Alto's Odyssey

Pouštní radovánky

Nemalým dílem je to zásluhou vzezření hry. Otrockou nápodobu toho, co bylo předtím, byste hledali jen stěží. Jestliže původní Alto’s Adventure zářila bělostí zasněžených vrcholků, dvojka se spouští do písčitých dun, které oslepují záplavami oranžovo-fialových odstínů. Základ hratelnosti zůstává stejný, to však neznamená, že při všem, co titul nabízí, nebudete prožívat příjemné rozechvění. Alto’s Odyssey je hra, na níž se čekalo tři roky, což je ve světě Androidu a iOS stále solidní pauza. Čekání stálo za to.

Už podruhé se setkáváte s chlapcem Altem a sjíždíme s ním ze zdánlivě nekonečného svahu. Proč? Kdoví. Asi už v tom má z minula praxi. Znovu v jeho roli sbíráte mince a provádíte zběsilé triky na předpotopním snowboardu. A opět se vám do cesty staví řada překážek. Narazíte na zákeřně umístěné balvany, průrvy a propasti, které je třeba poklepáním prstu přeskočit. Podržíte ukazovák na obrazovce o chvilku déle a když je klučina ve vzduchu, provede backflip. A možná že dokonce dva nebo tři, záleží na intenzitě skoku.

Kousky na Altově prkně, jakkoliv efektní, neslouží jen pro okrasu. V prvé řadě vás zrychlují, což je neocenitelné při zdolávání obzvláště širokých roklí. Altovu svižnost, a tedy i vaší zručnost při provádění salt a podobných skopičin symbolizuje délka šály vlající okolo jeho krku. Čím delší, tím lepší.

Nějaké komplexní herní prvky v Alto’s Odyssey nečekejte. K plnohodnotné obsluze postačí jeden prst, a v tom je notný kus krásy, který se ve hře ukrývá. Do ruky ji může vzít úplně každý a dokonce s ní zaznamenat poměrně solidní výsledek. Místní systémy však nejsou prosty hloubky, komplexity či snad elegance. A věnujeme-li jim jen chvilku, odmění nás bohatým, magickým světem, v němž je klouzání po dunách učiněnou radostí.

Jízda tvého života

Na improvizované sjezdovce je k dipozici několik pomocníčků, ať už se jedná o magnet, který na čas přitáhne všechny zlaťáky z okolí, či lotosový květ, jenž dočasně rozrazí všechny šutráky v cestě. Za nashromážděné bohatství si lze trvání všech šikovných bonusů v místním obchodě prodloužit. Neuplyne příliš dlouho a ke slovu se přihlásí také novinka největší – snowboard, s nímž se lze sklouznout i po skalnatých masivech.

Nu, a pak už to jde ráz na ráz. Odkudsi vyletí balón. Opravdický horkovzdušný balón, chlapec se od něj odrazí a už si to uhání po jeho upínacím laně. Odtud skok na skalní stěnu, veletoč a ejhle, větrný vír. Zkrátka a dobře, Alto’s Odyssey si pohrává se všemi podobnými proměnami hratelnosti, a ještě dalšími tak, že se jednomu tají dech. Navíc je lze řetězit do překrásných sekvencí, až oči přecházejí. Odyssey neustále překvapuje tím, jak mění tempo, jak ukazuje nová a nová prostředí v odlišných podmínkách. A po mnoha hodinách žasnete nadále, což je ta nejlepší vizitka, jakou si mohou tvůrci z Team Alto dát za rámeček.

Navíc jsou tu mise. Další proměnná do rovnice, bez které by se to celé hrálo docela jinak. V průběhu hraní se plní úkoly typu “udělej trojitý backflip” anebo “ujeď 5000 metrů v kuse”. V momentě, kdy úspěšně zvládnete set tří takových, stoupne celková úroveň a hurá na další výzvy. Po pár úrovních se pak k Altovi připojí několik parťáků. Jedna dívčina sice po chvilce ztratí rychlost, triky ale dokáže provádět téměř na pětníku. To například hromotluk sviští s větrem o závod, ale než se však ve vzduchu otočí, uplyne hodně vody.

Kdyby hra mohla pohladit

Je pravda, že tu a tam se s hráčovými pozitivními pocity smísí i roztrpčení z občas až moc nahodilé nátury hry. Kupříkladu může přijít zadání ukládající navštívit tu a tu oblast herního prostředí. Jelikož se však terén proměňuje pozvolně, cíl nemusíme vidět dobrou půlhodinu a postup hrou se rázem zasekne. V pokročilejších fázích jízdy k tomu člověk potká balvany, u nichž trpí intenzivním podezřením, že je tam designérův algoritmus umístil přesně tak, aby už nebylo možné se mu po dopadu vyhnout.

Když si však uvědomíte, jaký svět tvůrci pro své kameny vymodelovali, sotva se na ně můžete za takové drobnůstky zlobit. Jednoduché linie, střídmost polygonů, čarovná zákoutí vyvedená v zářivých, pastelových barvách, to se neokouká. Tvary se ve vrstvách roztodivných odstínů mnohdy rozpíjejí do pouhých siluet.

Pakliže hudební část jedničky byla rozvážná, uvolňující a vyloženě drnkala na struny v duši i srdci, muzika ve dvojce umí být variabilnější, rozvernější i dramatičtější. To se skvěle odráží především ve vypjatých momentech. V drásavé bouři nebo nenadálém lijáku. Najdou se však i vyloženě relaxační skladby, to když si chcete pustit Zen mód a neřešit překážky a výzvy.

Pojď se se mnou klouzat

Alto’s Odyssey potvrzuje názor, že mezi jednoduchost a banalitu nelze psát rovnítko. Že ukočírovaná komplexnost a funkčnost zvládnou totéž, co vřava a bombastická show. A v neposlední řadě že i s jednoduchým systémem ovládání se před vámi může rozvinout fantastická zábava, která je i poutavá a krásná.

Jestli vás potěšil už první díl, pak máte předem rozhodnuto. A právem. Odyssey je nejlepší endless runner hra na trhu. Je vším, čím byl její předchůdce a ještě něco navíc. Ale jde o natolik báječnou záležitost, že nemáme nejmenších pochyb, že udělá radost i komukoliv jinému.