak singleplayerově založení hráči nemusejí ztrácet naději.