8DAYS

V čem se skrývá bůh 

Na začátku všeho je váš zaměstnavatel, společnost G.O.D. Inc, jejíž akronym vznikl ze slov Gold, Oil a Diamonds. A pokud se chlebodárce hrdě hlásí k myšlence, že se bůh skrývá ve zlatě, naftě a diamantech, můžete se spolehnout, že pro něj nebudete dělat zrovna čistou práci.

Asi vás proto nepřekvapí, že se v rámci první mise vydáte do Asie prolomit zákaz vývozu rýže, kvůli kterému si americká smetánka na západním pobřeží nemůže dopřávat své oblíbené suši. Samozřejmě, když říkáme prolomit, nemyslíme tím přesvědčit odbojáře úsměvem a vlídnými slovy, ale patřičně dávkovaným množstvím olova. Pro suši se totiž vyplatí umírat!

Do hry vpadnete jakožto Australan Mike Doe nebo Mexičanka Lola Cruz a takřka okamžitě se neubráníte vzpomínkám na Hotline Miami. Grafika je pixel-artová, soundtrack rázný, náladový a chytlavý, a násilí brutální. Obě hry spojuje také ukrutná obtížnost, ovšem v jejím pojetí se rozcházejí. Tam, kde Hotline Miami jde cestou divokého tempa, bleskové akce a hratelnosti namíchané tak, abyste si přišli jako ultrazabijáci, 8DAYS jakoby si nebyla jistá, jestli chce být arkáda.

Učíme se ze smrti 

Přestřelky působí mnohem pomaleji, protože i obyčejní nepřátelé snesou dvě i více kulek a hýbou se vůči projektilům relativně rychle. Zasáhnout je není snadné, protivníkům se to ale naopak daří docela obstojně - obzvláště v momentech, kdy vykouknete zpoza rohu. Vteřinové reakce umělé inteligence vás budou stát mnoho zdraví, i když od začátku nejste zrovna tanci: Do hrobu vás zakope trojice zásahů, nebo ještě menší počet fyzického kontaktu s chladnými zbraněmi a kulkami. Problém je, že jakmile vás jednou škrábne kulka, co nevidět, přijdete i ke druhému šrámu, a pak budete balancovat na hraně nože, protože smrt může číhat absolutně všude.

Úrovně jsou zároveň zatraceně rozlehlé, mezi jednotlivými sekcemi neregenerujete a lékárničky mají v 8DAYS větší cenu jak šafrán. Smrt znamená startovat od začátku daného segmentu mise a snažit nezopakovat stejnou chybu. Prvních pár desítek zmrtvýchvstání zkousnete. Dokonce při nich zjistíte, že se dají zabít některá zvířata a odměnou dostanete jedno políčko zdraví; že se v některých bednách v okolí skrývají zbraně, zatímco ve většině ne; a že někam se vyplatí vlézt, ale jinde vás odprásknou v momentě, když vystrčíte nos ze dveří.

Špinavé triky 

Zanedlouho vás však zachvátí pocit, že tuhle hru dohrajete, jedině když se ji naučíte nazpaměť. Což je pořádně stará škola. Jenže na druhé straně se dostaví i pocit, že často nezáleží na hráčových dovednostech. Přestřelky nezřídka působí náhodně a nespravedlivě. Hra se navíc nebojí řady relativně špinavých triků.

Docela nepříjemného překvapení se dočkáte například v momentě, kdy zjistíte, že herní plocha nemá mantinely, a vy tak můžete snadno spadnout do propastí nebo se zřítit z mostů mezi plošinami. A to se opravdu nehodí během bleskových přestřelek, kdy ze všech sil manévrujete mezi kulkami. Ne úplně příjemná je také třeba skutečnost, že můžete ze země sebrat lékárničku, i když máte plné zdraví, takže vám bude chybět posléze…

Porodní bolesti 

Podobných překvapení, ať už příjemných, nebo těch druhých je v 8DAYS řada a bohužel je odhalíte jen metodou pokus omyl. Smrt se stane vaším věrným společníkem a začátky jednotlivých misí proto budou vždy perné. Paradoxně je to dáno hlavně tím, že se jednotlivé kapitoly liší svou hratelností a tedy i pravidly.

Zatímco v jedné se například musíte prostřílet za nepřátelskými liniemi, v jiné zase infiltrujete jadernou elektrárnu, abyste posléze havarovali s helikoptérou a museli se postavit na vlastní nohy. Každý scénář vám dá do rukou jiné zbraně a v jiném prostředí vás postaví proti nové skupině nepřátel.

Mění se podmínky boje i přežití, a hra proto zůstává svěží i zajímavá. Rozlehlé úrovně navíc přímo vybízejí k experimentování a hledání alternativních cest, čili během procesu učení se můžete po „zakopnutí“ jít jinudy a přežít. Opět nicméně platí, že nová úskalí odhalíte jen tak, že ze sebe uděláte pokusného králíka, což znamená, že budete umírat, a minimálně ze začátku trochu trpět.

Na rozdíl od například podobně fungující Dark Souls však ve hře není RPG systém, takže za experimentování nejste nijak hmatatelně odměněni a postupně nezískáváte převahu nad okolím či nepřáteli. Na své bolístky proto dostanete daleko méně uspokojivou náplast.

Sváteční žoldneřina 

8DAYS se tak sama pasovalo do pozice, kdy udělá radost jen masochistům, kteří prahnou po výzvě, a nevadí jim, že s nimi bude občas zacházeno jako s hadrem. Hra je to náročná a těžká, vyžaduje preciznost, opatrnost a pro každou kapitolu novou taktiku. Prakticky nic vám neprozradí a nedá zadarmo. O to ale větší budete mít radost, když z ní posléze něco vymlátíte.

Svátečním žoldákům bude připadat až zbytečně těžká a občas značně neférová. 8DAYS by proto měli zkusit hlavně ti z vás, kteří se nebojí trpět a nevyrovnanou výzvu si dávají k snídani, obědu i k večeři.